Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 144/2021-67

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 29 500 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 650 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 22. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 18 850 Kč, úroku ve výši 10,89 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 302,78 Kč, úroku z prodlení z částky 17 166 Kč od 21. 5. 2020 do 21. 8. 2021 a úroku

z prodlení z částky 6 516 Kč od 22. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 650 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 22. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 18 850 Kč, úroku ve výši 10,89 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 302,78 Kč, úroku z prodlení z částky 17 166 Kč od 21. 5. 2020 do 21. 8. 2021 a úroku z prodlení z částky 6 516 Kč od 22. 8. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 1. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem

z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se jedná o nesplacený úvěr podle smlouvy číslo 2017 číslo, uzavřené dne 8. 11. 2017 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky 15 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 2 166 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 776 Kč a administrativní poplatek ve výši 2 058 Kč, to vše v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 4 350 Kč. Společnost prodala část závodu nástupnické společnosti právnická osoba, která žalobou uplatněný nárok postoupila žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z y nazvané smlouva o úvěru číslo 2017 číslo soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 8. 11. 2017 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 350 Kč představující poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč a úrok v sazbě 25,85 % ročně kapitalizovaný za dobu trvání úvěru na 4 200 Kč, to vše v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Podpisem této y žalovaný stvrdil, že mu byla částka 15 000 Kč v hotovosti předána. Z přiloženého předpisu splátek vyplývá, která část které splátky připadá na úroky, poplatky a jistinu.

4. Z přehledu plateb soud zjistil, že první splátku žalovaný zaplatil hned 8. 11. 2017, avšak další už nezaplatil a pouze nepravidelně uhradil 2 400 Kč Celkem tedy žalovaný zaplatil 4 350 Kč.

5. Z y nazvané žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný pobírá starobní důchod ve výši částka a má příjmy z brigád ve výši částka. Je zde uvedeno, že je žalovaný ženatý a spolu s manželkou bydlí ve vlastním bytě. Průměrné výdaje domácnosti činí částka měsíčně, z čehož na žalovaného připadá polovina. Z přiložené smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva soud zjistil, že bytové družstvo převedlo zde specifikovaný byt do vlastnictví žalovaného a jeho manželky. Z předloženého SIPO vyplývá, že žalovaný za náklady na byt a pojistné vynakládá částka měsíčně. Z výplatní pásky se pak podává, že žalovaný měl

u jméno jméno v říjnu 2017 čistý příjem částka. Z oznámení ČSSZ soud zjistil, že žalovanému byl od ledna 2017 zvýšen starobní důchod na částka, avšak vypláceno mu bude jen částka, neboť jsou činěny srážky ve výši částka.

Z y nazvané credit scoring a finanční analýza soud zjistil, že žalovaný byl ohodnocen 39 body a obchodní zástupce, který se žalovaným smlouvu uzavíral, dospěl k závěru, že žalovaný je schopen splácet až částka měsíčně a lze mu poskytnout až částka.

6. Z notářského zápisu soud zjistil, že společnost prodala část závodu včetně pohledávky za žalovaným společnosti právnická osoba

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně dodatku a části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost právnická osoba touto smlouvou ze dne 24. 6. 2020 ve znění dodatku ze dne 13. 7. 2020 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení.

8. Z dopisu ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že jím společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku za ním ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni.

9. Z dopisu ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 33 674,53 Kč do 2. 1. 2021, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán téhož dne.

10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovaným dne 14. 6. 2017 uzavřela smlouvu nazvanou smlouva o úvěru, na základě které žalovaný od společnosti obdržel 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 350 Kč představující poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč a úrok v sazbě 25,85 % ročně kapitalizovaný za dobu trvání úvěru na 4 200 Kč, to vše v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný zaplatil jen 4 350 Kč. Tato pohledávka byla v rámci prodeje části závodu převedena na společnost právnická osoba

a následně postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před uzavřením smlouvy společnost se žalovaným sepsala žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, kde je uvedeno, že je žalovaný ženatý, žije s manželkou

ve vlastním bytě, pobírá starobní důchod ve výši částka, má příjmy z brigád ve výši částka a jeho náklady domácnosti činí částka. Obchodní zástupce společnosti dospěl k závěru, že žalovaný by byl schopen splácet až částka měsíčně. Z důchodu mu však bylo sráženo částka měsíčně.

11. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona

o spotřebitelském úvěru).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo

i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle

odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle , , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl

po právu plnit sám.

16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry

a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele

a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. K tomu je třeba uvést, že žalovaný společnosti doložil své příjmy a některé výdaje (výdaje na bydlení), přičemž obchodní zástupce výdaje dělil dvěma s tím, že druhá polovina připadá na manželku žalovaného. Ta však nebyla účastnicí smlouvy (spoludlužníkem). Rovněž bylo zjištěno, že žalovanému je z důchodu sráženo částka měsíčně, avšak společnost se těmito srážkami nijak blíže nezabývala, stejně jako z žádné z předložených listin nevyplývá, že by zjišťovala další závazky žalovaného, což s ohledem na relativně nízké příjmy a vysoké výdaje domácnosti žalovaného soud považuje za nanejvýš vhodné, stejně jako bližší zkoumání běžných výdajů a účelu poskytovaného úvěru. Nic z toho však společnost neučinila. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o zápůjčce nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

18. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 4 350 Kč a k vydání tak zbývá jen 10 650 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou

od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podacího lístku ze dne 18. 12. 2020 nelze dovodit, že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 20. 8. 2021 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 21. 8. 2021, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 22. 8. 2021 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

19. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10 650 Kč, a to včetně úroků

z prodlení podle o. z. jdoucích od 22. 8. 2021 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 18 850 Kč, úroku ve výši 10,89 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 302,78 Kč, úroku z prodlení z částky 17 166 Kč od 21. 5. 2020 do 21. 8. 2021 a úroku z prodlení z částky 6 516 Kč od 22. 8. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.