Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 20/2022-125
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Brzákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení celkové částky 51 460 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 800 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 800 Kč za dobu od 12. 1. 2020 do zaplacení,
a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 13 320 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 11 302,58 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 3 807,65 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 000 Kč
za dobu od 7. 12. 2019 do 11. 1. 2020 a z částky 1 200 Kč za dobu od 12. 1. 2020
do zaplacení a s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019
do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 500 Kč za dobu od 12. 1. 2020 do zaplacení,
a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 100 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 10 241,36 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 3 452,35 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 902,57 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 902,57 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 11. 1. 2020 a z částky 6 402,57 Kč za dobu
od 12. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
V. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 740 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 989,77 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 333,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 340,03 Kč za dobu
od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 1 340,03 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 800 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 800 Kč za dobu od 12. 1. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 13 320 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 11 302,58 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 3 807,65 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 11. 1. 2020 a z částky 1 200 Kč za dobu od 12. 1. 2020 do zaplacení a s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 500 Kč za dobu od 12. 1. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 100 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 10 241,36 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 3 452,35 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 902,57 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 902,57 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 11. 1. 2020 a z částky 6 402,57 Kč za dobu od 12. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. V. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 740 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 989,77 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 333,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 340,03 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 1 340,03 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 2. 12. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 30 120 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností právnická osoba
a žalovanou došlo dne 17. 3. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce číslo jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Žalované byly
na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 13 320 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky
za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 520 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek
ve výši 7 200 Kč. Celkovou částku ve výši 31 320 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 540 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 4. 2017. Žalovaná
na pohledávku do dnešního dne uhradila částku 1 200 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019.
2. Žalobkyně se dále žalobou podanou u soudu dne 2. 12. 2020 domáhala po žalované
zaplacení částky 1 740 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 1. 10. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce číslo jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč,
a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 4 440 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč, odměny
za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši
2 000 Kč. Celkovou částku ve výši 10 440 Kč se žalovaná zavázala uhradit nejpozději
do 10. 11. 2016. Žalovaná na pohledávku do dnešního dne uhradila částku 8 700 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019.
3. Žalobkyně se dále žalobou podanou u soudu dne 2. 12. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 19 600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 18. 12. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce číslo jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 11 100 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky
za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek
ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku ve výši 26 100 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 1. 2017. Žalovaná
na pohledávku do dnešního dne uhradila částku 6 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019.
4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.
5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:
a) Mezi společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 17. 3. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce číslo jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku
13 320 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky
za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 520 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek
ve výši 7 200 Kč. Celkovou částku ve výši 31 320 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 540 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 4. 2017 (zjištěno ze smlouvy o půjčce a ze smluvních podmínek).
Žalovaná v zákaznické kartě ke svým poměrům uvedla, že žije s jiným rodinným příslušníkem. Uvedla, že její příjmy ze zaměstnání činí 15 600 Kč a její výdaje činí částku 3 000 Kč na nájem
a inkaso, 5 500 Kč na další výdaje domácnosti a splátky dalších úvěrů činí 2 900 Kč. Věřitel si pak údaje žalované ověřoval pouze z výplatních pásek, pracovní smlouvy a z nájemní smlouvy.
Je tak zřejmé, že se věřitel žádný způsobem nezabýval příjmy a výdaji spolu žijící osoby žalované a rovněž se nezabýval jinými výdaji žalované kromě hrazeného nájmu. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele považuje soud za zcela nedostačující (zjištěno z karty zákazníka).
Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalované odeslán dne 7. 1. 2020 (zjištěno ze smlouvy
o postoupení pohledávek a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z dodejky).
Dne 4. 9. 2020 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 3. 9. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy a z dodejky).
b) Mezi společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 30. 9. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce číslo jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku
4 440 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky
za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč, odměny za administrativní činnost
ve výši 1 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 000 Kč. Celkovou částku
ve výši 10 440 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč (zjištěno
ze smlouvy o půjčce a ze smluvních podmínek).
Žalovaná v zákaznické kartě ke svým poměrům uvedla, že žije v nájemním bytě. Uvedla, že její příjmy z DPP činí 13 500 Kč a její výdaje činí částku 3 000 Kč na nájem a inkaso, 5 000 Kč
na další výdaje domácnosti a výdaje na telefon činí 400 Kč. Věřitel si pak údaje žalované ověřoval pouze z občanského průkazu, ze smlouvy o DPP a z nájemní smlouvy. Je tak zřejmé, že se věřitel žádný způsobem nezabýval jinými výdaji žalované kromě hrazeného nájmu. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele považuje soud za zcela nedostačující (zjištěno z karty zákazníka).
Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalované odeslán dne 7. 1. 2020 (zjištěno ze smlouvy
o postoupení pohledávek a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z dodejky).
Dne 4. 9. 2020 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 3. 9. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy a z dodejky).
c) Mezi společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 18. 12. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce číslo jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku
11 100 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky
za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku
ve výši 26 100 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 1. 2017 (zjištěno ze smlouvy o půjčce a ze smluvních podmínek).
Žalovaná v zákaznické kartě ke svým poměrům uvedla, že je již stávajícím účastníkem věřitele. Uvedla, že její příjmy z DPP činí 13 600 Kč a její výdaje činí částku 3 000 Kč na nájem a inkaso, 5 000 Kč na další výdaje domácnosti, splátky dalších úvěrů činí 900 Kč a výdaje na telefon činí 400 Kč. Věřitel si pak údaje žalované ověřoval pouze z občanského průkazu, ze smlouvy o DPP
a z nájemní smlouvy. Je tak zřejmé, že se věřitel žádný způsobem nezabýval jinými výdaji žalované kromě hrazeného nájmu. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele považuje soud za zcela nedostačující (zjištěno z karty zákazníka).
Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalované odeslán dne 7. 1. 2020 (zjištěno ze smlouvy
o postoupení pohledávek a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z dodejky).
Dne 4. 9. 2020 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 3. 9. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy a z dodejky).
6. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel
před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský
úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel
při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně
nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami,
nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel
je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle ustanovení § 2392 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.
10. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo
na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl
k následujícímu právnímu závěru:
15. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni na základě výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek přešly výše uvedené pohledávky za žalovanou. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření výše uvedených smluv o půjčce.
16. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavřením výše uvedených smluv provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému soudnímu jednání, zbavila se tím možnosti být
o neunesení tohoto důkazního břemene poučena. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou
s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá,
že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést
k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z.,
je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy
o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES,
o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření
k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad
(viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020
ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu,
že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.
17. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud předmětné smlouvy o půjčce považuje
za absolutně neplatné z důvodu jejich rozporu s dobrými mravy dle ustanovení
§ 580 odst. 1 občanského zákoníku. Nároky z těchto neplatných smluv je pak třeba vypořádat
dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatných smluv. U smlouvy a) žalobkyni tak vznikl nárok pouze
na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 18 000 Kč. Žalovaná do dnešního dne na předmětnou pohledávku uhradila částku 1 200 Kč, kterou je podle názoru soudu v celém rozsahu nutné započíst na jistinu pohledávky. Soud tak žalobkyni přiznal právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 16 800 Kč. U smlouvy b) žalobkyni vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny
ve výši 6 000 Kč. Žalovaná do dnešního dne na předmětnou pohledávku uhradila částku
8 700 Kč, kterou je podle názoru soudu v celém rozsahu nutné započíst na jistinu pohledávky, žalovaná tak již dlužnou jistinu uhradila v celém rozsahu. Co do této pohledávky tak byla žaloba jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta. U smlouvy c) žalobkyni vznikl nárok pouze
na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč. Žalovaná do dnešního dne na předmětnou pohledávku uhradila již částku 6 500 Kč, kterou je podle názoru soudu v celém rozsahu
nutné započíst na jistinu pohledávky. Soud tak žalobkyni přiznal právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 8 500 Kč. K zaplacení všech částek byla žalovaná vyzvána dopisem odeslaným dne 7. 1. 2020. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku má soud za to, že tato výzva byla žalované doručena dne 10. 1. 2020. Dne 11. 1. 2020 tak nastala splatnost dlužné jistiny a od následujícího dne 12. 1. 2020 věřiteli vzniklo právo na úhradu zákonných úroků z prodlení. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužných jistin úvěru, tj. částky 16 800 Kč a částky 8 500 se zákonnými úroky z prodlení za dobu od 12. 1. 2020. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením
§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Po tomto přepočtu dospěl soud k závěru, že více procesně úspěšným účastníkem byla žalovaná. Žalovaná však byl v tomto řízení zcela procesně pasivní, žádné náklady řízení neuplatnila a zjevně jí žádné náklady řízení ani nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.