Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
55 C 76/2021-44
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
zastoupená advokátkou Mgr. Ing. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 103 650 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 103.650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 70.000 Kč od 26. 12. 2017 do zaplacení, se
zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši
22.240 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 103.650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 70.000 Kč od 26. 12. 2017 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22.240 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.
1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 16. 12. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 103.650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 70.000 Kč od 26. 12. 2017 do zaplacení.
2. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná jakožto úvěrovaná uzavřela dne 1. 9. 2016 s právním předchůdcem žalobce (společností právnická osoba) smlouvu o úvěru č. 1 2016 číslo (dále jen jako„ smlouva“). Právní předchůdce žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 70.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr ve výši 70.000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem, s poplatkem za vyhodnocení úvěru, s poplatkem za sjednání úvěru a s inkasním poplatkem, tj. uhradit částku v celkové výši 128.800 Kč, a to prostřednictvím šestnácti pravidelných měsíčních splátek, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 25. 12. 2017. Právní předchůdce žalobce svůj závazek splnil a úvěr žalované dne 1. 9. 2016 poskytl, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná však svůj závazek nesplnila řádně a včas a ocitla se v prodlení. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 70.000 Kč, z neuhrazeného úroku z úvěru ve výši 10.551 Kč a z neuhrazeného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 23.099 Kč. Žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) dlužnou částku v celkové výši 103.650 Kč žalobci dosud neuhradila. K posouzení schopnosti žalované předmětný úvěr splácet žalobce uvedl, že toto spočívalo v prověřování podle vnitřních kritérií poskytovatele úvěru, přičemž těmito kritérii byly: 1) maximální počet 3 závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele; 2) 0 zahájených exekučních řízení; 3) negativní lustrace v insolvenčním rejstříku; 4) při podání žádosti o poskytnutí bylo požadováno uvedení příjmů, výdajů, 5) lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Na základě těchto postupů dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Tento závěr žalovaná nijak nevyvrátila, naopak právní předchůdce žalobce její úvěruschopnost zcela legitimně očekával a od počátku byl v dobré víře. Pokud žalovaná nebyla úvěruschopná, tak neuvedla pravdivé skutečnosti při kontraktačním procesu, přičemž za nikoliv nevýznamnou považuje žalobce též skutečnost, že žalovaná služby poskytovatele úvěru sama aktivně vyhledala a požádala jej o poskytnutí rychlé půjčky v hotovosti.
3. Žalovaná se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřila v rámci podání doručených zdejšímu soudu dne 22. 3. 2021 a dne 25. 6. 2021, kde předně uvedla, že není pravdivé ustanovení smlouvy o úvěru číslo ze dne 1. 9. 2016 o převzetí jistiny v hotovosti. Žalovaná částku nepřevzala, smlouva byla uzavřena z důvodu úhrady závazku z předchozí smlouvy o úvěru
číslo která byla stejně tak uzavírána z důvodu úhrady závazku z předchozí smlouvy
o úvěru číslo. Žalovaná měla za to, že smlouva o úvěru číslo stejně jako smlouvy předcházející číslo číslo jsou jako celek absolutně neplatné. Právní předchůdce žalobce před uzavřením úvěru neposoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, přičemž neschopnost žalované splácet mu byla velmi dobře známa, svědčí o ní nepravidelnost splátek u předchozích smluv o úvěru, i skutečnost hrazení starších závazků závazky novými, kdy žalované byl úvěr poskytnut opakovaně za účelem uhrazení úvěru předchozího a žalovaná se tak ocitla v dluhové spirále. Neověřením schopnosti žalované splatit úvěr porušil právní předchůdce žalobce svoji povinnost dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona
č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaná měla dále za to, že smlouva o úvěru je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, neboť v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele. Zcela zásadní je nepoměr mezi částkou poskytnutou žalované a částkou, kterou měla žalovaná celkově uhradit. Úroková sazba byla sice sjednána ve výši 21 % p.a., avšak společně s úplatou,
s administrativním poplatkem a s úroky, činí celkové náklady spotřebitelského úvěru č. 2016 číslo částku 58.800 Kč, RPSN tohoto úvěru je tedy 163,38 %. Žalovaná dále s odkazem na její jednotlivé úhrady uvedla, že na straně žalované nedošlo ani ke vzniku bezdůvodného obohacení, nad to vznesla i námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.
4. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Dne 6. 3. 2015 byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností právnická osoba) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 50.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce úvěr ve výši 50.000 Kč
a dále uhradit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 34.500 Kč, tedy uhradit částku v celkové výši 84.500 Kč, a to prostřednictvím 13 měsíčních splátek ve výši 6.500 Kč. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce dne 6. 3. 2015, dne 30. 4. 2015, dne 25. 5. 2015, dne
26. 6. 2015, dne 7. 8. 2015, dne 25. 8. 2015 a dne 29. 9. 2015 vždy částku ve výši 6.500 Kč a dne 14. 10. 2015 uhradila částku ve výši 39.000 Kč (Smlouva o úvěru číslo ze dne 6. 3. 2015, Splátkový kalendář číslo). Dne 14. 10. 2015 byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností právnická osoba) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 70.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce úvěr ve výši 70.000 Kč a dále uhradit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 58.800 Kč, tedy uhradit částku v celkové výši 128.800 Kč, a to prostřednictvím 16 měsíčních splátek ve výši 8.050 Kč. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce dne 14. 10. 2015, dne 30. 11. 2015, dne 8. 12. 2015, dne 15. 2. 2016, dne 10. 3. 2016, dne 25. 4. 2016, dne 25. 4. 2016, dne 14. 6. 2016, dne 27. 7. 2016
a dne 31. 8. 2016 vždy částku ve výši 8.050 Kč a dne 1. 9. 2016 uhradila částku ve výši 48.300 Kč (Smlouva o úvěru číslo ze dne 14. 10. 2015, Splátkový kalendář číslo). Dne 1. 9. 2016 byla mezi právním předchůdce žalobce (společností právnická osoba) a žalovanou uzavřena Smlouvu o úvěru č. 1 2016 číslo, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 70.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce úvěr ve výši 70.000 Kč a dále uhradit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 58.800 Kč, tedy uhradit částku v celkové výši 128.800 Kč, a to prostřednictvím 16 měsíčních splátek ve výši 8.050 Kč. Žalovaná současně dne 1. 9. 2016 podepsala a převzala i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce dne 7. 11. 2016 částku ve výši 4.100 Kč, dne 11. 11. 2016 částku ve výši 4.000 Kč, dne 20. 12. 2016 částku ve výši 8.050 Kč, dne 29. 5. 2016 částku ve výši 1.000 Kč, dne 14. 8. 2017 částku ve výši 4.000 Kč a dne 29. 9. 2017 částku ve výši 4.000 Kč (Smlouva o úvěru č. 1 2016 číslo ze dne 1. 9. 2016, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Předpis splátek, Splátkový kalendář č. 1 2016 číslo). O úvěr ve výši 70.000 Kč požádala žalovaná právního předchůdce žalobce dne 1. 9. 2016, přičemž v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, je OSVČ, její pracovní pozice je jednatelka, její průměrný čistý měsíční příjem činí 50.000 Kč a její průměrné měsíční výdaje činí 20.000 Kč. Průměrné měsíční výdaje celé domácnosti poté činí 30.000 Kč a průměrné měsíční příjmy celé domácnosti činí 100.000 Kč. Jakožto zkontrolované dokumenty jsou v žádosti o poskytnutí úvěru zaškrtnuty: občanský průkaz, řidičský průkaz, živnostenský list. V hodnocení právního předchůdce žalobce dosáhla žalovaná celkem 34 bodů, což odpovídá bodovým limitům pro poskytnutí úvěru až do výše 70.000 Kč (Žádost o poskytnutí úvěru ze dne 1. 9. 2016, Scoringová karta k úvěru č. 1 2016 číslo). Dne 6. 9. 2018 byla mezi společností právnická osoba a společností právnická osoba uzavřena Smlouva o prodeji části závodu a dne 11. 12. 2019 byla mezi společností právnická osoba jakožto postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem uzavřena Smlouva
o postoupení pohledávek (Smlouva o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019). Žalovaná byla dopisem zástupce žalobce ze dne 26. 2. 2020, který byl téhož dne předán k poštovní přepravě, vyzvána k úhradě částky v celkové výši 151.988,13 Kč (Předžalobní výzva ze dne 26. 2. 2020).
5. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že na základě Smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 6. 3. 2015 byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet včetně částky označené jako celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 34.500 Kč prostřednictvím 13 měsíčních splátek ve výši 6.500 Kč. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 84.500 Kč. Na základě Smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 14. 10. 2015 byl žalované poskytnut úvěr ve výši 70.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet včetně částky označené jako celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 58.800 Kč prostřednictvím 16 měsíčních splátek ve výši 8.050 Kč. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 128.800 Kč. Na základě Smlouvy o úvěru č. 1 2016 číslo uzavřené dne 1. 9. 2016 byl žalované poskytnut úvěr ve výši 70.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet včetně částky označené jako celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 58.800 Kč prostřednictvím 16 měsíčních splátek ve výši 8.050 Kč. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 25.150 Kč. Analýza schopnosti splácet úvěr byla provedena dne
1. 9. 2016 z údajů sdělených žalovanou a doložených občanským průkazem, řidičským průkazem
a živnostenským listem.
6. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,
a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016 (dále jen jako„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
12. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
13. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žalobě tak, jak byla podána, nemůže být vyhověno.
14. V řízení bylo prokázáno, že dne 6. 3. 2015, dne 14. 10. 2015 a dne 1. 9. 2016 byly mezi právním předchůdcem žalobce jakožto úvěrujícím a žalovanou jakožto úvěrovanou uzavřeny Smlouvy
o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále jen jako„ Smlouvy“). Na základě těchto Smluv poskytl právní předchůdce žalobce žalované (což žalovaná nesporovala) peněžní prostředky v celkové výši 190.000 Kč (dne 6. 3. 2015 ve výši 50.000 Kč, dne 14. 10. 2015 ve výši 70.000 Kč a dne 1. 9. 2016 ve výši 70.000 Kč). Jednotlivé Smlouvy jsou poté provázané časově i předmětem plnění. Žalobce uzavřel tyto Smlouvy jakožto podnikatel, žalovaná poté jakožto spotřebitelka. Žalobce tak byl podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením těchto Smluv posoudit schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady
a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne
25. 7. 2018). Žalovaná v rámci jednání o poskytnutí úvěru ve výši 70.000 Kč dne 1. 9. 2016 uvedla, že bydlí v nájemním bytě, je jednatelkou, její průměrné měsíční příjmy činí 50.000 Kč, její průměrné měsíční výdaje činí 20.000 Kč, průměrné měsíční příjmy celé domácnosti činí 100.000 Kč a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činí 30.000 Kč. Právní předchůdce žalobce zkontroloval občanský průkaz, řidičský průkaz a živnostenský list žalované. Tvrzení o svých příjmech a výdajích žalovaná nijak nedoložila (a právní předchůdce žalobce to ani nevyžadoval), přičemž zejména tvrzené částky průměrných měsíčních příjmů a výdajů (ať již samotné žalované či její domácnosti) budí na první pohled, a i bez dalšího zkoumání (které se však
u profesionálního poskytovatele úvěru předpokládá), důvodné pochybnosti o jejich pravdivosti. Soudu se totiž jeví jako zcela nereálné, aby při měsíčních převisech příjmů ve výši 30.000 Kč
u samotné žalované a ve výši 70.000 Kč u její domácnosti, byla žalovaná vůbec dalšího úvěru potřebná a že by se mohla dostat do prodlení s úhradou dluhů předcházejících. Právní předchůdce žalobce se však pouze formálně spokojil s tvrzenými příjmy a výdaji žalované, a jejich prověřováním se vůbec nezabýval, jen jednotlivé žalovanou uváděné položky v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak než zjistit, že žalovaná je natolik solventní, aby si mohla dovolit úvěrovou smlouvu uzavřít a předpokládané splátky platit. Navzdory tomu právní předchůdce žalobce téhož dne (tj. dne 1. 9. 2016) úvěr ve výši 70.000 Kč schválil a žalované i poskytnul. Právní předchůdce žalobce tak zjevně před uzavřením Smlouvy č. 1 2016 číslo ze dne 1. 9. 2016 schopnost žalované úvěr reálně nijak, natož pak s odbornou péčí, neposoudil. Pokud se právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy o úvěru č. 1 2016 číslo spokojil pouze s občanským průkazem, řidičským průkazem a živnostenským listem žalované a s ničím nedoloženým prohlášením žalované o jejich příjmech a výdajích, které žádným způsobem neověřil, tak při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Pokud právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Právě uvedené je nutno podle názoru soudu vztáhnout i na předcházející Smlouvy o úvěru číslo ze dne 6. 3. 2015 a číslo ze dne 14. 10. 2015, kdy žalobce i přes výzvu a poučení soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (realizované v rámci jednání soudu dne 9. 2. 2022) k tomu, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalobce coby poskytovatel úvěru ověřil
i před uzavřením těchto předcházejících smluv schopnost žalované úvěr splácet, žádná tvrzení neuvedl a žádné důkazy neoznačil.
15. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje i další důvod neplatnosti Smluv, a to zjevný rozpor jejich obsahu s dobrými mravy (ustanovení § 588 občanského zákoníku) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv
a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitelky (ustanovení § 1813 občanského zákoníku). V tomto směru nelze přehlédnout naprostý nepoměr mezi výší částek poskytnutých právním předchůdcem žalobce (tj. číslo Kč/70 číslo Kč/70 000 Kč) a výší částek, které se právnímu předchůdci žalobce za poskytnutí úvěru mělo dostat (tj. číslo Kč/128 800 Kč 128.800Kč) během relativně krátké doby (tj. 13 měsíců/16 měsíců/16 měsíců).
16. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege),
a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení smluvních úroků a poplatků (a to od počátku) nevzniklo. Pokud však žalovaná na základě těchto neplatných Smluv předmět úvěru převzala (tj. čerpala ve svůj prospěch peněžní prostředky v celkové výši 190.000 Kč) je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení
§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Jelikož však žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce ještě před podáním žaloby částku v celkové výši 238.450 Kč, nelze nárok žalobce posuzovat ani jako bezdůvodné obohacení, neboť to již žalovaná žalobci vydala.
17. S ohledem na vše shora uvedené tedy soud rozhodl tak, že žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou ve výroku I. tohoto rozsudku zamítnul.
18. Výrok II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení za čtyři úkony právní služby po 5.260 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání – vyjádření ze dne 22. 3. 2021, písemné podání – vyjádření ze dne 25. 6. 2021, účast při jednání soudu dne 9. 2. 2022) v souladu s ustanoveními § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“) a čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 11 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud naopak nepřiznal žalované právo na náhradu odměny za další dva úkony právní služby převzetí a příprava zastoupení (ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), kdy tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené, neboť z obsahu spisu nevyplývá žádný relevantní důvod, pro který by změna v osobě zástupce žalované měla z pohledu nákladů řízení jít k tíži žalobce (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 909/2004 ze dne 26. 1. 2005); dále náhradu odměny za úkon právní služby nahlížení do spisu (analogicky ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu), kdy takový postup v civilním soudním řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu neshledal ospravedlnitelným (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1176/2015 ze dne 8. 9. 2015); a ani náhradu DPH, kdy zástupkyně žalované skutečnost, že je plátcem DPH, netvrdila, tím méně prokázala (k tomu srov. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 14 Co 272/2009 ze dne 23. 9. 2008).
19. Celkově tak žalovaná vynaložila v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši
22.240 Kč, které je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalované (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.