Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 26/2022-18
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 991 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 991 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z této částky za období od 13. 2. 2021 do 12. 10. 2021 ve výši 164 Kč.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 991 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z této částky za období od 13. 2. 2021 do 12. 10. 2021 ve výši 164 Kč. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč.
Žalobou doručenou výše nadepsanému soudu 15. 10. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 991 Kč s příslušenstvím, přičemž žalovaná částka představuje dlužné pojistné s příslušenstvím za období od 7. 11. 2020 do 12. 2. 2021 dle pojistné smlouvy číslo ze dne 7. 5. 2020, jejímž předmětem bylo sjednání pojistného produktu ACP IV. Pro pojistné období bylo stanoveno pojistné ve výši 4 462 Kč, a to s pololetní splatností. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni nezaplacené pojistné za předmětné období (2 991 Kč) a současně poplatek ve výši 600 Kč.
Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
Žalovaný se poté, co byla soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání.
Žalovaný je občanem Mongolska, což vnáší do věci mezinárodní prvek, a soud je proto nucen zabývat se svou mezinárodní příslušností. Mezi Českou republikou a Mongolskem byla uzavřena mezinárodní smlouva O poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech vyhlášená ve Sbírce pod číslo (dále jen Smlouva). Podle čl. 37 bod 1. smlouvy je k jednání o návrhu, který vznikl na základě smluvních závazkových vztahů, k jednání příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní stany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Žalovaný má dle lustrace v systému ISZR evidován trvalý pobyt na adrese adresa. Proto soud uzavřel, že jsou splněny podmínky pro jeho mezinárodní příslušnost, a je tedy oprávněn věc projednat a rozhodnout. (Pro úplnost je třeba dodat, že s ohledem na čl. 73 bod 3. Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, soud nepoužil k posouzení své mezinárodní příslušnosti toto Nařízení, neboť shora uvedená mezinárodní smlouva byla uzavřena před nabytím platnosti Nařízení.) K určení rozhodného právního řádu soud použil rovněž mezinárodní smlouvu uzavřenou mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech. Dle čl. 36 odst. 1 Smlouvy se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. S ohledem na to, že předmětná pojistná smlouva byla uzavřena na území České republiky a neobsahuje dohodu o použití jiného právního řádu, aplikoval soud v souladu s mezinárodní Smlouvou hmotné právo České republiky.
Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěné, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 7. 5. 2020 pojistnou smlouvu číslo jejímž předmětem bylo autopojištění anonymizována tři slova, pojištění osobního automobilu anonymizována dvě slova, registrační značka. Žalovaný se zavázal k úhradě ročního pojistného ve výši 8 924 Kč Počátek pojištění byl sjednán na den 7. 5. 2020 (viz pojistná smlouva). Jelikož žalovaný ani přes výzvy žalobkyně (přípis ze dne 20. 10. 2020, 8. 12. 2020 a 21. 12. 2020) pojistné co do částky 2 391 Kč neuhradil (z inkasní bilance vyplývá, že žalovaný uhradil pouze částku 4 462 Kč), pojistná smlouva ke dni 11. 2. 2021 zanikla (přípis ze dne 25. 2. 2021). K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván upomínkami žalobkyně (upomínky ze dne 23. 3. 2021 a ze dne 18. 5. 2021) a upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této ze dne 17. 6. 2021 (předžalobní upomínka ze dne 17. 6. 2021).
Mezi žalobkyní a žalovaným byl uzavřen právní vztah, a to pojistné smlouvy, v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve spojení s § 2758 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále i jen „o. z.“). Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit sjednané pojistné, proto pojištění v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. zaniklo, a žalovaný ke dni vyhlášení rozsudku dluží částku uvedenou v žalobě, tj. pojistné období od 7. 11. 2020 do 12. 2. 2021, a poplatky za upomínání v celkové výši 600 Kč, jejichž výše odpovídá výši obvyklých nákladů na vymáhání.
Ačkoli se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pojistného dříve než 13. 2. 2021, žalobkyně požadovala přiznání úroku z prodlení až od tohoto data. Z tohoto důvodu uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení v zákonné výši od 13. 2. 2021 do 12. 10. 2021, když žalobkyně přiznání úroku z prodlení za další období nepožadovala. Z částky 2 991 Kč činí kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za výše uvedené období 164 Kč.
Žalobkyně má dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.
Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 1 489 Kč, které představují soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 200 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 600 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč.
Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.