Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 233/2020-48

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 24 720 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 000 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 12 720 Kč s úrokem ve výši 25,85 % ročně z částky 12 000 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 000 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 12 720 Kč s úrokem ve výši 25,85 % ročně z částky 12 000 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 18 720 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne datum pod č. anonymizováno rok mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným, na základě níž byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 12 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč, neuhrazený poplatek za správu úvěru ve výši 2 640 Kč, neuhrazený inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 720 Kč a neuhrazený úrok z úvěru za období od 14. 11. 2017 do 14. 12. 2018 ve výši 3 360 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné jistiny od 15. 12. 2018, požadovala žalobkyně od toho data zaplacení zákonného úroku prodlení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle (dále jen ), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvami o postoupení pohledávek uzavřenými mezi právními předchůdci žalobkyně a žalobkyní dne datum a datum, na základě nichž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni.

5. Žalobkyně byla písemnou výzvou soudu ze dne datum vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a v jakém rozsahu byla ze strany věřitele před uzavřením smlouvy o úvěru splněna povinnost prověřit schopnost žalovaného řádně a včas úvěr splácet v souladu s  a , o spotřebitelském úvěru.

6. Žalobkyně ve svém podání ze dne datum uvedla, že žalovaný byl původním věřitelem prověřován v databázi s evidencí úhrad aktuálních závazků, a to s negativním výsledkem. Dále byla prošetřena osoba žalovaného v insolvenčním a exekučním rejstříku, rovněž s negativním výsledkem. Dále právní předchůdkyně žalobkyně provedla finanční analýzu žalovaného na základě podkladů, které byly poskytnuty žalovaným.

7. Z předložených listin má soud prokázáno, že žalovaný žil v době poskytnutí úvěrů ve společné domácnosti s jméno příjmení, které přispíval měsíčně na domácnost částku 7 000 Kč. Dále byly předloženy příjmové pokladní doklady za měsíce červenec, srpen a září rok, z nichž vyplývá, že příjem žalovaného v tomto období představoval průměrně 14 595 Kč čistého. Žalovaný měl uzavřenou pracovní smlouvu s jméno příjmení s tím, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od datum do datum. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyplývalo, že žalovaný je svobodný, přičemž hradí již jeden úvěr se splátkami ve výši 2 080 Kč. Po započtení minimálních výdajů žadatele deklarovaných věřitele ve výši 3 050 Kč představovaly minimální měsíční výdaje žalovaného částku 12 130 Kč, kdy měsíční volné finanční zdroje dle výpočtu soudu představovaly pouze 2 829 Kč, nikoliv 4 515 Kč, jak bylo uvedeno věřitelem.

8. Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno rok ze dne datum, z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum podepsána smlouva o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl být uhrazen ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1 560 Kč společně s úrokem ve výši 25,85 % ročně, přičemž celkově měl žalovaný zaplatit částku 20 760 Kč. Za uzavření smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit poplatek ve výši 480 Kč, za správu úvěru měl být uhrazen poplatek v celkové výši 2 640 Kč a dále poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 280 Kč. Ze smlouvy nevyplývá, jakým způsobem byl stanoven poplatek za správu úvěru i za hotovostní inkaso splátek. Výše roční procentní sazby nákladů při splatnosti úvěru ve 13 měsíčních splátkách představovala 189,38 %. Žalovaný na úhradu tohoto závazku nic nezaplatil. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně upomenut k úhradě dluhu, avšak na tuto výzvu nereagoval.

9. Podle ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

15. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

16. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

17. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

18. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení a , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle cit. zákona, neplatná.

21. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v  cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

22. Soud konstatuje, že věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet, kdy byly doloženy doklady o výši příjmu za 3 měsíce, prohlášení o příspěvku na domácnost s tím, že byl konstatován další závazek žalovaného, který byl povinen hradit. Příjem žalovaného dosahoval částky 14 595 Kč, přičemž jednoznačně prokazatelné výdaje žalovaného představovaly 9 080 Kč (7 000 Kč příspěvek na bydlení + 2 080 Kč splátka úvěru). Při započtení minimální částky určené na pokrytí základních životních potřeb osoby v daném věku představující částku alespoň ve výši 3 000 - 4 000 Kč, pak celkové měsíční výdaje žalovaného představovaly minimálně částku 12 000 – 13 000 Kč měsíčně čistého, bez přihlédnutí k jakýmkoliv jiným standardním výdajům žalovaného. Lze tedy konstatovat, že pokud měsíční splátky sjednaného úvěru činily 1 560 Kč, pak zde existovaly reálné pochybnosti o tom, zda žalovaný bude schopen tyto splátky řádně a včas splácet. Rovněž nelze odhlédnout od skutečnosti, že v době uzavření smlouvy o úvěru měl žalovaný sjednaný pracovní poměr na dobu určitou pouze do 1. 4. 2018, ačkoliv splátky úvěru byl žalovaný povinen hradit až do konce roku 2018. Za této situace bylo zákonnou povinností věřitele ověřit si možnost dalšího trvání pracovního poměru žalovaného od 2. 4. 2018, aby mylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet i po tomto datu. Soud uzavírá, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně věřitelem vyhodnocena a žalovanému neměl být předmětný úvěr za daných podmínek poskytnut.

23. Soud má dále za to, že byl prokázán další důvod neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Podepsaná smlouva představuje smlouvu o úvěru formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně spotřebitelem nepožadovaných plnění obsažených ve smlouvě týkajících se poplatku za správu úvěru a inkasního poplatku. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že věřitelem zvolená forma smlouvy je zavádějící v tom směru, že uvádí roční úrokovou sazbu 25,85 %, ačkoliv roční zisk věřitele po připočtení dalších plateb ze strany žalovaného představuje sazbu zcela odlišnou a nejméně jednonásobně vyšší, než ve smlouvě prezentovanou úrokovou sazbu. V návaznosti na to soud považuje za zkreslenou i výši sazby RPSN. Tyto sazby překračují obvyklou míru těchto nákladů u spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru, která se u obdobných smluv pohybuje v rozmezí 25% - 40% ročně. Soud rovněž považuje za nepřezkoumatelnou výši poplatku za správu úvěru i inkasního poplatku, neboť ze smlouvy ani z dalších předložených důkazů nevyplývá, za jaké konkrétní služby věřitele má být správní poplatek uhrazen a jakým způsobem byl tento poplatek i poplatek za hotovostní inkaso splátek stanoven. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku a poplatků považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy a soud je považuje za neurčité. Rovněž má soud za to, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání, které má zjevně cíl vyvolat ve spotřebiteli dojem sjednání výhodného úvěru s uvedením zkreslující výše úrokové sazby. V tomto směru lze odkázat na § 6 o. z., kdy každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. S přihlédnutím k těmto závěrům považuje soud ujednání o výši úroku, inkasního poplatku a poplatku za správu úvěru za neplatné.

24. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. ze dne 26. 9. 1997, ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 10. 7. 2008, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahové, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě poplatků a úroku. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroku, inkasního poplatku a poplatku za správu úvěru by věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku a poplatků oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o úroku a poplatcích, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru.

25. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 12 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na předmětný závazek ničeho neuhradil, představuje bezdůvodné obohacení částku 12 000 Kč.

26. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 12 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 15. 12. 2018 do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením ().

27. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 12 720 Kč (6 000 Kč - smluvní pokuta + 6 720 Kč - zůstatek z nároku ve výši 18 720 Kč) se sjednaným úrokem z úvěru ve výši 25, 85% ročně z částky 12 000 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru ve výši 3 360 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 2 640 Kč, inkasního poplatku ve výši 720 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč.

28. O nákladech řízení rozhodl soud podle a věta první , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně soud přihlédl k tomu, že řízení bylo částečně zastaveno z důvodu zavinění na straně žalobkyně, která původně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 512,80 Kč a v průběhu řízení vzala žalobu částečně zpět. Jelikož žalobkyně byla v převážné výši svého nároku neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.