Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 8/2022-45

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 9 290,63 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 290,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 289,36 Kč od 1. 11. 2021

do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 290,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 289,36 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Podle , , v účinném znění (dále jen„ “), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu

a stručné právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 290,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 289,36 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení. V důvodech žalobkyně uvedla, že poskytla žalovanému na základě části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 13. 12. 2017 revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč, který byl úročen sazbou 23,76 % ročně a který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z výše čerpané částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč. Žalovaný celkově vyčerpal částku 20 783 Kč a zaplatil částku 28 180 Kč. Žalovaný neuhradil splátky v měsících 4/2021 – 9/2021, v důsledku čehož žalobkyně v souladu s ujednáním všeobecných obchodních podmínek, jež byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru, odstoupila o úvěrové smlouvy a požadovala okamžité zaplacení veškeré dlužné částky s příslušenstvím ke dni 31. 10. 2021. Žalovaná částka sestává z nesplacené části jistiny úvěru ve výši 7 534,09 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 1 001,27 Kč, náhrady nákladů za vymáhací proces ve výši 600 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 155,27 Kč. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 1. 11. 2021, požadovala žalobkyně také zákonný úrok z prodlení z částky 8 289,36 Kč, tzn. z jistiny včetně nákladů na vymáhání a smluvní pokuty.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný na formuláři žalobkyně (žádost/smlouva

o poskytnutí úvěru) podal dne 13. 12. 2017 (prostřednictvím jejího zástupce – zprostředkovatele úvěru společnosti právnická osoba) žádost o poskytnutí úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč a žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 24 025 Kč. Žalovaný se zavázal úvěrový rámec 20 000 Kč splácet spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. V žádosti žalovaný vyslovil souhlas s úhradou měsíčního poplatku za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 69 Kč (žádost/smlouva o poskytnutí úvěru ze dne 13. 12. 2017). Žalovaný v období od 21. 6. 2019 do 31. 8. 2021 čerpal z úvěrového rámce peněžní prostředky v celkové výši 20 783 Kč, a to jednak převodem platebním příkazem (částka 20 000 Kč) a jednak poplatky za s rezervaci úvěrových zdrojů, které byly zaúčtovány k tíži úvěrového účtu žalovaného (27 x 29 Kč). Žalovaný uhradil

ve prospěch úvěrového účtu částku celkem ve výši 28 180 Kč (platební historie účtu

číslo).

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně dle svých tvrzení posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které žalovaný uvedl ve formuláři žádost o úvěr, dále na základě dotazu banky do negativního dlužnického registru SOLUS, kontroly v databázích zaměstnavatelů ARS, Centrální evidenci exekucí a Insolvenčním rejstříku, katastru nemovitostí, interních záznamů, alertů z distribuční sítě a behaviorálního skóringu. Ve formuláři žádost o úvěr žalovaný uvedl, že pracuje pro společnost právnická osoba, jako svůj měsíční příjem uvedl částku 22 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 0 Kč, ostatní pravidelné náklady

a ostatní finanční závazky 0 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost,

do způsobu bydlení uvedl, že bydlí u rodičů. Při volbě způsobu ověřování údajů získaných

od spotřebitele postupuje žalobkyně na základě komplexního vyhodnocení faktorů vystihujících rizikový profil žadatel, typu úvěrového produktu, výše úvěru, typu distribučního kanálu

a získaných signálů (alertů). K ověření pak využívá statistické modely příjmů a výdajů odpovídajícím individuálním charakteristikám žadatele o úvěr, informace z externích zdrojů (zejména dlužnické registry SOLUS, BRKI/NRKI) a v případě, že automatizovaný model vyhodnotí jako nezbytné, jsou příjmy a výdaje žadatele o úvěr ověřeny v rámci manuálního posouzení z výpisu z primárního bankovního účtu žadatele. Příjem deklarovaný žalovaným byl ověřen proti tabulce předpokládaných příjmů a nebyla zjištěna nekonzistence. Do výdajů žalovaného byly zahrnuty náklady na bydlení, ostatní pravidelné výdaje jako jídlo, ošacení a obuv, dopravné, provoz osobního automobilu, telekomunikační služby, financování vzdělávání, kulturních a společenských potřeb, finanční závazky ověřené kontrolou v registru SOLUS

a splátka schvalovaného úvěru. Jako opatření směřující k zabránění vzniku hmotné nouze žadatele v důsledku jeho předlužení zavedla žalobkyně ukazatel Minimálního disponibilního příjmu, který je hodnotou, jenž musí domácnosti žadatele zbýt po zaplacení všech shora specifikovaných nákladů, a to bez ohledu na jejich deklarovanou výši. Žádné relevantníy (vyjma žádosti/smlouvy o úvěr) však označeny a předloženy nebyly.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele

na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti

v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Ačkoliv na předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona

o spotřebitelském úvěru.

9. Jak žalobkyně sama uvedla, vycházela z informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr, přičemž tyto údaje neověřovala, neboť k ověření využívá statistické modely příjmů a výdajů odpovídajícím individuálním charakteristikám žadatele o úvěr a informace z externích zdrojů (zejména dlužnické registry SOLUS, BRKI/NRKI). Žalovaný uvedl, že pobírá mzdu ve výši 22 000 Kč; příjem deklarovaný žalovaným měl být žalobkyní ověřen proti tabulce předpokládaných příjmů, přičemž nebyla zjištěna nekonzistence. Co se týče výdajů, vzhledem k tomu, že je žalovaný tyto nijak nespecifikoval a uvedl je ve výši 0 Kč, a to včetně podstatných výdajů jako např. náklady na bydlení, žalobkyně výdaje posoudila na základě statistického modelu příjmů a výdajů. Žalobkyně tedy žádným způsobem neověřovala, zda deklarovaný příjem žalovaného odpovídá skutečnosti (např. výplatními páskami, výpisem z účtu), a rovněž nijak neověřovala, skladbu a výši pravidelných výdajů žalovaného. Žalobkyně sice uvedla, že provedla lustraci žalovaného v rejstřících dlužníků, nicméně soudu nedoložila žádnéy na podporu svých tvrzení. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla žalobkyní ověřena řádně. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí

na základě dostatečných informací.

10. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným.

11. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

12. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky, poplatky a smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o úvěru.

13. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla převodem platebním příkazem částku 20 000 Kč (platební historie účtu číslo). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh žalobkyni uhradil celkem částku 28 180 Kč, nedluží tak již žalovaný žalobkyni ničeho, pročež soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

14. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, má tedy podle právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se ani nepodávají z obsahu spisu, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).