Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 361/2021-30
název soudu rozhodl samosoudcem celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení a úrok ve výši 19,27 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku částka, k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 19,27 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka], k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 10 % a s úrokem ve výši 19,27 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši částka a odměnu za administrativní činnost ve výši částka a za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po částka počínaje datum, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne datum. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni datum řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši částka ode dne datum až do zaplacení dále úrokem ve výši 19,27 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila částku částka Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne datum. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka, úroků ve výši 19,27 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum do zaplacení. Žalovaná byla žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila žalobu o podrobnější tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalovanou (jako zákazníkem), byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž společnost právnická osoba poskytla žalované částku ve výši částka a žalovaná se zavázala vrátit částku částka, z čehož částka částka měla představovat poplatek ve výši částka, úrok ve výši částka a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Žalovaná měla plnit společnosti právnická osoba v 60-ti týdenních splátkách po částka. Žalovaná podpisem Smlouvy stvrdila, že převzala částku částka od společnosti právnická osoba (ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum). Žalovaná do žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru písemně prohlásila, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr s měsíčním příjmem částka, přičemž od datum je na nemocenské, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Výdaje na bydlení uvedla žalovaná ve výši částka a osobní výdaje ve výši částka, splátky úvěrů ve výši částka, celkem tedy uvedla výdaje ve výši částka. K tomuto prohlášení měla žalovaná doložila pracovní smlouvu a výplatní pásky, včetně rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti (ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum, z výplatních pásek, z pracovní smlouvy, z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti). Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně; žalobkyně tvrdila, že žalovaná zaplatila částku částka. Pohledávka žalované byla společností právnická osoba postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum což bylo žalované písemně oznámeno. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno dne datum a žalovaná v něm byla vyzvána, aby dluh zaplatila do 10-ti dnů (Ze smlouvy o postoupení, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího lístku). Žalobkyně dne datum vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši částka, a to nejpozději do datum, když výzva byla žalované odeslána dne datum; (z předžalobní upomínky ze dne datum a z podacího lístku).
4. Po hodnocení shora uvedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum společnost právnická osoba na základě uzavřené smlouvy poskytla žalované částku částka a žalovaná se jí zavázala vrátit částku částka v 60-ti týdenních splátkách po částka, počínaje dne datum. Žalovaná zaplatila pouze částku částka. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované věřitelem písemně oznámeno, když oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno dne datum a žalovaná byla v něm byla vyzvána, aby dluh zaplatila do 10-ti dnů. Žalovaná před uzavřením smlouvy vyplnila žádost o poskytnutí úvěru, podle níž její celkový příjem činil cca částka, a její běžné výdaje domácnosti činily cca částka. K žádosti žalovaná předložila úvěrující společnosti výplatní pásky, pracovní smlouvu a rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne datum, soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018).
12. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
13. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná jejímu právnímu předchůdci poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., a že právní předchůdce žalobkyně tyto poměry prověřoval na základě listin od žalované a nahlédnutím do veřejných rejstříků. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila žádost o poskytnutí úvěru, z níž vyplývá, že příjem žalované ze zaměstnání měl činit částka (uvedené potvrzují výplatní pásky). Zároveň však je z žádosti zřejmé, že úvěrující společnost se nijak nezabývala doložením výdajů žalované (např. nájemní smlouvou, když žalovaná prohlašovala, že je nájemník, dokladem SIPO, výpisem z účtu apod.), když jen z prohlášení žalované o výdajích na bydlení je zřejmé, že částka ve výši částka nemohla zahrnovat jak nájem, tak i veškeré platby energií s bydlením souvisejících. Pokud se tedy úvěrující společnost spokojila pouze s prohlášeními žalované o jejích výdajích, ačkoliv bylo zřejmé, že tyto nemohou odpovídat skutečnost, má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně neposuzoval podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou dle ust. § 1879 o.z. postoupena, nelze plnění z titulu smlouvy přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalované uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a násl. OZ.
15. příjmení soud zjistil výši bezdůvodného obohacení dle shora uvedeného právního závěru, bylo třeba odečíst částku již zaplacených finančních prostředků od poskytnutých prostředků, tedy částka – částka. Výsledná částka, tj. částka, je částkou bezdůvodného obohacení, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni spolu s úrokem z prodlení od datum do zaplacení (žalobkyně prokázala odeslání výzvy k plnění dne datum, přičemž podle fikce doručení dle ust. §573 občanského zákoníku byla zásilka s výzvou žalované doručena třetí pracovní den, tedy dne datum; lhůta k plnění byla dle výzvy 10-ti denní, proto dnem kdy mohla žalovaná nejpozději plnit byl datum (6.3. a datum byla sobota a neděle) a ode dne následujícího je pak žalovaná v prodlení s plněním předmětné částky) podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části posuzovaného nároku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu a režijní paušál za podání ze dne datum, když výzva soudu předcházející tomuto podání směřovala především k doplnění důkazů (nikoliv tvrzení), a i kdyby směřovala k doplnění tvrzení o úvěruschopnosti žalované, má soud za to, že lze po žalobkyni, která je zastoupena advokátem, oprávněně požadovat, aby již samotný návrh na zahájení řízení dostatečně určitá tvrzení v uvedeném směru obsahoval a nebyl doplňován až na výzvu soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.