Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 195/2021-42

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 42 007 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 13 294 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 390,73 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 674,37 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 196,79 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úroku ve výši 19,23 % ročně z částky 10 196,79 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 373 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 5. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 17 340 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 977,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 749,34 Kč, s úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 21 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 21 000 Kč od 16. 1. 2021 do 4. 3. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 627 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 13 294 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 390,73 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 674,37 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 196,79 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úroku ve výši 19,23 % ročně z částky 10 196,79 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 373 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 5. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 17 340 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 977,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 749,34 Kč, s úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 21 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 21 000 Kč od 16. 1. 2021 do 4. 3. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 627 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 42 007 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 18.12.2018 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalovaného. Tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že skutečnosti uvedené v kartě zákazníka žalovaný stvrdil podpisem ve smlouvě o půjčce. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za půjčené peněžní prostředky úrok ve výši 4200 Kč za administrativní činnost ve výši 4200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 400 Kč a poplatek za asistenční služby 540 Kč. Žalovaný se veškeré výše uvedené částky zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 639 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil celkem částku 9 627 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaným uzavřela dne 19. 7. 2018 smlouvu o spotřebitelským úvěru číslo na základě které žalobkyně půjčila žalovanému 19 000 Kč, v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředky se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni úrok 3 800 Kč, odměnu za administrativní činnost 3 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 600 Kč (dále jen„ nárok II.“). Žalovaný však pohledávku řádně a včas nehradil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně při jednání konaném dne 7. 1. 2022 vzala žalobu, co se týče nároku II. v plném rozsahu zpět, a to ještě před zahájením jednání.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 11.10.2021, č.j. -20, nechť soudu mj. uvede, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 10. 6. 2021 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě, nad to rozvedla informace, které sám žalovaný poskytl v kartě zákazníka, a poukázala na nízkou výši půjčky. Také uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, neboť je uchazeči o půjčku předkládají pouze při sjednávání úvěru, což je dostatečné. Na základě uvedených skutečností tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Podle ustanovení , (dále jen „“), může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle ustanovení pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. Jelikož k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k uvedenému procesnímu úkonu žalobce souhlasu žalované ( a 4 ). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení a výrokem I. řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí zastavil.

5. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným byla dne 18.12.2018 uzavřena uvedená smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 21 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se pak zavázal vrátit částku ve výši 21 000 Kč spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 200Kč, úrokem ve výši 4 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 400 Kč a poplatek za asistenční služby 540 Kč, a to ve 60 splátkách po 639 Kč. V článku 7.2. podmínek smlouvy je pak uvedeno, že zákazník (žalovaný) potvrzuje, že úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Žalovaný dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.

7. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, je spoluvlastníkem bydlení. Jeho čistý příjem byl 31 005 Kč. Výdaje za bydlení 5 000 Kč, osobní výdaje 5 000 Kč a splátka půjčky 2 601 Kč. Dále je zde uvedeno, že informace byly ověřeny z výplatních pásek, pracovní smlouvy a potvrzením zaměstnavatele.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 22.2.2021 a bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 19.2.2021, který byl odeslán dne 22.2.2021. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť ji uvedený dluh uhradí do 10 dní ode dne obdržení dopisu.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 13.5.2021 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byl žalovaný předžalobně upomenut.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů, vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 21 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že ji sám žalovaný ve smlouvě potvrdil, že je schopen řádně a včas půjčku splatit. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je řidič s měsíčním příjmem ve výši 31 005 Kč a s měsíčními výdaji ve výši 12601 Kč, které ani samotné předchůdkyni žalobkyně neprokázal. Žalovaný na výše uvedený dluh hradil 9 627 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Současně byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 10 dní ode dne doručení výzvy.

11. Při právním posouzení soud vycházel z , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak

16. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2)“

20. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 2) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. (odst. 3)“

21. „ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době - rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18“

22. Citované rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 11 373 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, avšak tuto skutečnost nedostatečně doložila. Ve smlouvě o půjčce, konkrétně v článku 7.2. podmínek smlouvy je uvedeno, že zákazník (žalovaný) potvrzuje, že úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Žalovaný dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Dále žalobkyně soudu předložila kartu zákazníka, ze které plyne, že žalovaný pracuje grafik za 31005 Kč čistého. V kartě je uvedeno, že uvedená skutečnost byla ověřena z výplatních pásek a pracovní smlouvy, žalobkyně však soudu tytoy nepředložila. Dále je zde uvedeno, že žalovaný hradí měsíční nájemné ve výši 12601 Kč a uvedená skutečnost nebyla ani žalobkyně soudu nedoložila žádnéy prokazující výdaje žalovnavého. Žalobkyně sice v kartě žalovaného odkazovala na příslušenéy, ze kterých měla zkoumat úvěruschopnost žalovaného, nicméně tyto soudu na výzvu nepředložila, neboť jimi nedisponuje. Soud má za to, že se právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zabývala příjmy a výdaji žalovaného dle zákona spotřebitelském úvěru. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná.

24. S ohledem na to, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému při podpisu smlouvy částku 21 000 Kč na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen vydat podle § 2991 odst. 1 o.z.. Žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném výše uvedenou částku, když předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o.z. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně, a to co do částky ve výši 11373Kč (žalobkyně uvedla, že žalovaný na poskytnutou částku 21 000Kč uhradil ). Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky, a to za období od 5. 3. 2021 do zaplacení podle o.z. ve výši 8,25 % ročně dle Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu poprvé až dopisem ze dne 19.2.2021, který byl odeslán dne 22. 2. 2021, v němž mu stanovila 10 denní lhůtu k zaplacení ode dne doručení výzvy, která uplynula dne 4. 3. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dluhu až 5. 3. 2021. V této době činila sazba zákonné úroku z prodlení 8,25 % ročně a nikoliv 10% ročně, jak požadovala žalobkyně, neboť tato vycházela z jiného data prodlení, kdy byla sazba vyšší. Žalobkyně však požadovala zákonnou výši úroku z prodlení, proto ji soud přiznal zákonnou. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem , neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

25. S ohledem na shora uvedené pak soud zamítl ve zbylé části žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěšný žalovaný by měl nárok na náhradu nákladů řízení, ale jemu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.