Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
26 C 387/2019-201
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Štěpánkou Dvouletou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
bytem adresa
zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa, t. č. anonymizována dvě slova, PSČ Erbendorf, příjmení anonymizováno země
zastoupenému advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
o zvýšení výživného na zletilou
takto:
I. Výživné stanovené žalovanému na žalobkyni rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 5. 2018, č. j. číslo jednací, částkou ve výši 6 000 Kč měsíčně, soud od 1. 9. 2018 z částky 6 000 Kč měsíčně zvyšuje na částku 7 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2018 s tím, že žalovaný je povinen platit takto zvýšené výživné k rukám žalobkyně vždy do každého 10. dne v měsíci předem.
II. Požadavek na zvýšení výživného od 1. 9. 2018 soud zamítá ve výši 13 000 Kč měsíčně.
III. Dluh na výživném ve výši 38 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalovanému soud proti žalobkyni nepřiznává náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Výživné stanovené žalovanému na žalobkyni rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 5. 2018, č. j. [číslo jednací], částkou ve výši 6 000 Kč měsíčně, soud od 1. 9. 2018 z částky 6 000 Kč měsíčně zvyšuje na částku 7 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2018 s tím, že žalovaný je povinen platit takto zvýšené výživné k rukám žalobkyně vždy do každého 10. dne v měsíci předem. II. Požadavek na zvýšení výživného od 1. 9. 2018 soud zamítá ve výši 13 000 Kč měsíčně. III. Dluh na výživném ve výši 38 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalovanému soud proti žalobkyni nepřiznává náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně žalobou podanou 24. 9. 2019 požadovala, aby jí žalovaný od 1. 9. 2018 platil výživné ve výši 14 000 Kč měsíčně, když soud naposledy výživné stanovil rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, č. j. číslo jednací, částkou ve výši 6 000 Kč za situace, kdy navštěvovala anonymizováno ročník anonymizována tři slova s ročním anonymizováno 24 000 Kč a když začala studovat na anonymizována dvě slova a částka školného po slevě ve výši 50 % činí 123 500 Kč a po ukončení této školy byla přijata ke studiu ve příjmení jméno, kde náklady na bydlení činní cca 9 500 Liber a poplatky za studium činí 9 500 Liber.
2. Žalovaný nesporoval, že dle úpravy výživného byl povinen na výživné žalobkyni platit 6 000 Kč. Žalovaný sporoval nárok žalobkyně na zvýšení výživného, když změnu školy na anonymizována dvě slova nelze přičítat k jeho tíži, neboť příjmení gymnázium v obec, o.p.s. žalobkyni poskytovala kvalitní vzdělání. Jeho finanční možnosti zvýšení výživného neumožňují.
3. V řízení soud zjistil, že úpravu výživného pro žalobkyni soud provedl s účinností od 1. 9. 2017 částkou ve výši 6 000 Kč měsíčně (důkaz rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 5. 2018, č. j. číslo jednací, spisová značka; z tohoto rozsudku soud dále zjistil, že žalovaný má vyživovací povinnost k jméno příjmení datum narození, ve výši 5 500 Kč měsíčně). Ve školním roce 2014 číslo (první ročník), 2017 2018 (čtvrtý ročník) žalobkyně navštěvovala příjmení anonymizováno v obec se školným ve výši 22 500 Kč a 25 500 Kč s prospěchem anonymizováno a v IV. ročníku s prospěchem anonymizováno. Po ukončení IV. ročníku žalobkyně přestoupila na školu anonymizováno obec (důkaz zprávou z 27. 11. 2020). Ve školním roce 2018 2019 školné u anonymizováno – gymnázium a základní škola, o. p. s . činilo u programu pro studenty studující IB 125 500 Kč na 1. pololetí a po poskytnutí 50 % slevy 61 750 Kč. role v řízení žalobkyně v červenci 2019 zaplatila 30 875 Kč, v dubnu 2019 zaplatila 61 750 Kč, v listopadu 2018 zaplatila 30 875 Kč, a dále obědy 2 x 3 700 Kč, 1 600 Kč za výlet v září 2018 (důkaz zprávami na čl. 135 až 137 spisu). Dne 28. 9. 2020 žalobkyně zahájila studium na anonymizováno příjmení příjmení studijní program bakalář umění se specializací na anonymizováno a anonymizováno vztahy s předpokládaným ukončením 2. 6. 2023 (důkaz zprávou na čl. 120 až 122 spisu).
4. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že z příjmení gymnázia v obec na anonymizováno obec přestoupila z důvodu, že tato škola cíleně připravuje studenty pro další zahraniční studium. Kdyby zůstala na anonymizováno gymnázium v obec, dokončila by studium v červnu 2020 a po přestoupení na anonymizováno obec studium také dokončila v červnu 2020. Pokud je na území ČR, žije v domácnosti s matkou a sestrou, žijí v rodinném domku, její náklady na území ČR činí cca 15 000 Kč měsíčně. Na studium v anonymizováno získala od anonymizována dvě slova půjčku, která za 3 roky dosáhne částky cca 1 000 000 Kč a půjčku po dobu 30 let bude splácet s tím, že to co nesplatí po dobu 30 let, tak již hradit nemusí. Půjčka je určena na úhradu školného. Vedle toho platí náklady na ubytování cca 24 000 Kč měsíčně za byt, který sdílí s dalšími anonymizováno studenty. Takto bydlí proto, protože koleje jsou j dražší. Dále platí náklady na stravu. Žalovaný jí posílá výživné na účet a pokud je na území ČR, tak ho dává matce.
5. K majetkovým poměrům matky žalobkyně soud zjistil, že v době od 1. 10. 2020 do 31. 1. 2021 byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a za listopad 2020 až únor 2021 obdržela 4 x 12 600 Kč (důkaz zprávou z 17. 3. 2021), od 1. 2. 2021 matka žalobkyně nastoupila do pracovního poměru se základní mzdou 20 000 Kč měsíčně a osobním ohodnocením 5 000 Kč měsíčně (důkaz pracovní smlouvou z 1. 2. 2021). Od 1. 5. 2021 se mzda matky žalobkyně zvýšila na 22 400 Kč měsíčně a osobní ohodnocení na 5 600 Kč měsíčně (důkaz mzdovým výměrem z 1. 5. 2021). Za rok 2020 u matky žalobkyně základ daně činil 462 235 Kč, daňový přeplatek činil 39 228 Kč (důkaz daňovým přiznáním). Za rok 2019 u matky žalobkyně základ daně činil 728 115 Kč, daňový přeplatek činil 19 308 Kč (důkaz daňovým přiznáním). Za rok 2018 u matky žalobkyně základ daně činil 568 203 Kč, daňový přeplatek činil 30 198 Kč (důkaz daňovým přiznáním). Průměrný čistý měsíční příjem matky žalobkyně právnická osoba od února 2018 do července 2018 činil 18 495 Kč a od srpna 2018 do ledna 2019 činil 17 360 Kč a od února do března 2019 činil 16 633 Kč, průměrný čistý měsíční příjem matky žalobkyně u právnická osoba za leden a únor 2018 činil 16 015 Kč, průměrný čistý měsíční příjem matky žalobkyně u právnická osoba za duben až červenec 2019 činil 25 324 Kč, za další měsíce až do září 2020 obdržela – 25 964 Kč, 26 185 Kč, 26 185 Kč, 50 315 Kč, 29 068 Kč, 26 620 Kč, 27 279 Kč, 26 185 Kč, 26 185 Kč, 26 185 Kč, 31 359 Kč, 26 326 Kč, 26 493 Kč, 27 051 Kč (důkaz zprávami o výdělky; zaměstnavatele matky žalobkyně potvrdila zpráva ČSSZ).
6. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení, matky žalobkyně soud zjistil, že má příjmy z pracovního poměru a z pronájmu, příjmy uvedla v daňových přiznáních. Studium žalobkyně financuje z pracovního příjmu, z příjmu z pronájmu a z rezerv. Měla dům na hypotéku, který prodala, a v dědictví po matce získala byt, který prodala. Žalobkyni a druhé dceři pořídila každé z nich garsonku, které obě pronajímá. V současné době bydlí v rodinném domě a měsíčně platí cca 15 000 Kč.
7. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že pracuje v země v gastronomii jaké anonymizováno a má příjem pouze z tohoto zaměstnání. Movitý a nemovitý majetek nevlastní. V země si pronajímá byt, měsíční nájemné činí 380 EUR, 50 Kč měsíčně platí na služby, na roční vyúčtování služeb připadá cca 80 EUR. Mzda za červen 2021 až září 2021 činila cca 2 050 EUR měsíčně. Splácí měsíčně 5 000 Kč prostřednictvím exekuce věřiteli anonymizováno. Dluhy mu vznikly z podnikání a když investoval do nemovitosti.
