Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 215/2021-44
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 70 437 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 304 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 304 Kč od 14. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 10 133 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 793 Kč od 14. 3. 2021 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 294 Kč Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 304 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 304 Kč od 14. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 10 133 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 793 Kč od 14. 3. 2021 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 294 Kč Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 70 437 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 23. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru„ anonymizováno“ číslo jejíž nedílnou součástí byl sazebník poplatků, a na jejímž základě byly žalovanému – po řádném posouzení jeho schopnosti splácet úvěr – poskytnuty finanční prostředky ve výši 70 000 Kč, a to převodem na bankovní účet určený žalovaným. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 9,2 % v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 133 Kč vždy k 23. dni v měsíci. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh zaplatil pouze částku 9 696 Kč. Žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy a dopisem ze dne 1. 3. 2021 od smlouvy odstoupila, úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení dlužné částky. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 65 097 Kč, dlužných splátek pojištění ve výši 395 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 345 Kč, nákladů v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč a nákladů na upomínky ve výši 1 100 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, který žalovaný ani přes tuto upomínku neuhradil.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.
4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 9. 2019 pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru„ anonymizováno“ číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem 9,2 % ročně v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 133 Kč s tím, že první splátka byla splatná 30. den ode dne čerpání úvěru. Nedílnou součástí uvedené smlouvy byl sazebník žalobkyně a rovněž pojištění schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (prokázáno smlouvu o spotřebitelském úvěru, interním záznamem žalobkyně o ověření podpisu, sazebníkem pro smlouvy o spotřebitelském úvěru, informací o zpracování osobních údajů, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informací o pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr a všeobecnými pojistnými podmínkami). Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy žalobkyně ověřila na základě předloženého občanského a řidičského průkazu (prokázáno kopií občanského a řidičského průkazu). Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní zkoumána na základě informací, které poskytl žalovaný při uzavírání smlouvy. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 28 000 Kč, žije v nájmu a je svobodný. Ostatní položky včetně výše nájmu, splátek ostatních úvěrů či výživného nebyly ve smlouvě vyplněny. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc srpen 2019 byla žalobkyní ověřena výše mzdy žalovaného 28 856 Kč. Žalobkyně dále z registru CRIF zjistila, že žalovaný splácí na své jiné závazky částku 11 146 Kč měsíčně. Žalobkyně rovněž lustrovala žalovaného v registru příjmení a v centrální evidenci exekucí (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru, výpisem z účtu žalovaného za měsíc srpen 2019 a zprávou o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 23. 9. 2019 částku ve výši 70 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet (prokázáno výpisem z účtu). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh zaplatil pouze částku 9 696 Kč (prokázáno splátkovým kalendářem). Žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného úhradě dlužných splátek (prokázáno upomínkami ze dne 19. 11. 2020 a 19. 12. 2020). Žalobkyně dne 1. 3. 2021 od výše uvedené smlouvy odstoupila, úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení dlužné částky (prokázáno dopisem ze dne 1. 3. 2021 a podacím archem ze dne 3. 3. 2021). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno dopisem ze dne 1. 6. 2021 a podacím archem ze dne 3. 6. 2021).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.
11. Zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
12. Žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet vycházela z informací získaných od žalovaného a z výpisu z jeho účtu za měsíc srpen 2019. Avšak prokazatelně zjištěn měla toliko příjem žalovaného. Své výdaje žalovaný nespecifikoval, neuvedl, kolik platí na nájemném, zda bydlí sám či si náklady na domácnost s někým dalším dělí či zda má nějakou vyživovací povinnost. Žalobkyně dle svého tvrzení pracovala s měsíčními výdaji žalovaného ve výši 4 750 Kč (výše životního a existenčního minima) a s dále zjištěnou částkou ve výši 11 146 Kč představující stávající plátky žalovaného na jiné závazky. Z předloženého výpisu z účtu za měsíc srpen 2019 avšak vyplývá, že si žalovaný ten měsíc vypůjčil další peněžní prostředky v nezanedbatelné výši (minimálně ve výši 55 000 Kč) a že žalovaný opakovaně vynaložil částky v řádech desetitisíců s poznámkou anonymizována tři slova obec. Pakliže se žalobkyně i přesto rozhodla žalovanému finanční prostředky poskytnout, nelze uzavřít, že zkoumala jeho úvěruschopnost pečlivě a řádně.
13. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru„ anonymizováno“ číslo. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky, přičemž soud vycházel z toho, že žalovaný na závazek dle neplatné smlouvy již zaplatil částku 9 696 Kč, z tohoto důvodu přiznal soud žalobkyni část poskytnuté jistiny snížené o uhrazenou částku. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve výši a dle data požadovaného žalobkyní, jelikož žalovaný byl vyzván k okamžitému navrácení dlužné částky dopisem ze dne 1. 3. 2021 a žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení od pozdějšího data (výrok I.).
14. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadované části jistiny, dlužných splátek pojištění, kapitalizovaného úroku, nákladů v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele, nákladů na upomínky a části zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta (výrok II.).
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla částečně neúspěšná, poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 71,22 % Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 18 666,20 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 3 275 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 70 437 Kč v částce 3 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 720 Kč ve výši 2 671,20 Kč. Žalobkyni náleží jejich poměrná část v částce 13 294 Kč (po zaokrouhlení). Za podání žalobkyně ze dne 20. 12. 2021 nebyla žalobkyni náhrada nákladů řízení přiznána, jelikož se jednalo toliko o doplnění tvrzení a důkazů, které měly být již součástí samotné žaloby.
16. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvod k jejímu prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.