Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
109 C 17/2021-62
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Šustrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, obec a číslo
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa, obec
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení z částky částka ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky částka, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši částka a úroku ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částky [částka], úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši [částka] a úroku ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka] se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky částka a zákonného úroku z prodlení z uvedené částky od datum do zaplacení, dále částky částka jako smluvní pokuty, úroku ve výši anonymizováno ročně z částky anonymizována dvě slova od datum do datum ve výši částka a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka částka, kterou se se žalovaný zavázal splácet spolu s dojednaným úrokem za poskytnutí úvěru v anonymizováno měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem anonymizováno rok. Dle žaloby si žalobkyně prověřila řádně schopnost žalovaného hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z těchto podkladů zjistila, že volné zdroje ke splácení žalovaný má dostatečné. Žalobkyně také uvedla, že si ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Po zhodnocení všech údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného scoringu klienta, což je interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka, bylo o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru rozhodnuto kladdně. Žalobkyně v žalobě ještě dodala, že z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru, také prověřila, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, a ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Po uzavření smlouvy ji žalovaný nejdříve požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru, žalobkyně této žádosti žalovaného vyhověla (bezúplatně žalovanému odložila splatnost splátky číslo po dobu odkladu splátky v době od datum do datum neúčtovala sjednaný úrok za poskytnutí úvěru). Dále žalovaný dne datum oznámil, že v souladu se zákonem o některých opatřeních v oblasti splácení úvěru v souvislosti s pandemií COVID-19 má v úmyslu využít ochranné doby podle uvedeného zákona. Plnění peněžitých dluhů žalovaného se tak odložilo od datum do datum. Za dobu trvání ochranné doby žalobkyně však požaduje úrok za poskytnutí úvěru ve výši repo sazby vyhlášené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů. Přes tato smluvní a zákonná opatření se však poté žalovaný stejně ocitl v prodlení. Za dobu od datum do datum včetně uhradil anonymizováno splátek po částka, tedy celkem částku částka. Poté již žádnou další splátku neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši částka a nákladů v důsledku prodlení žalovaného ve výši částka. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném jednak zaplacení dlužné nové jistiny ve výši částka, která sestává ze zbývající původní dlužné jistiny ve výši částka a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka, příslušenství nové jistiny, dále smluvní pokutu ve výši částka s příslušenstvím, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši částka s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši částka a úrok za poskytnutí úvěru specifikovaný výše. Žalobkyně žalovaného o zaplacení všech těchto částek vyzvala – zaslala mu předžalobní výzvu, avšak žalovaný na výzvu nereagoval.
2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu smlouvu o úvěru číslo oznámení žalobkyně o schválení úvěru, dodejku k Oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, výpisy z registrů, kartu klienta, dále oznámení o využití ochranné doby, vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, pracovní smlouvu, dvě výplatní pásky, upravené splátkové kalendáře, výzvu k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvu včetně podacího archu.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému oba účastníky předvolal. K jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně, k dotazu soudu uvedl, že žalobkyně na žalobě trvá. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil se, nepožádal o odročení, do spisu nezaložil ani nenavrhl žádné důkazy.
4. Soud provedl dokazování všemi do spisu založenými listinami a také lustracemi žalovaného v centrálních evidenčních rejstřících a soudní databázi. Z písemné Smlouvy o úvěru číslo vzal soud za prokázané, že všechna ujednání o výši úvěru, sjednané úplatě za poskytnutí úvěru, dalších poplatcích s úvěrem spojených i sankční ujednání popsaná žalobkyní v žalobě účastníci skutečně stvrdili svými podpisy. Smlouva byla uzavřena datum. Žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, při řádném splácení měl žalovaný splatit celkem částka. Z Hodnocení klienta vzal soud dále za prokázané, že žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným měla k dispozici pracovní smlouvou a dvě výplatní pásky, věděla tak, že žalovaný je zaměstnán u společnosti právnická osoba s příjmem v anonymizováno rok ve výši částka a v anonymizováno rok ve výši částka čistého. Do hodnotícího formuláře žalobkyně zřejmě na základě prohlášení žalovaného uvedla, že je svobodný a má pouze výdaje na bydlení, a to pouze ve výši částka měsíčně. Z dopisů žalovaného adresovaných žalobkyni soud vzal za prokázané že v průběhu smluvního vztahu žalovaný požádal o odklad splátek, a sdělil jí také, že využívá ochranné doby z důvodu COVID opatření. Žalobkyně po vyhovění vystavila žalovanému nové splátkové kalendáře. Žalobkyně nezjistila, že by žalovaný byl veden jako dlužník v nebankovních registrech. O úhradu dluhu žalobkyně žalovaného řádně upomenula. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil vyšší částku, než kterou žalobkyně sama uvedla a tato vyplývá i z přehledu splátek a celkového vyúčtování v kartě klienta, částku částka.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
7. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
8. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
10. Podle § 1813 věta první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, která po formální stránce obsahuje všechny náležitosti a je také účastníky řádně podepsána, nemůže být považována za platnou. Co se týče výše sjednaných poplatků – úroků z úvěru, již jen porovnáním částky, kterou žalovaný od žalobkyně dostal a kterou při řádném splácení měl žalobkyně splatit, lze dospět k závěru, že celkové náklady úvěru přiměřené rozhodně nejsou. Soud by v každém případě proto některá smluvní ujednání shledal v rozporu s dobrými mravy. Soud se však nejdříve s ohledem na zamýšlený průběh smluvního vztahu, kdy žalovaný měl po celé čtyři roky žalobkyni splácet pravidelně částka měsíčně, věnoval otázce, zda žalobkyně skutečně dostála své povinnosti řádného hospodáře a před poskytnutím úvěru se dostatečně zabývala schopností žalovaného zamýšleným smluvním ujednáním dostát. Žalobkyně bezpochyby v řízení prokázala, že si nechala předložit pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky. S ohledem na příjem žalovaného kolem částka a jeho tvrzení, že žádné výdaje, až na své osobní náklady (minimum) a částku částka za bydlení měsíčně, nemá, by soud pravděpodobně neměl žádné námitky při nižší poskytované částce, při kratším smluvním závazku, při nižších sjednaných nákladech úvěru. Soud skutečně netrvá na tom, aby věřitel osobně ověřoval prohlášení dlužníků o jejich majetku nějakou osobní návštěvou u nich doma, aby sepisoval seznam jejich movitých věcí v domácnosti, aby se poptával sousedů a činil nějaká další rozsáhlá pátrání. Nicméně při zamýšleném závazku splácet poměrně vysokou splátku měsíčně po několik let, dle názoru soudu pouze dvě výplatní pásky jako doložení solventnosti žalovaného opravdu nestačí. Je pravda, že žalovaný v době uzavírání smlouvy zrovna neměl nařízené exekuce, respektive ty dříve nařízené, byly zřejmě vymožené, a všechny další finanční závazky žalovaného zatím nebyly po splatnosti. Registry SOLUS a NRKI tedy žádné dluhy žalovaného neprokázaly. Například z výpisů z účtu žalovaného by však žalobkyně musela zjistit, že žalovaný má řadu dalších finančních závazků, že splácí další úvěry a půjčky. Mohla by zjistit také celkový obrat na účtu žalovaného za nějaké delší období a lépe tak vyhodnotit, zda lze předpokládat, že smluvním ujednáním nové smlouvy dostojí. To ale žalobkyně neudělala, a dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného nezjistila a zejména neověřila dostatečně. Smlouva o úvěru celá je tak ve smyslu shora citovaných ustanovení neplatná.
14. Soud na tomto místě dodává, že v řízení bylo kromě jiného také zjištěno, že nejen řada dalších nebankovních společností, ale i sama žalobkyně poskytla žalovanému další úvěry také v pozdější době. To jistě nemá vliv na platnost předmětné smlouvy. Nicméně je na místě položit si otázku, zda i sama žalobkyně nepřispěla v průběhu předmětného smluvního vztahu k situaci, kdy žalovaný, který nejdříve, jak vyplývá z přehledu splátek, úvěrové splátky hradil řádně a včas (a to až do datum včetně), již nadále řádně splácet nemohl. Žalobkyně poté, co žalovanému na základě smlouvy poskytla v anonymizováno rok úvěr částka s celkovým závazkem částka a měsíční splátkou částka, s ním další úvěrovou smlouvu uzavřela hned pět měsíců na to, tedy v anonymizováno rok. Poskytla mu částka s celkovým závazkem částka a měsíční splátkou částka. Za další čtyři měsíce v anonymizováno rok s ním ale uzavřela další v pořadí již třetí úvěrovou smlouvu a poskytla mu dalších částka s celkovým závazkem částka a měsíční splátkou částka. Jenom žalobkyni tak měl žalovaný během několika měsíců namísto splátky částka najednou povinnost několik dalších let měsíčně splácet částka s vidinou celkového dluhu při řádném splácení více než částka. Přitom od žalobkyně načerpal„ jen“ částka.
15. Soud nyní zhodnotil a poukázal na postup žalobkyně. Na druhé straně však v řízení bylo prokázáno, že žalovaný převzal od žalobkyně částku částka, vrátil ale zatím jen částka a s vrácením částky částka je v prodlení, o uvedenou částku se ve smyslu § 1991 a následujících o.z. na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil.
16. Soud proto žalovanému uložil povinnost žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši částka zaplatit spolu s úrokem z prodlení podle § 1968 a 1070 o.z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v zákonné třídenní lhůtě, jak ve výroku I. uvedeno. Ve zbytku soud ale žalobou uplatněný nárok zamítl (výrok II.).
17. S ohledem na výsledek sporu soud o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že ve smyslu § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. ani jednomu z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jí domáhat návrhem na výkon rozhodnutí – exekuci.