8. Z výplatních lístků soud zjistil, že mzda žalovaného v čistém činila:
EUR kurz Kč
2018 leden 2016 25,49 51 394
únor 2013 25,26 50 872
březen 2004 25,43 50 981
duben 2004 25,36 50 840
květen 2009 25,36 50 967
červen 2009 25,36 50 950
červenec 2162 25,85 55 892
srpen 2162 25,59 55 330
září 2009 25,75 51 733
říjen 2009 25,76 51 753
listopad 2009 25,81 51 854
prosinec 2009 25,81 51 854
EUR kurz Kč
2019 leden 491,94 25,75 12 667
únor 2737 25,69 70 318
březen 2035 25,63 52 097
duben 2035 25,79 52 484
květen 2037 25,79 52 538
červen 1038 25,79 26 774
červenec 2037 25,60 52 151
srpen 2048 25,74 52 728
září 2419 25,92 62 711
říjen 2352 25,74 60 563
listopad 2037 25,74 52 437
prosinec 2037 25,74 52 437
EUR kurz Kč
2020 leden 2050 25,41 52 102
únor 2050 25,17 51 610
březen 2050 25,52 52 328
duben 1349 27,38 36 945
květen 1392 27,38 38 116
červen 1926 27,38 52 751
červenec 1770 26,69 47 255
srpen 1917 26,32 50 466
září 1850 26,22 48 519
říjen 1850 26,90 49 777
listopad 1904 26,90 51 230
prosinec 1836 26,90 49 407
EUR kurz Kč
2021 leden 1482 26,14 38 759
únor 1611 25,97 41 852
březen 1916 26,08 49 974
duben 1574 26,08 41 066
květen 1685 26,08 43 970
dle tvrzení žalovaného - červen až říjen – kurz průměrně 25,20 – tj. 5 x 2 050 EUR = 10 250 EUR, tj. 258 300 Kč (soud tvrzení žalovaného ohledně příjmu v tomto období, s ohledem na příjmy v předchozích měsících, považoval za věrohodné, a proto soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování výplatními lístky za červen 2021 a dále a daňovými přiznáními).
9. Dle shora uvedeného dokazování vzal soud za prokázané studium žalobkyně, zaplacené školné, současné studium žalobkyně, příjem žalovaného a skutečnost, že poslední úpravu výživného pro žalobkyni soud provedl částkou 6 000 Kč měsíčně rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, skutečnost, že žalovaný má další vyživovací povinnost ve výši 5 500 Kč měsíčně, že za pronájem bytu v země, kde žalovaný bydlí a pracuje, žalovaný platí 380 EUR měsíčně, 50 EUR měsíčně na služby, vyúčtování služeb cca 80 EUR ročně.
10. Co se týče požadavku žalobkyně na zvýšení výživného na částku 14 000 Kč měsíčně od 1. 8. 2019, soud s ohledem na příjem žalovaného, skutečnost, že žalovaný má další vyživovací povinnost v částce 5 500 Kč měsíčně, dospěl k závěru, že výživné bylo možné zvýšit pouze o 1 000 Kč měsíčně. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a ve zbývající části žalobu soud zamítl. Za období od 1. 9. 2018 do 31. 10. 2021 dluh na výživném tak vznikl ve výši 38 000 Kč (4 x 1 000 Kč září až prosinec 2018, 12 x 1 000 Kč za rok 2019, 12 x 1 000 Kč za rok 2020, 10 x 1 000 Kč leden až říjen 2021),
11. Po právní stránce soud věc posoudil dle §§ 910 odst. 1, 911, 922 odst. 1, 915 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.
12. Další důkazy soud neprovedl, neboť provedené důkazy umožnily věc rozhodnout.
13. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 150 občanského soudního řádu, když žalobkyně sice nebyla v převážné části žaloby úspěšná, ale jde o osobu nevýdělečně činnou a nemohla znát příjem žalovaného.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, které bude mít náležitosti stanovené v § 205 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (v odvolání musí být vedle obecných náležitostí /§ 42 odst. 4/ uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu /odvolací důvod/ a čeho se odvolatel domáhá /odvolací návrh/). Dle § 205 odst. 2 občanského soudního řádu odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že a) nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, b) soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem, c) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, d) soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, e) soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, f) dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205a), g) rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesplní-li ten, komu toto rozhodnutí ukládá povinnost tuto povinnost, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.