Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 327/2021-50
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 57 294,66 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 740 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 740 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 38 554,66 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 165,09 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 736,77 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 791,19 Kč od 19. 12. 2020 do 28. 1. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 051,19 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 22 791,19 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 688,22 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 606,35 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 237,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 237,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 740 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 740 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 38 554,66 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 165,09 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 736,77 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 791,19 Kč od 19. 12. 2020 do 28. 1. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 051,19 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 22 791,19 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 688,22 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 606,35 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 237,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 237,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jihlavě dne 2. 11. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 57 294,66 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), dne 4. 4. 2018 uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo na částku 25 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 24 246 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 2 052 Kč. Žalovaná svou povinnost ze smlouvy o zápůjčce číslo splnila pouze zčásti, kdy na tento svůj dluh uhradila pouze 5 960 Kč. Původnímu věřiteli tak následně vzniklo právo na zaplacení celého dluhu. Dluh žalované z této smlouvy činí 43 300 Kč s příslušenstvím. Původní věřitel s žalovanou spolu dále dne 9. 10. 2017 uzavřeli smlouvu o zápůjčce číslo na částku 20 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 16 259 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč. Žalovaná svou povinnost ze smlouvy o zápůjčce číslo splnila pouze zčásti, kdy na svůj dluh uhradila pouze 20 300 Kč. Původnímu věřiteli tak následně vzniklo právo na zaplacení celého dluhu. Dluh žalované z této smlouvy činí 15 959 Kč s příslušenstvím. Původní věřitel posoudil schopnost žalované splácet poskytnuté zápůjčky v každém případě vyhodnocením údajů sdělených žalovanou v zákaznické kartě a jejich ověřením předloženými doklady. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byly s účinností k 5. 1. 2021 všechny uvedené pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se předem omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 4. 4. 2018 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 25 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti s úvěrem poplatek v celkové výši 24 246 Kč (sestávající ze součtu úroků ve výši 8 240 Kč, z částky za zpracování,. doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 408 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 598 Kč), celkem tedy byla žalovaná povinna vrátit z titulu této smlouvy o zápůjčce částku ve výši 49 246 Kč v 24 měsíčních splátkách po 2 052 Kč. První splátka byla sjednána se splatností sedmého kalendářního dne od uzavření smlouvy. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo v průběhu jejího trvání zaplatila celkem 5 960 Kč.
4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 9. 10. 2017 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti s úvěrem poplatek v celkové výši 16 259 Kč (sestávající ze součtu úroků ve výši 4 901 Kč, z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6 018 Kč), celkem tedy byla žalovaná povinna vrátit z titulu smlouvy o zápůjčce částku ve výši 36 259 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč. První splátka byla sjednána se splatností sedmého kalendářního dne od uzavření smlouvy. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo v průběhu jejího trvání zaplatila celkem 20 300 Kč.
5. Původní věřitel posoudil v obou případech úvěruschopnost žalované na základě ní poskytnutých údajů, tj. z žalovanou tvrzených příjmů jeho domácnosti a její tvrzených závazků; podle zákaznické karty byla úvěruschopnost žalované ověřena následujícími dokumenty - pracovní smlouva, potvrzení o příjmu, výplatní pásky za období od června do srpna 2017 a od prosince 2017 do února 2018.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a z příslušných příloh bylo zjištěno, že všechny výše uvedené pohledávky za žalovanou byly postoupeny původním věřitelem na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 6. 1. 2021 a z příslušného podacího archu pak bylo zjištěno, že žalovaná byla o postoupení pohledávek vyrozuměna oznámením odeslaným dne 25. 1. 2021.
7. Předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 13. 7. 2021; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána dne 28. 6. 2021.
8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřeli dne 4. 4. 2018 smlouvu, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a s dalšími poplatky splatit v 24 měsíčních splátkách. Dále spolu uzavřeli dne 9. 10. 2017 smlouvu, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit v 18 měsíčních splátkách. Žalobkyně ke svému tvrzení o zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnuté zápůjčky nenavrhla žádný důkaz. Tím, že se nedostavila k jednání, připravila se o možnost být poučena o neunesení důkazního břemene v tomto rozsahu. Pohledávky z uzavřených smluv byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což bylo žalované oznámeno přípisem z 6. 1. 2021 a odeslaným dne 25. 1. 2021. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by své závazky ze smluv řádně a včas splnila, učinil soud závěr, že žalovaná žalobkyni ani původnímu věřiteli poskytnuté finanční prostředky zcela nevrátila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných pohledávek předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 1879 odst. 2 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na oba závazkové vztahy mezi původním věřitelem a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru , neboť původní věřitel žalované poskytl zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při těchto právních jednáních nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smluv), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by poskytnuté zápůjčky měly souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti takových smluv je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčky splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčky je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se původní věřitel snažil ověřit schopnost žalované splatit poskytnuté zápůjčky. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona, ke svým tvrzením předložila pouze kartu zákazníka, v níž jsou zaškrtnuty kolonky - pracovní smlouva, potvrzení o příjmu, výplatní pásky za období od června do srpna 2017 a od prosince 2017 do února 2018, když se má jednat o dokumenty, kterými byla tvrzení žalované ověřena. Tyto dokumenty však nedoložila a soud má za to, že tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Soud proto uzavírá, že se původní věřitel spokojil s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že původní věřitel nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet poskytnuté zápůjčky, a proto soud posoudil předmětné smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou jako neplatné dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C číslo. Jsou-li absolutně neplatné smlouvy, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smluv.
14. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí původní věřitel platně postoupil své pohledávky za žalovanou a že původní věřitel žalované poskytl finanční prostředky v celkové výši 45 000 Kč. Žalovaná na tento svůj dluh zaplatila pouze 26 260 Kč. Celkový dluh žalované vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 18 740 Kč. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo původnímu věřiteli zcela vrátila. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou jsou absolutně neplatné a mezi stranami nejsou jiná platná smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatila, neboť jí původní věřitel plnil z neplatných smluv. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že původní věřitel platně a účinně postoupil pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 18 740 Kč společně s úrokem podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud žalované uložil, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
15. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků a poplatků soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smluv zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení z neuhrazených částí poplatků za poskytnutí zápůjček podle příslušné smlouvy, protože z důvodu absolutní neplatnosti těchto smluv nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.
16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 57 294,66 Kč s příslušenstvím, úspěšná však byla pouze co do částky 18 740 Kč, tj. z cca 33 %. Žalovaná tedy naopak byla úspěšná co do zamítnuté částky 38 544,66 Kč, tj. z cca 67 %. Žalované tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 34 %. S ohledem na skutečnost, že žalované žádné náklady v řízení nevznikly a žalovaná byla v řízení nečinná, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř. o. s. ř. , rozhodl soud tak, že žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.