Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 269/2021-67
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 10.000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 30. 5. 2019 do 24. 1. 2022 se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši, 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 30. 5. 2019 do 24. 1. 2022 se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši, 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 31. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.000 Kč s příslušenstvím (s úrokem z prodlení v zákonné výši). Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 10.000 Kč, který měl být splacen do 29. 5. 2019. Žalobkyně, pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala, aby soud její nárok posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný svůj dluh neuhradil, ačkoli byl k jeho úhradě vyzván.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný.
3. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu § 115a
zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád („o.s.ř. “) na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, když žalovaný žádné listin y soudu nepředložil. Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je soudem dovozován z následujících skutečností: Soud usnesením ze dne 6. 1. 2022, č.j. 15 C 269/2021 -49, vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, a to aniž by byl jako účastník řízení o vyhlášení rozsudku předem vyrozuměn. Žalovanému se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které se dostalo do dispoziční sféry žalovaného, nijak nevyjádřil, soud proto vycházel z fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila již v žalobě.
4. Na základě tvrzení žalobkyně a listinných důkazů žalobkyní předložených soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. se společností právnická osoba, dne datum smlouvu o úvěru, na základě níž byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta peněžitá částka ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 29. 5. 2019. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 občanského zákoníku , a to tak, že žalovaný se zaregistroval na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa a při registraci uvedl požadované osobní údaje včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace na webových stránkách webová adresa zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a v rámci webového rozhraní byl žalovanému zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu: Smlouva o spotřebitelském úvěru s navrhovanou výší úvěru 10.000 Kč a splatností dne 29. 5. 2019. Po odeslání smluvní dokumentace byly právní předchůdkyní žalobkyně zaslány žalovanému peněžní prostředky, a to dne 29. 3. 2019 na bankovní účet č. bankovní účet, který žalovaný uvedl. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností právnická osoba, a společností právnická osoba, postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. V řízení nebylo zjištěno (žalovaný netvrdil a z provedeného dokazování jiný závěr nevyplývá), že by žalovaný žalobkyni (či její právní předchůdkyni) byť i jen zčásti na pohledávku ze smlouvy o úvěru plnil. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn a současně byl žalobkyní výzvou ze dne 16. 5. 2021, předanou poštovnímu doručovateli téhož dne, upomenut o zaplacení dlužné částky.
5. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně posoudila a ověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, avšak přes výzvu soudu nedoložila žádné listin y týkající se procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, které měla její právní předchůdkyně (úvěrový věřitel) k dispozici ke dni uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum. V řízení tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posuzovala, zda je žalovaný schopen poptávaný úvěr splácet.
6. Soud dotazem na společnost právnická osoba ověřil, že majitelem účtu č. bankovní účet je žalovaný celé jméno žalovaného, datum narození, bytem ulice a číslo, PSČ obec, který má jako jediná osoba k účtu dispoziční oprávnění. Dne datum je na účtu evidována příchozí platba ve výši 10.000 Kč z účtu bankovní účet od odesílatele anonymizováno, s.r.o.. Bylo tudíž prokázáno, že částka úvěru ve výši 10.000 Kč byla žalobkyní žalovanému poukázána a připsána na účet žalovaného.
7. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 , 2 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Podle § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.
13. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
14. Na podkladě výsledků provedeného dokazování přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 10.000 Kč. S ohledem na to, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru vykazující znaky spotřebitelského úvěru, bylo nezbytné posoudit věc z hlediska splnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně, jako původní věřitelky, postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
15. Původní věřitelka poskytla žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, přičemž v návaznosti na to stíhala věřitele zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou zákonnou povinnost splnila, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení svá tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně skutečně řádně prověřila úvěruschopnosti žalovaného, nepodložila žádnými důkazy. Žalobkyně pak již v žalobě uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje přiznání nároku na zaplacení jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.
16. Lze tedy shrnout, že nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru, splnila svou zákonnou povinnost a řádně posoudila zákonem stanoveným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 10.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
17. Žalobkyně již v žalobě výslovně uvedla alternativní požadavek na přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení, z čehož je zřejmé, že žalobkyně si byla již před podáním žaloby vědoma nedostatku svých skutkových tvrzení a předložených důkazů, přičemž žádné důkazy, kterými by prokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného, pak nedoložila ani dodatečně na základě výzvy soudu.
18. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly právní předchůdkyní žalobkyně prokazatelně na jeho účet poskytnuty prostředky ve výši 10.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanému nevznikla povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Podle žalobních tvrzení žalovaný nezaplatil žalobkyni na požadované částce 10.000 Kč ničeho, jiný závěr nevyplývá ani z výsledků provedeného dokazování.
19. V souladu s principem vydání bezdůvodného obohacení soud proto žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni dluh ve výši 10.000 Kč, jakožto peněžité plnění, které žalovaný převzal bez právního důvodu a nevrátil.
20. Vzhledem k prodlení žalovaného s vrácením peněžité částky mu vznikla povinnost zaplatit také úroky z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, a to od 25. 1. 2022, tj. od prvého dne prodlení, kterým je, s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, následující den, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 1. 2022, sice činila 3,75 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz), takže zákonný úrok z prodlení pro prodlení, ke kterému došlo od 25. 1. 2022, činil 11,75 % ročně, avšak s ohledem na to, že žalobkyně v žalobě požadovala úrok z prodlení pouze ve výši 9,75 %, přiznal soud úrok z prodlení ve výši dle žalobního žádání, když nemůže přiznat více, než je žalobou žádáno. Za období od 30. 5. 2019 do 24. 1. 2022 soud žalobkyní požadovaný úrok z prodlení zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 100 % žalované jistiny (10.000 Kč) a nebyla zcela úspěšná v rozsahu žádaného příslušenství (úroků z prodlení), její neúspěch byl však soudem vyhodnocen jako nepatrný. Soud proto žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení.
22. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu (v částce 400 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), tj. z tarifní hodnoty do 10.000 Kč, kdy sazba za jeden úkon právní služby činí 200 Kč, a to za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání návrhu ve věci samé, návrh na zahájení řízení – žaloba), tj. 600 Kč, dále paušální náhrada výdajů dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) a. t. ve výši 100 Kč za každý ze shora uvedených tří úkonů právní služby (tj. 3 x 100 = 300 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně činí částku 1.489 Kč.
23. Pro úplnost soud uvádí, že s respektem ke kritériu účelnosti vynaložených nákladů nepřiznal žalobkyni odměnu zástupce a související paušální náhradu hotových výdajů za podání ze dne 6. 1. 2022, neboť žalobkyně v tomto podání (byť na výzvu soudu) soudu sdělovala informace (doplňovala tvrzení), kterými disponovala ke dni podání žaloby, a měla je uvést již v žalobě. Nejedná se tedy o účelně provedený úkon právní služby.
24. Při určení výše náhrady nákladů řízení soud postupoval dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , neboť řízení bylo zahájeno žalobou, kterou lze považovat za ustálený vzor, který žalobkyně opakovaně používá ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč.
25. Uložené povinnosti je žalovaný povinen plnit ve lhůtách určených podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.