Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 330/2021-88

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 96 371 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 89 563,84 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 84 642,46 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 11 728,61 Kč, 10% úrok z prodlení p.a. z částky 15 876,20 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 5 832,66 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 20 467,04 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 89 563,84 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 84 642,46 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 11 728,61 Kč, 10% úrok z prodlení p.a. z částky 15 876,20 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 5 832,66 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 20 467,04 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2020 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 96 371 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 22. 10. 2018 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet číslo na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku spolu s úrokem a poplatky v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 1 759,99 Kč počínaje dnem 7. 11. 2018. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto byl úvěr žalobkyní v dopise ze dne 11. 11. 2019 prohlášen za okamžitě splatný. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 94 686 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši na jistině částku 5 832,66 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 785 Kč, smluvní pokutu ve výši 900 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 30. 6. 2020 ve výši 4 921,38 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 100 518,66 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy, předsmluvních informací, výpisu z úvěrového účtu, výpisu z běžného účtu, oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný, sazebníku, předžalobní výzvy včetně podacího archu a listin na čl. 52-54 spisu.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Extra půjčka číslo bylo zjištěno, že byla elektronicky uzavřena dne 22. 10. 2018 mezi žalobkyní jako bankou a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč na účet žalovaného. Součástí smlouvy bylo i pojištění schopnosti splácet Extra. Žalovaný se zavázal splácet jistinu, úrok a sjednané poplatky v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 1 759,99 Kč vždy k 7. dni v měsíci, přičemž první splátka byla splatná 7. 11. 2018. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc říjen 2018 soud zjistil, že kreditní obrat na účtu byl 334 083,11 Kč, debetní obrat 331 110,05 Kč a na konci měsíce byl konečný záporný zůstatek na účtu - 11 736,16 Kč. Na účtu je zaznamenáno několik desítek sázek žalovaného na ifortuna.cz a e-casino v řádech stovek až tisíců korun na každou transakci. Od Volkswagen International byla žalovanému dne 4. 10. 2018 vyplacena mzda 26 800,30 Kč. Ve dnech 8. 10. 2018, 9. 10. 2018 a 15. 10. 2018 byly žalovanému od právnická osoba, S.R.O. vyplaceny půjčky 16 500 Kč, 2 500 Kč a 6 000 Kč. Ve dnech 10. 10. 2018 byla žalovanému od právnická osoba S.R.O. vyplacena půjčka 20 000 Kč. Dne 15. 10. 2018 byla žalovanému právnická osoba S.R.O. vyplacena částka 26 783 Kč. Žalovaný mj. dne 5. 10. 2018 uhradil na neznámý účet částku 30 028 Kč, dne 7. 10. 2018 splátku úvěru 2 378 Kč, dne 11. 10. 2018 uhradil na neznámý účet částku 6 500 Kč, dne 16. 10. 2018 splátku úvěru 1 966,76 Kč, dne 19. 10. 2018 splátku úvěru 1 966 Kč, dne 22. 10. 2018 nájemné 14 800 Kč, dne 22. 10. 2018 uhradil na neznámý účet částku 30 587 Kč, dne 23. 10. 2018 právnická osoba S.R.O. splátku úvěru 23 330 Kč. Z žádosti žalovaného o úvěr soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl zaměstnavatele, v zaměstnání je od 1. 6. 2017, že má pracovní poměr na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem za 3 měsíce 29 600 Kč, 1 zaměstnání, celkový čistý příjem domácnosti 54 600 Kč, družstevní byt, měsíčně splácí na jiné úvěry 4 300 Kč, 0 vyživovacích povinností. Z dopisu ze dne 13. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný z důvodu porušování podmínek žalovaným, a vyzvala žalovaného k úhradě částky 102 360,62 Kč do 27. 11. 2019. Z podacího archu soud zjistil, že dopis byl zaslán na adresu žalovaného ve smlouvě dne 14. 11. 2019. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud uhradil částku 15 357,54 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně sice vycházela z žádosti žalovaného, že je zaměstnaný a že má pracovní smlouvu na dobu neurčitou, ale soudu pracovní smlouvu ani výplatní pásky žalovaného nedoložila, nelze tedy objektivně zjistit, zda je pracovní smlouva skutečně uzavřena na dobu neurčitou či určitou, což je vzhledem k délce splácení úvěru po minimálně 96 měsíců dost zásadní skutečnost. Žalovaný uváděl, že jeho domácnost má vyšší příjmy (54 600 Kč) než on (29 600 Kč), přestože dle svého tvrzení má jediný příjem a nemá žádné vyživovací povinnosti, žalobkyně se však nijak nezajímala o zdůvodnění tohoto příjmového rozdílu, ani zda s ním někdo žije ve společné domácnosti. Žalobkyně však hlavně nijak nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného žalobkyně nezkoumala náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení a energie, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, blížeji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je skutečná výše měsíčních splátek, zda a kolik má vyživovacích povinností. Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc říjen 2018 je přitom zcela zjevné, že žalovaný si vzhledem k vysokým výdajům musel brát další půjčky a že splácel jiné půjčky a hlavně že byl notorickým internetovým hráčem sázkařem, který měsíčně činí několik desítek sázek na ifortuna.cz a e-casino v řádech stovek až tisíců korun na každou transakci, i kvůli čemuž skončil na konci měsíce na účtu v záporném zůstatku - 11 736,16 Kč. Žalobkyně tedy zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: číslo, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

7. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 84 642,46 Kč (rozdíl mezi jistinou 100 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 15 357,54 Kč). Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny 84 642,46 Kč jak částečně kapitalizované za období od 12. 11. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 4 921,38 Kč, tak ode dne 1. 7. 2020 do zaplacení. Ve zbytku, tedy co do požadavku na zaplacení 11 728,61 Kč, 10% úrok z prodlení p.a. z částky 15 876,20 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 5 832,66 Kč, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Soud považuje za neúspěch žalobkyně zastavení řízení v rozsahu uvedeném v I. výroku rozsudku, neboť zastavení řízení v tomto rozsahu žalovaný svým chováním nezavinil. Za úspěch žalobkyně pak považuje zavázání žalovaného k povinnosti plnit v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně tak ke dni rozhodnutí soudu tvoří 84 % původně žalované částky s příslušenstvím, neúspěch 16 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí 68 % Náklady řízení v celkové výši 30 098,60 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 3 856 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 4 úkony právní pomoci po 4 980 Kč dle (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby a účast u jednání), 4 režijní paušály po 300 Kč dle téže vyhlášky, náhradu za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč za cestu z Ostravy do Karviné a zpět dle téže vyhlášky, náhradu cestovních výdajů v původní celkové výši 368,10 Kč za cestu automobilem z obec do obec a zpět a 21% DPH. 68 % z 30 098,60 Kč činí 20 467,04 Kč a tuto částku soud uložil žalovanému k povinnosti nahradit žalobkyni.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).