Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 339/2021-26

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 14 031 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky

14 031 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 031 Kč od 26. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 14 031 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 031 Kč od 26. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 14 031 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) dne datum Smlouva byla dle žalobkyně uzavřena prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně, na níž se žalovaná zaregistrovala a odsouhlasila návrh smlouvy. Ještě před tím dle žalobkyně její předchůdkyně ověřila úvěruschopnost žalované nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, kdy tímto způsobem byly poměry žalované dostatečně ověřeny a nebyl důvod pochybovat o schopnosti žalované poskytnutý úvěr vrátit. Žalobkyně dále tvrdila, že na základě smlouvy měla žalovaná možnost opakovaně čerpat peněžní prostředky, přičemž po posledním čerpání měla povinnost úvěr uhradit nejpozději do datum (tj. datum splatnosti stanovené poslední fakturou). Žalovaná úvěr splatila jen částečně, uhradila pouze 17 060 Kč a ke dni splatnosti zbýval na úvěru dluh ve výši 14 031 Kč. Tuto pohledávku za žalovanou předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Po postoupení pohledávky žalovaná svůj dluh neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu , (dále jen „“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru. Ačkoliv písemné vyhotovení smlouvy předložené soudu neobsahuje podpis ani jedné smluvní strany, soud nepochybuje o tom, že smlouva byla k témuž dni skutečně uzavřena. Z obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, vyplývá, že proces uzavírání smlouvy probíhalo prostřednictvím webové stránky předchůdkyně žalobkyně, jak ostatně žalobkyně tvrdila. Z přehledu transakcí pak vyplývá, že k prvnímu čerpání peněžních prostředků došlo právě ke dni datum, tj. zjevně v návaznosti na předmětnou smlouvu. Ze smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná měla možnost čerpat peněžní prostředky opakovaně až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč a vyčerpané prostředky měla povinnost vrátit společně s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání ve výši 12,5 % z částky každého čerpání v pravidelných měsíčních splátkách upravených obchodními podmínkami, tj. ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru nebo ve výši 1 000 Kč, a to vždy do 30. dne každého měsíce počínaje dnem datum. K úhradě každé splátky byla žalovaná vyzývána fakturami. Soudu byla předložena pouze faktura variabilní symbol, z níž měl dle tvrzení žalobkyně vyplývat celkový dluh žalované za celou dobu trvání závazku ve výši 14 731 Kč (tj. včetně jistiny úvěru a účtovaných poplatků), a k jehož úhradě byla žalované stanovena lhůta do datum. Z tohoto listinného důkazu vyplývá jediná relevantní skutečnost, a sice lhůta splatnosti celého úvěru, což podporuje tvrzení žalobkyně. Za významné důkazy soud považuje přehled transakcí a potvrzení o provedených platbách, z nichž zřetelně vyplývá, že žalovaná celkem od okamžiku uzavření smlouvy vyčerpala 16 597 Kč a předchůdkyni žalobkyně vrátila 17 060 Kč Poslední úhrada byla provedena ke dni datum a následně došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Tuto skutečnost prokazuje smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, jímž bylo postoupení pohledávky oznámeno žalované. Společně s oznámením byla žalované zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky, jejíž výše se však liší od výše tvrzené žalobkyní i od toho, co vyplývá z poslední vystavené faktury. Je zde vnitřní rozpor mezi tvrzeními žalobkyně o výši dluhu a označenými důkazy k jejich prokázání. Soud by mohl vycházet pouze z důkazů osvědčujících skutečné transakce žalované. Z takto zjištěných informací ale nemůže libovolně dovodit, jaká je skutečná výše dluhu. Na základě obou dopisů (a podacího lístku) soud nicméně může uzavřít, že ačkoliv žalovaná byla vyzývána k úhradě blíže specifikovaných částek, nic dalšího neuhradila.

4. Pokud jde o ověření úvěruschopnosti žalované, z tvrzení žalobkyně vyplývá pouze to, že její předchůdkyně ověřila majetkovou situaci žalované ve veřejných databázích. Nezabývala se skutečnými příjmovými a výdajovými poměry žalované, ani jejími osobními poměry, které by měly na její schopnost splácet úvěr vliv. Žalobkyně pak ani přes výzvu soudu neoznačila důkazy, jimiž by mělo být splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost prokázáno.

5. Podle , (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle ustanovení upravujících smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. ). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.

10. V tomto případě žalobkyně tvrdila, že ve vztahu k žalované bylo provedeno pouze jakési obecné ověření závazků žalované ve veřejných databázích. Tvrdila, že tento postup byl dostatečný pro vyhodnocení žalované jako úvěruschopné, a z toho důvodu nebyly hlouběji zkoumány její poměry. Tento přístup je sám o sobě porušením zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně k žalované nepřistupovala s potřebnou odbornou péčí tak, jak vyžaduje zákon doplněný ustálenou judikaturou. Pokud žalobkyně nepovažovala za nutné označit k prokázání svých tvrzení žádné důkazy, ani netvrdila, že by měla poměry žalované jakkoli podložené, ve světle ustálené judikatury lze přijmout jediný závěr, a sice že úvěruschopnost žalované nebyla řádně ověřena. K tomuto závěru viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , z něhož vyplývá, že věřitel musí mít své závěry o skutečných poměrech spotřebitele vždy řádně podloženy. Předchůdkyně žalobkyně tedy nesplnila povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru a předmětná smlouva je podle § 87 odst. 1 zmíněného zákona neplatná. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní pro rozpor s dobrými mravy, a to s přihlédnutím ke slabšímu postavení spotřebitele.

11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Vzhledem k vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání mezi stranami současně nelze považovat žádné peněžité platby (včetně úroku či poplatku) v předmětné smlouvě za platně ujednané. Žalobkyně nicméně v řízení prokázala, že žalovaná vyčerpala celkem 16 597 Kč. V úvahu by tedy přicházelo vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalované vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena), oč se obohatila. Bezdůvodné obohacení odpovídá té části fakticky čerpaných peněžních prostředků, na které žalovaná dosud ničeho neuhradila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uhradila celkem 17 060 Kč. Tuto částečnou úhradu lze započíst pouze na skutečně čerpané peněžní prostředky, nikoli na další položky pohledávky. Z toho důvodu žalovaná v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. svůj závazek vrátit bezdůvodné obohacení splnila v celém rozsahu a žalobkyni již žádné další plnění nenáleží. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako neopodstatněnou zamítnul.

14. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle Ve věci měla plný úspěch žalovaná, náležela by jí tedy oproti žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaná nebyla v řízení aktivní, nic netvrdila ani nedokazovala na svoji obranu, a žádné náklady jí nevznikly. To jsou dle důvody hodné zvláštního zřetele, pro které soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.