Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 C 142/2021-70

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 68 496 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 37 447 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení od 23. 4. 2021 do zaplacení do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení

-) částky 31 049 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 71 496 Kč od 13. 11. 2019 do 15. 1. 2020 ve výši 1 251,18 Kč, s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 70 496 Kč od 16. 1. 2020 do 18. 2. 2020 ve výši 665,80 Kč, s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 69 496 Kč od 19. 2. 2020 do 6. 4. 2020 ve výši 926,61 Kč, s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 68 496 Kč od 7. 4. 2020 do 22. 4. 2021, s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 31 049 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení a s 1,75% zákonným úrokem z prodlení z částky 37 447 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení,

-) částky 28 503 Kč,

-) úroku ve výši 75,92 % p. a. z částky 58 212,56 Kč od 13. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 13. 11. 2019 dosáhne částky 230 803 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 37 447 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení od 23. 4. 2021 do zaplacení do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení -) částky 31 049 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 71 496 Kč od 13. 11. 2019 do 15. 1. 2020 ve výši 1 251,18 Kč, s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 70 496 Kč od 16. 1. 2020 do 18. 2. 2020 ve výši 665,80 Kč, s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 69 496 Kč od 19. 2. 2020 do 6. 4. 2020 ve výši 926,61 Kč, s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 68 496 Kč od 7. 4. 2020 do 22. 4. 2021, s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 31 049 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení a s 1,75% zákonným úrokem z prodlení z částky 37 447 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení, -) částky 28 503 Kč, -) úroku ve výši 75,92 % p. a. z částky 58 212,56 Kč od 13. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 13. 11. 2019 dosáhne částky 230 803 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 27. 4. 2021 a doplněnou podáním ze dne 6. 10. 2021 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 68 496 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 28 503 Kč. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou žalovaný podepsal dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 18. 1. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 108,79% ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 007 Kč splatných vždy k 7. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2019 podle splátkového kalendáře. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru uhradil 7 splátek úvěru po 4 007 Kč, a to dne 6. 2. 2019, 6. 3. 2019, 21. 5. 2019, 21. 5. 2019, 8. 7. 2019, 10. 7. 2019 a 7. 8. 2019, tj. celkem 28 049 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6. 1 smlouvy v celkové výši 1 497 Kč, neboť podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo 3, 8 a 9. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2 smlouvy v celkové výši 800 Kč, neboť podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek číslo 3, 5, 8 a 9. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3 smlouvy, neboť žalovaný se dostal do prodlení o délce 65 dnů u splátky číslo 8 splatné dne 7. 9. 2019. K datu 11. 11. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 69 199,01 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle čl. 6 5 smlouvy náleží žalobci dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to od 13. 11. 2019 až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru uhradil žalovaný dne 15. 1. 2020 částku ve výši 1 000 Kč, dne 18. 2. 2020 částku ve výši 1 000 Kč a dne 6. 4. 2020 částku ve výši 1 000 Kč.

2. Na základě uzavřené smlouvy tak dluží žalovaný žalobci částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 66 199,01 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 69 199,01 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 58 212,56 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 986,45 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 6. 1 smlouvy ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2 smlouvy ve výši 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného, a to počínaje dnem 13. 11. 2019 do zaplacení, přičemž žalobce se domáhá zaplacení smluvní pokuty k datu vyhotovení této žaloby, tj. 26. 4. 2021, tedy zaplacení smluvní pokuty ve výši 28 503 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídají zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 58 212,56 Kč ode dne 13. 11. 2019 do zaplacení, přičemž žalobce požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 75,92%.

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání nařízenému ve věci se bez omluvy nedostavil.

4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum zjistil soud tyto skutečnosti. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč na dobu 48 měsíců, výše splátky činila 4 007 Kč měsíčně, splátky měly být hrazeny do každého 7. dne v měsíci a zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 108,79% jako pevná po celou dobu splácení úvěru. Celkem měl žalovaný zaplatit částku 192 336 Kč. Podle čl. 6 1 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Podle čl. 6 2 smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle čl. 6 3 smlouvy, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatným celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6. 2 smlouvy. Podle čl. 6 4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle čl. 6 5 smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to od dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 60 000 Kč byl žalovanému vyplacen na jeho účet dne 18. 1. 2019.

6. Z y oznámení o schválení úvěru ze dne 21. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalobce sdělil žalovanému, že přijal návrh na uzavření úvěrové smlouvy a připojil k tomu splátkový kalendář, který obsahuje rozpis všech 48 měsíčních splátek, včetně data splatnosti každé splátky, její výše a částky, která připadá na úmor jistiny a na úmor úroku z úvěru. Splátky byly splatné vždy k 7. dni v měsíci počínaje měsícem únor 2019, poslední splátka měla být zaplacena dne 7. 1. 2023.

7. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na úvěr celkem 31 049 Kč.

8. Upomínkami žalobce ze dne 8. 10. 2019, 7. 11. 2019 a 9. 5. 2019 byl žalovaný upomenut o úhradu splátek a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem žalobce ze dne 11. 11. 2019 bylo žalovanému sděleno, že došlo v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Dopisem 7. 4. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.

9. Ze sdělení České národní banky bylo zjištěno, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila v lednu 2019 8,48%.

10. Ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy soud zjistil, že žalobce vypracoval hodnocení klienta, kde je uveden příjem žalovaného v podobě důchodu ve výši 14 900 Kč měsíčně, výdaje – životní minimum 3 410 Kč, bydlení 1 400 Kč, ostatní 100 Kč, celkem tedy výdaje 4 910 Kč, rezerva 500 Kč, volné zdroje 9 490 Kč, dále bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý, nežije s manželkou ve společné domácnosti, forma bydlení – vlastní, vzdělání – výuční list. Bylo zjištěno, že žalovaný není veden v registru dlužníků SOLUS. Žalobce měl k dispozici oznámení ČSSZ o zvýšení důchodu vyplácenému žalovanému od ledna 2019 ve výši 14 865 Kč.

11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, byl sjednán úrok ve výši 108,79% ročně, žalovaný se zavázal zaplatit žalobci 48 splátek po 4 007 Kč měsíčně, celkem měl uhradit 192 336 Kč. Ve smlouvě byly sjednány důsledky prodlení žalovaného ve formě jednorázových smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení, nákladů 200 Kč za každou splátku v prodlení, zesplatnění úvěru při prodlení o délce 65 dnů, způsob stanovení nové jistiny úvěru a smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny v případě, že ji žalovaný neuhradí v den její splatnosti. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně dne 18. 1. 2019. Žalovaný se dostal do prodlení s placením sjednaných splátek a úvěr byl automaticky zesplatněn, což bylo žalovanému oznámeno dopisem žalobce ze dne 11. 11. 2019 po předchozích upomínkách. Před uzavřením smlouvy žalobce zjišťoval osobní a majetkové poměry žalovaného, zjistil příjem žalovaného v podobě důchodu ve výši 14 900 Kč měsíčně, výdaje žalovaného ve výši 4 910 Kč měsíčně.

12. Podle , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

17. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle , (dále jen o. z.) a , zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v ustanovení tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. S ohledem na ustanovení , se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. Zároveň ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat uvedenou otázkou i bez návrhu žalované jako spotřebitele.

19. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).

20. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně neposoudil úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. Žalobce vycházel z toho, že měsíční příjem žalovaného činí částku 14 900 Kč a měsíční výdaje žalovaného činí částku 4 940 Kč. Jedinými listinami, které žalobce k ověření těchto údajů žalovaného předložil, je sdělení ČSSZ a výpis záznamů z registru SOLUS. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný měl jediný příjem v podobě důchodu ve výši 14 900 Kč. Žalobce neměl k dispozici nic, z čeho by ověřil výdaje žalovaného, např. výpis z účtu žalovaného, kde by ověřil výdaje uvedené žalovaným, splácení případných dalších úvěrů. Jeví se nereálné, že by žalovaný měl pouze ty výdaje, které žalobci uvedl, a pokud žalobce tuto skutečnost blíže nezkoumal, nebyla úvěruschopnost žalovaného posouzena řádně a úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná, a to i s přihlédnutím k tomu, že žalovaný měl hradit splátky ve výši 4 007 Kč měsíčně z nízkého příjmu ve výši 14 900 Kč měsíčně. To, že žalovaný nebyl schopen úvěr splácet, potvrzuje i ta skutečnost, že uhradil řádně jen prvních 7 z celkově sjednaných 48 splátek úvěru.

21. Úvěrová smlouva je s ohledem na shora uvedené ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce převedl ve prospěch žalovaného 60 000 Kč. Žalovaný tedy přijal tuto částku, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a tudíž na jeho straně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle a 2 . V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný, která obdržel od žalobce částku 60 000 Kč, je tudíž povinen tuto částku žalobci vydat. Protože žalovaný již zaplatil částku 31 049 Kč, byla mu uložena povinnost zaplatit žalobci částku 37 447 Kč, a to s 8,25% zákonným úrokem z prodlení od 23. 4. 2021 do zaplacení a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

22. K povinnosti vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. Žalovaný byl k okamžitému zaplacení vyzván předžalobní výzvou ze dne 7. 4. 2021 ve lhůtě do 22. 4. 2021 Lhůta k plnění tak uplynula dnem 22. 4. 2021 a následujícího dne, tj. 23. 4. 2021 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu . Od téhož dne žalobci vzniklo ve smyslu právo na úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá

23. Nad rámec shora uvedeného dále soud poukazuje na to, že ujednání v úvěrové smlouvě o úrocích sjednaných ve výši 108,79% je neplatné, neboť sjednaná úroková sazba několikanásobně překračuje obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou úvěrujícími subjekty (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). V daném případě tak nemohou být žádné pochybnosti o tom, že v úvěrové smlouvě sjednané úroky jsou nepřiměřeně vysoké a je třeba na ně nahlížet jako na odporující obecně uznávaným pravidlům chování a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Předmětné ujednání o úroku v úvěrové smlouvě je absolutně neplatné dle ust. § 588 o. z., dle něhož soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Sjednaná výše úroku podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou (8,28%).

24. K zaplacení dluhu stanovil soud lhůtu v trvání 1 měsíce, kdy s ohledem na nízký příjem žalovaného by zákonná 3 denní lhůta byla nepřiměřeně krátká, zároveň však žalovaný byl v řízení zcela pasivní, nepožádal o možnost uhradit dluh ve splátkách a soud proto nestanovil lhůtu delší, ani neumožnil plnění ve splátkách.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle , kdy procesně úspěšnější byl v řízení žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.