Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 350/2021-87

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro doručování adresa žalovaného

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení a úrokem ve výši 76,23 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky částka.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 76,23 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka]. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok s efektivní úrokovou sazbou ve výši 109,4 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši částka. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, zejména se jednalo o doklady o příjmech a prohlášení žalovaného. Z těchto údajů bylo zjištěno, že žalovaný měl dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Žalobkyně rovněž ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích příjmení a v nebankovním registru klientských informací. Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Co se týče výdajů, žalobkyně vycházela z částky částka odpovídající částce životního minima stanoveného v době uzavření smlouvy, a dále se žalobkyně spolehla na tvrzení žalovaného, že má pravidelné měsíční náklady na bydlení ve výši částka s tím, že forma bydlení byla v příslušném formuláři uvedena jako forma bydlení„ vlastní“. Pokud jde o příjmy, žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ze zaměstnání ve výši částka. Žalovaný pak pravdivost a úplnost těchto údajů stvrdil svým podpisem na dokumentu hodnocení klienta. Žalovaný řádně neplnil své závazky ze smlouvy, na svůj dluh do data zesplatnění celého úvěru uhradil toliko částku v celkové výši částka. Před zesplatněním vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši částka (tři splátky po částka, ohledně níž je žalovaný v prodlení o délce 15 dnů) a částka (dvě splátky po částka, ohledně níž je žalovaný v prodlení o délce 30 dnů). V důsledku prodlení došlo automaticky ke dni datum k zesplatnění celého úvěru, čímž se součástí nové jistiny úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru. Po zesplatnění činila tato nová jistina úvěru (vč. přirostlých úroků) částku částka a odpovídala původní jistině úvěru ve výši částka a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka. Po zesplatnění žalovaný žalobkyni již neuhradil ničeho. Žalobou se tak žalobkyně domáhá úhrady částky odpovídající nové jistině úvěru v celkové výši částka, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy ve výši částka, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.1. smlouvy ve výši částka, tedy celkem částky ve výši částka. příjmení jistinu byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru, tj. dne datum. Jelikož žalovaný novou jistinu v den zesplatnění neuhradil (na svůj dluh neuhradil ničeho), měla žalobkyně dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od datum do zaplacení, když žalobou je požadována smluvní pokuta ke dni vyhotovení žaloby ve výši částka. Příslušenství sestává ze smluvního úroku ve výši 76,23 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky částka a dále zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.

2. Žalovaný uvedl, že předmětnou smlouvu o úvěru uzavřel a jistinu částka obdržel. Pokud žalobkyně tvrdí, že na svůj dluh dosud zaplatil částka, pak to souhlasí.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný a žalobkyně, prostřednictvím zprostředkovatele, podepsali dne datum návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“) na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému, dne datum na účet uvedený ve smlouvě, úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splatit dle sjednaného splátkového kalendáře v 18 měsíčních splátkách po částka splatných vždy nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila dle části A) smlouvy o úvěru částka, úroková sazba 109,4 % p. a. byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru. RPSN na úvěr činilo 109,4 %. Dle bodu 2.. části B) smlouvy o úvěru se úrok počítá jako roční efektivní úroková míra. Bod 2.. části B) smlouvy o úvěru stanovil, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že žalobkyně byla oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, tj. maximálně částka. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů zakotvila smlouva o úvěru, ve své části B) v bodu 6.1. povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši částka s tím, že tato smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení a že souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně částka za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.2. části B) smlouvy o úvěru měla žalobkyně rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši částka, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou každé splátky o délce 15 dnů, s tím, že tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů pak smlouva o úvěru, v části B) v bodech 6.3. a 6.4., stanovila, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru, kdy se ke dni zesplatnění stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů a kdy ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru splatné nejpozději ke dni zesplatnění. Žalobkyně pak měla, dle bodu 6.5. části B) smlouvy o úvěru, rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Návrh na uzavření smlouvy byl žalobkyní akceptován dne datum. Oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře bylo žalovanému doručeno dne datum /viz smlouva o úvěru na č. l. 77-82, dodejka na č. l. 18, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře na č. l. na č. l. 12-13, předsmluvní formulář na č. l. 21-22, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 41, prohlášení klientů informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru na č. l. 23-24, vyjádření znalce na č. l. 32-36, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 37 Žalovaný byl před poskytnutím úvěru dne datum kontrolován v registru příjmení a nebyl zjištěn žádný záznam /viz výpis záznamů z registru příjmení na č. l. 40 Žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, a tyto skutečnosti podepsal, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí průměrně částka, pravidelné měsíční výdaje činí průměrně částka, přičemž tyto celkové výdaje tvoří výdaje životního minima částka, náklady na bydlení ve výši částka a splátky dříve čerpaných úvěrů žalovaného u žalobkyně ve výši částka. Žalobkyně tak z hlediska zkoumání úvěruschopnosti vyšla z volných zdrojů žalovaného ve výši částka (tj. celkové příjmy částka – celkové výdaje částka a ponechání finanční rezervy částka). Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, dosáhl maturitního vzdělání, bydlí ve vlastní nemovitosti, pracuje pro společnost právnická osoba, IČO. Byť žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastní nemovitosti, ke dni uzavření smlouvy o úvěru ani ke dni vyhotovení rozsudku nemá v katastru nemovitostí evidována žádná vlastnická ani jiná věcná práva /viz hodnocení klienta na č. l. 20, kopie OP žalovaného na č. l. 53 spisu, výpisy z katastru nemovitostí na č. l. 73-74 spisu/. Žalovaný doložil, že je u tohoto zaměstnavatele skutečně zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou na základě pracovní smlouvy /viz pracovní smlouva na č. l. 19, dohoda o změně pracovní smlouvy na č. l. 29-31 Čistý příjem žalovaného ze zaměstnání činil za měsíc srpen 2017 částku částka a za měsíc září 2017částku částka /viz výplatní pásky na č. l. 25-26, výpisy z účtu na č. l. 27-28 spisu/. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního závazku uhradil žalobkyni toliko dvě první splátky ve výši částka, přičemž hned u první splátky se dostal do prodlení trvajícího 19 dní. Z důvodu prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru, a to k datum, přičemž po zesplatnění žalovaný již ničeho neuhradil /viz karta klienta na č. l. 14 Zesplatnění bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 15spisu/. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván i před zesplatněním, a to výzvami ze dne datum a ze dne datum /viz výzvy na č. l. 16 a 17 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne datum, která byla téhož dne odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb /viz předžalobní výzva na č. l. 38 spisu vč. podacího archu na č. l. 39 spisu/.

4. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

5. Podle věty první připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle věty první soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne datum částku ve výši částka. Pokud však jde o samotnou smlouvu o úvěru podepsanou účastníky dne datum, soud uzavřel, že žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Žalobkyně v daném případě zjistila a doložitelně ověřila pouze příjmy žalovaného, a to zejména na základě jím předložených výplatních pásek a výpisů z jeho bankovního účtu. Žádné výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly, a to snad s výjimkou splátek dosavadních úvěrů, které již žalovaný v minulosti od žalobkyně čerpal ve výši částka. Soud konstatuje, že pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se ani podrobněji nezajímala o výdaje žalovaného na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Žalobkyně si vystačila s tvrzením žalovaného, který toliko uvedl jako formu bydlení„ vlastní“, přičemž náklady na takové bydlení uvedl částka. Jak soud vlastní činností zjistil (viz výše uvedené výpisy z katastru nemovitostí), žalovaný ke dni podpisu smlouvy o úvěru a ani nyní nemá v katastru nemovitostí evidováno žádné vlastnické právo k nemovité věci. Žalobkyně tedy zjevně nevyvinula ani elementární snahu ověřit tvrzení žalovaného, když jeho tvrzené„ vlastní bydlení“ neověřila v katastru nemovitostí, což je v dnešní době operace zcela banální, bezplatná, uskutečnitelná v řádech vteřin a pomocí chytrého telefonu prakticky odkudkoli. Stejně tak žalobkyně zcela rezignovala na posouzení, zda uvedená částka částka odpovídá reálným výdajům na bydlení. Soud konstatuje, že bez dalšího zkoumání nelze zásadně akceptovat takto nízkou částku jako celkové náklady na bydlení, a to už jen s přihlédnutím k tomu, že taková částka nemůže pokrýt ani nejzákladnější výdaje za služby spojené s bydlením pro jednu osobu, a to výdaje na spotřebu elektřiny, plynu a vody. Skutečnost, že reálné celkové výdaje na bydlení, a to i v případě bydlení ve vlastní nemovitosti, pak přináší celou řadu dalších nezanedbatelných výdajů (ať už jde o správou společných prostor v bytovém domě – úklid, energie, tvorba fondu oprav, odměna statutárnímu orgánu atd., nebo náklady na údržbu rodinného domu), pak netřeba blíže rozvádět. Je tedy evidentní, že žalobkyně zcela rezignovala na jakékoli elementární ověření tvrzených výdajů žalovaného na bydlení. Obdobné pak platí o zjišťování a ověřování ostatních výdajů žalovaného, zejména když žalobkyně vychází toliko z abstraktní částky životního minima ve výši částka. Lze tak uzavřít, že žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalovaného, který jí sdělil své výdaje, které jsou s ohledem na běžný chod věcí zcela nepravděpodobně nízké, a to v celkové výši částka, z čehož navíc částka částka tvoří splátky dosavadních úvěrů. Pokud vezmeme v úvahu průměrnou cenu nájmů, růst cen nemovitostí, růst cen energií, jaké jsou běžné výdaje za stravu, služby, ošacení, na dopravu, zájmové aktivity apod., jsou celkové měsíční výdaje žalovaného ve výši částka (tj. bez zohlednění splátek úvěrů) krajně nepravděpodobné. I kdyby žalovaný bydlel v azylovém domě Armády spásy, kde poplatek za ubytování se pohybuje kolem částka za den, činily by jen jeho měsíční výdaje na bydlení částku částka. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ).

15. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. nebo sp. zn. , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

16. Pro úplnost soudu odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne datum, ve věci C číslo, k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti.

17. V poměrech projednávané věci soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva uzavřená mezi účastníky dne datum, resp. datum neplatná, přičemž jde o neplatnost absolutní s účinky ex tunc.

18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že eviduje od žalovaného platby v celkové výši částka. Žalovaný je tak povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši částka (částka – částka), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění ( o. z.). První výzva k úhradě byla datována již ke dni datum. Soud proto přiznal žalobkyni též podle o. z. ve výši dle ustanovení , zákonný úrok z prodlení od datum, jak žalobkyně požadovala, neboť v této době byla již pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení jistě splatná, a to však pouze z přiznané částky odpovídající bezdůvodnému obohacení ve výši částka. Ve zbývajícím rozsahu byl uplatněný nárok na zákonný úrok z prodlení zamítnut.

19. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbývající části nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení za použití ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím splněny řádně a včas, lze se jejich výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.