Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
38 C 171/2021-22
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Stochovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 361 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 500 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 530,14 Kč, úroků z prodlení z dlužné jistiny 4 500 Kč za dobu od 21. 11. 2020 do 21. 12. 2020 a smluvní pokuty ve výši 1 861 Kč a kapitalizovaného úroku 100 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 719 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 500 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 530,14 Kč, úroků z prodlení z dlužné jistiny 4 500 Kč za dobu od 21. 11. 2020 do 21. 12. 2020 a smluvní pokuty ve výši 1 861 Kč a kapitalizovaného úroku 100 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 719 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 361 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba dne 5. 8. 2019 smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě této smlouvy poskytla společnost právnická osoba žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tu částku spolu s příslušenstvím s 30denní splatností. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti v místě zprostředkovatele úvěru právnická osoba anonymizováno, převzetí hotovosti žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Z tohoto důvodu vznikl původnímu věřiteli nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze splatné, avšak nezaplacené částky a dále nárok na zaplacení paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním podle sazebníku. Původní věřitel pak postoupil smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2020 pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 4. 12. 2020. Ke dni postoupení činil dluh 6 461 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 4 500 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 861 Kč a paušální náhrada nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne 3. 5. 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřia.
3. K ústnímu jednání dne 22. 2. 2022 se žádný z účastníků nedostavil, žalobkyně však svou neúčast omluvila a požádala o projednání věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).
4. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry.
Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 5. 8. 2019 soud zjistil, že společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému částku celkem 4 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 30 dnů. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, z nichž soud žádné podstatné skutečnosti nezjistil. Dne 4. 12. 2020 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že pohledávku za ním postoupila na žalobkyni, což soud zjistil z oznámení z téhož data, oznámení bylo žalovanému odesláno dne 7. 12. 2020. Z výzvy ze dne 27. 1. 2021 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 6 271 Kč nejpozději do 3. 5. 2021, výzva byla žalovanému odeslána dne 5. 5. 2021.
5. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovaným ze Smlouvy o úvěru číslo byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby.
6. Zjištěný závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco předchůdkyně žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).
7. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C -106/89, EU:C: 1990, právnická osoba C -240–244/98, EU:C: 2000, jméno příjmení C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek anonymizována dvě slova, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).
13. Soud nevzal za prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinností posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 o. z.).
14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 4 500 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni, jejíž aktivní legitimace se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek, toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaný neuhradil žalobkyni dosud ničeho, soud žalobě vyhověl ohledně částky 4 500 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. právnická osoba odeslala dne 4. 12. 2020 žalovanému oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě, když soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného 11. 12. 2020. Jelikož byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od obdržení této výzvy, tj. do 21. 1. 2020, přiznal soud žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. také úroky z prodlení z dlužné částky od 22. 12. 2020, což je první prokázaný den prodlení žalovaného (výrok I.). Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 530,14 Kč, úroků z prodlení z dlužné jistiny 4 500 Kč za dobu od 21. 11. 2020 do 21. 12. 2020 a smluvní pokuty ve výši 1 861 Kč a kapitalizovaného úroku 100 Kč soud žalobu zamítl, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl po tuto dobu v prodlení a s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy žalobkyni nevzniklo právo na kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu (výrok II.).
15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně v řízení požadovala částku ve výši 7 557 Kč (s úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni vynesení rozsudku) a úspěšná byla toliko v rozsahu 5 066 Kč, tedy v rozsahu 67 % a má tedy nárok na náhradu 33% účelně vynaložených nákladů. Tato se sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby ve výši 400 Kč za převzetí věci a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky
č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), jeden úkon právní služby ve výši 100 Kč za sepis předžalobní výzvy dle § 11 odst. 2 písm. h), přičemž výše odměny za jeden úkon vychází z § 14b odst. 1 AT (1 x 100 Kč, 2 x 200 Kč), náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši
300 Kč (3 x 100 Kč). Dále žalobkyni náleží náhrada 21 % DPH z částky 800 Kč dle
§ 137 odst. 3 o. s. ř. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 319 Kč, což činí 33 % z částky 968 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 719 Kč.
16. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu, k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.