Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 C 395/2021-52

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa, obec

o zaplacení částky 19 376 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10. 25 % ročně z částky 7 850 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit částku 11 526 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 919,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 521,48 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně z částky 11 123,39 Kč od 19. 12. 2020 do 14. 2. 2022 a z částky 3 273,39 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 29 % ročně z částky 11 123,39 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10. 25 % ročně z částky 7 850 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit částku 11 526 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 919,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 521,48 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně z částky 11 123,39 Kč od 19. 12. 2020 do 14. 2. 2022 a z částky 3 273,39 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 29 % ročně z částky 11 123,39 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne datum žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 19 376 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný dluží tuto částku na základě smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“). Šlo o smlouvu o zápůjčce číslo ze dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli poskytnuté finanční prostředky a částku 12 283 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 504 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 29 % ročně), odměnu za administrativní zpracování ve výši 5 652 Kč a platbu za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč Poslední splátka byla stanovena na 21. 11. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a do postoupení pohledávky žalobkyni zaplatil částku 6 150 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplatit na jistině částku 11 123,39 Kč, dlužné poplatky ve výši 8 253,61 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 521,48 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 919,02 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši od 19. 12. 2020 do zaplacení, úrok 29 % z dlužné jistiny od 19.12.2020 do zaplacení.

2. Soud věc projednal dle ustanovení bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil.

3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit původnímu věřiteli částku 12 283 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 504 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 29 % ročně), odměnu za administrativní zpracování ve výši 5 652 Kč a platbu za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 29 % p.a.. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 6 smlouvy. Dle č.l. 9 smlouvy je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Z rekapitulace plateb poskytnutých žalovaným dle žalobkyně vyplynulo, že žalovaný ve prospěch pohledávek z této smlouvy postupnými splátkami uhradil částku 6 150 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z datum, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil předmětné pohledávky žalobkyni a dopisem z téhož dne oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 28.6.2021 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně.

5. Pokud jde o nároky uplatněné z výše uvedené smlouvy, má soud po právní stránce za to, že v posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením (dále jen „ “) smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje též o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení – 89 je věřitel před poskytnutím úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně se před poskytnutím obou úvěrů úvěruschopností žalovaného zabýval, když ve smlouvách je uvedeno, že žalovaný prohlašuje, že údaje, které v tomto směru právnímu předchůdci žalobkyně poskytl, jsou pravdivé a že tyto údaje byly poskytovatelem úvěru ověřeny. Ze zákaznické karty i předložených výplatních pásek je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně se soustředil na prověření příjmů žalovaného, ale z žádného předloženého důkazu však není patrno, že by prověřoval též to, jaké výdaje žalovaný nese a jaké závazky je povinen splácet. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Z uzavřené smlouvy lze dovodit, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru zabýval pouze formálně. Žalobkyně se k jednání nařízenému na den datum nedostavila a soud jí proto nemohl poskytnout poučení ve smyslu ust. , o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil před poskytnutím úvěru žalovanému jeho schopnost úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

6. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byla částka 14 000 Kč vyplacena. Ve prospěch nároku ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, na jejímž základě převzal částku 14 000 Kč, uhradil žalovaný postupnými platbami 6 150 Kč a soud proto dovodil částečnou oprávněnost uplatněného nároku žalobkyni z důvodu bezdůvodného obohacení žalovaného co do částky 7 850 Kč. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Soud proto uložil žalovanému, který jiný důvod plnění netvrdil, povinnost k zaplacení částky 7 850 Kč přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky, neboť tento nárok má oporu v ustanovení , a to počínaje dnem následujícím po doručení žaloby žalovanému soudem, když doručení dřívější výzvy k plnění nebylo v řízení prokázáno. Ve zbývající části soud žalobu zamítl v rozsahu uvedeném v odstavci II. výrokové části rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením , když převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí.