Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 24/2022-21
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Kušnírem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa, obec a číslo - část obce
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa, část obce
o zaplacení 11 711 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se do částky 1 890 Kč kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty 2 821 Kč zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 29.8.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení náklady řízení ve výši 415 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se do částky 1 890 Kč kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty 2 821 Kč zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 29.8.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 415 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
Žalobce se domáhal zaplacení částky 11 711 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel se žalovaným dne 29.7.2020.
Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil.
Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem Obchodních podmínek, předsmluvní informace, smlouvy o úvěru ze dne 29.7.2020, dokladu o poskytnutí peněz, faktury a předžalobní upomínky. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaný zažádal žalobce o úvěr ve výši 7 000 Kč a došlo k uzavření úvěrové smlouvy dne 29.7.2020. Žalovaný byl seznámen s OP a souhlasil s nimi. Splatnost zápůjčky byla stanovena na do 28.8.2020 a žalovaný se zavázal vrátit částku 8 890 Kč včetně lichvářského úroku 0,9% denně z úvěrované částky. V den splatnosti žalovaný celkovou částku žalobci neuhradil. Žalobce nárokuje částku jistiny 7 000 Kč, kapitalizovaný úrok 1 890 Kč, a smluvní pokutu 2 821 Kč.
Žalobce se domnívá, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o zápůjčce a právní režim tohoto vztahu se řídí ust. § 2390 o.z. a násl.. Podle této smlouvy přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Závazek dlužníka k lichvářskému úroku 324% ročně z jistiny je nepochybně v rozporu s dobrými mravy, jak má na mysli občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Podle § 2 odst.3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 3 odst. l soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Podle § 6 odst.1 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst.2 cit. ust. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 7 se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
Dobré mravy jsou dlouhodobě chápány judikaturou Nejvyššího soudu jako korektiv v platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu přímo neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. Dobré mravy mají původ v jiných systémech než je právo, zejména v morálce či v sociálních normách, a mají povahu hodnot, jejichž porušení nelze přiznat právní ochranu. Institut dobrých mravů slouží jako nástroj ke korekci nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti vyplývající z konkrétních okolností daného případu. Za rozhodující okamžik pro zkoumání rozporu s dobrými mravy je pak třeba považovat okamžik, kdy k právnímu jednání došlo; tj. v daném případě jde o okamžik uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. V daném případě soud má zato, že žalovaný nebyl schopen zmíněnou neplatnost rozpoznat a pokud by toho schopen byl, by posuzovaný kontrakt neuzavřel. Ujednání o výši celkového poplatku za úvěr, který je skrytým úrokem, soud posoudil jako neplatné a v tomto rozsahu žalobu zamítl.
Soud nemohl žalobci přiznat ani nárok na smluvní pokutu 2 821 Kč, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění (od 29.8.2020 do 6.10.2021) a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů. I v této části nároku byla žaloba zamítnuta.
Je však nepochybné, že žalovaný jistinu úvěru ve výši 7 000 Kč obdržel do své dispozice a neuhradil ji. Soud tento nárok posoudil podle právní úpravy istitutu bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník, konkrétně podle ustanovení §§ 2991 až 3005.
Podle § 2991 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst.2 cit.ust. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle 2992 byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.
Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Podle § 2994 dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu.
Podle § 2995 vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný.
Podle § 2996 měl-li dlužník plnit jedno z více volitelných plnění a poskytl-li jich omylem více, záleží na jeho vůli, co bude žádat zpět. Měl-li však právo volby věřitel, může se dlužník domáhat toho, aby věřitel provedl volbu; neprovede-li věřitel volbu bez zbytečného odkladu, lze se domáhat, aby prohlášení jeho vůle nahradil soud.
Podle § 2997 odst.1 dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Podle odst.2 cit.ust. plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná.
§ 2998 plnila-li strana vědomě proto, aby druhá strana něco vykonala za účelem zakázaným nebo zcela nemožným, nemá právo požadovat, aby jí to bylo vráceno. Dal-li však někdo, aby zabránil protiprávnímu činu, něco tomu, kdo se chtěl činu dopustit, může požadovat vrácení.
Podle § 2999 odst.1 není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Podle odst2 cit.ust. plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna. Podle odst.3 cit.ust. nelze-li předmět bezdůvodného obohacení vydat proto, že došlo k jeho zkáze, ztrátě nebo zhoršení z příčin, které jdou k tíži ochuzeného, nahradí obohacený nanejvýš tolik, co ušetřil na vlastním majetku.
Podle § 3000 poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvá.
Podle § 3001 odst.1 zcizil-li poctivý příjemce předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, může podle své volby vydat buď peněžitou náhradu, anebo co utržil. Zcizil-li jej poctivý příjemce bezúplatně, nemá vůči němu ochuzený právo na náhradu; může ji však požadovat po osobě, která předmět od obohaceného nabyla a nebyla v dobré víře. Podle odst.2 cit.ust. získal-li obohacený předmět obohacení v dobré víře nebo bez svého svolení a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům.
Podle § 3002 odst.1 plnila-li strana podle úplatné smlouvy, byť nebyla platná, není její právo na peněžitou náhradu vůči druhé straně ustanoveními § 3000 a 3001 dotčeno. To platí i v případě, že byl závazek z takové smlouvy zrušen. Podle odst.2 cit.ust. užíval-li věc nabytou podle úplatné smlouvy poctivý příjemce a je-li smlouva neplatná, poskytne druhé straně náhradu za užívání, avšak jen do výše odpovídající jeho prospěchu.
Podle § 3003 nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal.
Podle § 3004 odst.1 obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal. Zcizil-li předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, má ochuzený právo požadovat, aby mu byla podle jeho volby vydána buď peněžitá náhrada, anebo co obohacený zcizením utržil. Podle odst.2 cit.ust. bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto zásahem do přirozeného práva člověka chráněného ustanoveními první části tohoto zákona, může ochuzený požadovat za neoprávněné nakládání s hodnotami týkajícími se jeho osobnosti namísto plnění podle odstavce 1 dvojnásobek odměny obvyklé za udělení souhlasu s takovým nakládáním. Je-li pro to spravedlivý důvod, může soud rozsah plnění přiměřeně zvýšit.
Podle § 3005 kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil, a může od věci oddělit vše, čím ji na svůj náklad zhodnotil, je-li to možné bez zhoršení podstaty věci. Žalobu soud považoval za důvodnou pouze do částky poskytnuté úvěrové jistiny 7 000 Kč a úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dluhu.
Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 60 % a neúspěch ze 40% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 20 % náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 800 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez řádného právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení by v případě plného úspěchu ve věci představovaly 2 071 Kč, avšak žalobce má nárok na poměrnou část náhrady ve výši 20 % takto vyčíslených nákladů, což činí 415 Kč, které je povinen žalovaný žalobci nahradit.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to písemně ve třech vyhotoveních.