Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 302/2021-65

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 28 425 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 1 536 Kč a 3 425 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od 13. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 1 000,17 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 25 000 Kč od 8. 6. 2021 do 12. 1. 2022 zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 874 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 1 536 Kč a 3 425 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od 13. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se co do částky 1 000,17 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 25 000 Kč od 8. 6. 2021 do 12. 1. 2022 zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 874 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 9. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 28 425 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 11. 11. 2020 elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byly žalovanému po předchozí verifikační platbě ve výši 0,01 Kč bezhotovostním převodem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 30 386 Kč do 11. 12. 2020 Smluvní strany se ve smlouvě dohodly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 29 961 Kč a skládala se z nesplacené jistiny 25 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 1 386 Kč, nesplacené smluvní pokuty 3 425 Kč a nákladů upomínání ve výši 150 Kč. Dále žalobkyně požaduje náklady spojené s upaltněním pohledávky v celkové výši 545 Kč za odchozí dopis (39 Kč), odchozí doporučený dopis (50 Kč), odchozí telefonický hovor (72 Kč) a osobní návštěvu (217 Kč). Žalovaný i přes výzvu ničeho neuhradil.

2. Podáním doručeným soudu dne 19. 1. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do požadavku na smluvní pokutu ve výši 3 425 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 536 Kč zpět. Soud proto podle v dotčené části řízení zastavil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle

4. Z provedených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 18. 11. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba jako věřitel disponuje osobními údaji žalovaného a s jejich užitím zpracovala formulářový návrh smlouvy o úvěru, na němž však chybí vlastnoruční podpis žalovaného či jiný údaj, který by dovoloval učinit úvahu, že se žalovaný právě s tímto textem smlouvy seznámil a vyslovil s ním souhlas. Z obchodních podmínek společnosti právnická osoba, k nimž nebyl podpis žalovaného připojen, nebylo zjištěno, že by se právě s tímto jejich zněním žalovaný seznámil a vyslovil s ním podpisem úvěrové smlouvy souhlas. Z výpisu z bankovního účtu č. bankovní účet společnosti právnická osoba bylo zjištěno, že dne 11. 9. 2020 byla na tento účet připsána platba od žalovaného, z účtu č. bankovní účet, variabilní symbol ve výši 0,01 Kč. Podle výpisu z bankovního účtu č. bankovní účet společnosti právnická osoba předchůdkyně žalobkyně dne 11. 11. 2020 žalovanému na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol poukázala částku 12 000 Kč a dle výpisu z bankovního účtu č. bankovní účet společnosti právnická osoba dne 18. 11. 2020 poukázala na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol částku 13 000 Kč. Dne 25. 12. 2020, dále dne 11. 1. 2021, rovněž dne 12. 1. 2021, dne 10. 6. 2021 a dne 10. 7. 2021 předchůdkyně žalobkyně či v posledním případě její zástupce vyhotovili písemnou upomínku, jíž žalovaného vždy vyzývali k úhradě dluhu. Podle poštovních podacích archů právnická osoba příjmení, spol. s r. o. podala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému dne 11. 6. 2021 za 32,7 Kč, dne 3. 9. 2021 za 32,7 Kč. Dne 29. 3. 2021 postoupila společnost právnická osoba pohledávku za žalovaným žalobkyni. Podle výpisů úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky zpracovaného zaměstnancem žalobkyně měla žalobkyně realizovat dne 10. 8. 2021 odchozí telefonický hovor, dne 10. 7. 2021 poslala žalovanému obyčejný dopis a dne 20. 7. 2021 a dne 9. 8. 2021 uskutečnila návštěvu svým terénním pracovníkem na kontaktní adrese dlužníka. neobsahuje bližší údaje a není z ní možné seznat, jak dlouho trval telefonický hovor, ani v kolik hodin návštěva žalovaného terénním pracovníkem trvala, ani jaký pracovník návštěvu uskutečnil.

6. Plní-li účastník nedostatečně svou povinnost tvrzení a důkazní ( ), nemůže být odsouzen k neúspěchu bez toho, aby byl soudem poučen o následcích nesplnění procesních povinností ( ). Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. však upravuje ustanovení jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. ). V projednávané věci, kdy soud jen z dosavadních tvrzení a žalobkyní předložených listin nemohl mít za to, že písemná smlouva mezi účastníky byla skutečně uzavřena, tedy že žalovaný vyslovil s jejím zněním kvalifikovaný souhlas, stejně jako že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a pro nepřítomnost žalobkyně, potažmo jí zvoleného zástupce u jednání, nemohl být nedostatek žalobních tvrzení a důkazní aktivity zhojen cíleným poučením strany žalující, soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně skutečnosti o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s konkrétním obsahem netvrdila ani neprokázala.

7. Dle , (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V daném případě nejenže nebylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o spotřebitelském úvěru, ale s ohledem na postavení žalovaného coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními , dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

15. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j.  – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. , ale též , o ochraně spotřebitele, a až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle d, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.

16. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.

17. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.

18. Z řízení vyplynulo, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepřistoupila řádně, když ani v žalobě netvrdila, že její předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala.

19. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o zápůjčce, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalované zápůjčku žalobkyni vrátiti spolu se všemi sjednanými poplatky, a pro případ prodlení s plněním této povinnosti žalobkyni uhradit smluvní pokutu.

20. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 25 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, když nebyla uzavřena písemně a nebyla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, jedná se mezi stranami o plnění bez právního důvodu, a příjemci, tedy žalovanému, podle § 2991 odst. 2 o. z. vzniká bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 odst. 1 o. z. povinen ochuzenému, tedy žalobkyni, vydat. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky

25 000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný byl dne 12. 1. 2022, tedy den následující po dni, kdy se nejpozději poslední den odběrní lhůty mohl seznámit se žalobou, která se jako jediná výzva žalobkyně k plnění dostala do dispozice žalovaného, povinen plnit a ode dne 13. 1. 2022 je v prodlení, soud žalobkyni podle § 1970 přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. Neboť žalobkyni požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně, soud jsa jejím návrhem vázán přisoudil žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne 13. 1. 2022 v této výši, když ta nijak neodporuje nař. vlády č. Soud ovšem žalobkyni nepřiznal kapitalizovaný úrok za dobu předcházející skutečnému prodlení žalovaného, stejně jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, když žalobkyně neprokázala, že písemné výzvě její předchůdkyně byly skutečně žalovanému odeslány. Výpis poštovních podacích archů totiž svědčí tomu, že zásilky podávala třetí osoba a náklady na straně žalobkyně ani její předchůdkyně v tvrzené výši neprokazují. Rovněž tak tvrzené telefonické hovory a schůzky nebyly prokázány, neboť pouhé dobrozdání zaměstnance žalobkyně neprokazuje ani realizaci úkonů, ani jejich finanční náročnost. Nad rámec uvedeného soud ve zbývající části předmětu řízení žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 874 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 422 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 425 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.