Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 407/2021-36
Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částky 2 710 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč a dále částku 710 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč a dále částku 710 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”)
Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nevráceného pronajatého zařízení na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo ze dne 12. 10. 2017.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
Žalovaný uzavřel dne 12. 10. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně, společností UPC Česká republika, s.r.o., smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo. Zároveň byl sjednán pronájem přijímacího zařízení anonymizováno 7 slov), kdy se žalovaný zavázal k úhradě cen za poskytované služby a pronajaté zařízení. Původní věřitel svému smluvnímu závazku dostál, žalovaný však nehradil ceny za poskytnuté služby řádné a včas v důsledku čehož původní věřitel dne 11. 9. 2018 od smlouvy odstoupil. Žalovaný byl dle smluvních podmínek povinen vrátit pronajaté příjímací zařízení, pro případ nevrácení zařízení byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši dle ceníku. Za situace, kdy žalovaný svou povinnost vrátit zařízení nesplnil, vyzval právní předchůdce žalobce žalovaného k úhradě sjednané smluvní pokuty v celkové výši 2 000 Kč za nevrácení zařízení. Částku v souhrnné výši 710 Kč byl žalovaný povinen uhradit z titulu vyúčtovaných poplatků a dlužné ceny za pronájem zařízení WIFI dle smlouvy. právnická osoba zanikla v důsledku fúze sloučením společností právnická osoba a právnická osoba, jako zanikajících společností, se žalobcem, společností právnická osoba, jako společností nástupnickou, na kterou ke dni 1. 4. 2020 přešlo veškeré jmění zanikajících společností právnická osoba a právnická osoba Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky dne 12. 5. 2020.
Vztah mezi účastníky posoudil soud po právní stránce tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytnutí služeb elektronických komunikací dle ust. § 63 zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a nájemní smlouva s odkazem na ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Mezi stranami smlouvy byla ve smyslu § 2048 o. z. sjednána smluvní pokuta pro případ nevrácení zapůjčeného zařízení, tu právní předchůdce žalobkyně žalovanému řádně vyúčtoval a žalovaný ji neuhradil, stejně jako dlužné poplatky a platby za pronájem zařízení náležející dle smlouvy. Žalobkyně je nástupnickou společností původního věřitele (právnická osoba), která zanikla v důsledku fúze sloučením k 1. 4. 2020. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 710 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.