Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 343/2021-59
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 31 260 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 860 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 14 400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 563,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 680,63 Kč, s úrokem ve výši 18,95 % ročně z částky 18 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 000 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 140 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 860 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 14 400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 563,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 680,63 Kč, s úrokem ve výši 18,95 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 140 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení 31 260 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 680,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 563,38 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 000 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 18,95 % ročně z částky 18 000 Kč od datum do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 600 Kč, dále s odměnou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Celkovou dlužnou částku se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 540 Kč, poslední splátka byla stanovena na datum. Před sjednáním smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně rovněž zjistila a ověřila majetkové poměry žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně čerpala z informací poskytnutých přímo žalovaným, který rovněž ve smlouvě potvrdil jejich pravdivost, tj. z karty zákazníka (byl dotazován na jeho rodinné, pracovní a majetkové poměry), dále z insolvenčního rejstříku (bez záznamu), jakož i z provedeného skóringového modelu vycházejícího ze statistických dat a dokladů předložených žalovaným a v kartě zákazníka poznačených. Bylo tak zjištěno, že žalovaný žije v nájmu s partnerkou a má učňovské vzdělání. Byl zaměstnán jako dělník na hlavní pracovní poměr s měsíčním příjmem 21 350 Kč. Byla uzavřena jeho schopnost úvěr vrátit. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne datum právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaný za celou dobu uhradil na svůj dluh pouze částku 1 140 Kč. Aktuální výše dlužné částky tak činila na jistině 18 000 Kč a na dlužném poplatku 13 260 Kč. Dlužná částka spolu s příslušenstvím nebyla uhrazena ani přes zaslanou předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti ve formě zápůjčky číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 3 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 540 Kč, s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující vždy do konce dalšího týdenního období. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 32,15 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště. Žalovaný v bodu 7.1 Smluvních podmínek prohlásil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen smlouvu uzavřít a je schopen splatit celou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou /viz Smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 20 – 21 spisu/. Dne datum žalovaný podepsal zákaznickou kartu, v níž je mj. uvedeno, že žije v nájmu s partnerkou a má učňovské vzdělání. Je zaměstnán jako dělník na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s měsíčním příjmem 21 350 Kč. Výdaje na bydlení činí 6 753 Kč, osobní výdaje 7 000 Kč Celkem jeho výdaje představují částku 13 753 Kč. Žalovaný předložil při uzavírání předmětné smlouvy pracovní smlouvu a výplatní pásky/viz karta zákazníka na č. l. 18 spisu včetně osobních údajů – souhlas žadatele na č. l. 19 spisu; pracovní smlouva, příjmový pokladní doklady a výplatní pásky na č. l. 43 - 46 spisu/. právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy uvedené v seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz Smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 23 – 26 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 22 spisu, výpis z OR na č. l. 17 spisu/. Dne datum bylo žalovanému zasláno oznámení o postoupení pohledávky společně s výzvou k uhrazení dlužné částky do deseti dnů po obdržení dopisu. Zásilka byla doručována dne datum /viz Oznámení o postoupení pohledávky včetně informací o zpracování osobních údajů na č. l. 27 spisu a podací lístek na č. l. 28 spisu, sledování zásilek na č. l. 57 spisu/. Žalovanému byla dne datum zástupcem žalobkyně odeslána předžalobní výzva /viz Výzva k plnění se základní skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě na č. l. 29 - 30 spisu, podací lístek na č. l. 31 spisu/.
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne datum smlouvu o zápůjčce, podle níž žalovaný převzal v hotovosti částku 18 000 Kč. Na tuto smlouvu uhradil žalovaný celkem 1 140 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne datum pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě podepsané smlouvy o zápůjčce předala žalovanému dne datum v hotovosti částku ve výši 18 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila osobní a majetkové poměry žalovaného z karty zákazníka, tj. z údajů uvedených přímo žalovaným a tyto údaje ověřila předložením pracovní smlouvy, mzdového výměru a výplatní pásky. V řízení však nebylo prokázáno, zda a jakých způsobem právní předchůdkyně žalobkyně u zaměstnavatele žalovaného ověřila, zda není s žalovaným jednáno o skončení pracovního poměru, zda není ve výpovědní době apod. Zejména však právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného, tj. zda na jeho majetek není vedena exekuce, nebyl kontrolován v dostupných registrech dlužníků, jaké jsou jeho skutečné výdaje na bydlení, na rodinu apod. Nebyly předloženy např. měsíční výpisy z bankovního účtu, ze kterých by bylo možné některé takové údaje rovněž ověřit.
17. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Ke skutečnosti, že soud zkoumal platnost smlouvy z úřední povinnosti, dodává, že se nelze spokojit s doslovným výkladem citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a otázkou splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žadatele se zabývat pouze k námitce žalovaného. Soud má za to, že v případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje. Použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě, což nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V záměru zákonodárce lze naopak vysledovat snahu o posílení ochrany spotřebitele. Pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí. Pouhá relativní neplatnost (která s přihlédnutím ke své povaze nemusí být ani přes soudní projednání věci uplatněna a takto zohledněna), na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí zjevně být nemůže. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba dle názoru soudu za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně, a nikoliv relativně, neplatnou, jak již opakovaně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113 a ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97. Ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti rovněž viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK.
18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 1 140 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat rozdíl ve výši 16 860 Kč mezi vyplacenou částkou a již vrácenou (18 000 Kč – 1 140 Kč), o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. V takovém případě je pak dle § 1958 odst. 2 o. z. dlužník povinen uhradit dluh bez zbytečného odkladu poté, co jej věřitel k tomu vyzve. V daném případě bylo prokázáno dojití výzvy žalovanému k úhradě dluhu před podáním žaloby, v níž byl vyzván k úhradě dluhu do datum, od následujícího dne je tak s úhradou dluhu v prodlení a náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce, ve zbylém nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 , ze dne 30. 8. 2010 (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.