Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
16 C 31/2021-40
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 31 185 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 673,08 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 11 307 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 29 379,06 Kč s 23,72 % úrokem ročně z částky 23 354,08 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 12 047,08 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 673,08 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 11 307 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 29 379,06 Kč s 23,72 % úrokem ročně z částky 23 354,08 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 12 047,08 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částek ve výši 18 870 Kč s příslušenstvím a 12 315 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba se sídlem v obec a číslo, a žalovanou dne datum a datum, na základě nichž byly žalované poskytnuty úvěry ve výši 12 000 Kč a následně 14 000 Kč. V případě první smlouvy o úvěru žalovaná dluží jistinu ve výši 9 354,08 Kč a úhrady za služby ve výši 2 960,92 Kč, celkem 12 315 Kč. V případě úvěru uzavřeného v roce rok žalovaná dluží neuhrazenou jistinu ve výši 14 000 Kč a úhrady za služby ve výši 4 870 Kč. Současně žalobkyně u obou smluv provedla kapitalizaci příslušenství pohledávky do 29. 11. 2019 a dále příslušenství požadovala z dlužných jistin od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba se sídlem v obec a číslo, a žalobkyní dne datum, na základě níž přešly pohledávky za žalovanou na žalobkyni. O této skutečnosti byla žalovaná písemně vyrozuměna.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.
4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum, z karty zákazníka, z dokladů o zařazení žalované do pojistného programu ze dne datum a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byla poskytnuta žalované částka ve výši 12 000 Kč, kterou byla žalovaná povinna uhradit společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 9 170 Kč v 58 týdenních hotovostních splátkách ve výši 365 Kč. Mimo částky 12 000 Kč byla žalovaná povinna uhradit úrok ve výši 1 680 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, blíže nespecifikovaný poplatek ve výši 2 400 Kč a pojištění ve výši 290 Kč. Ve smlouvě není blíže specifikováno, jakým způsobem byly jednotlivé poplatky stanoveny a v případě celkových nákladů zákazníka spojených se spotřebitelským úvěrem a blíže nespecifikovaným poplatkem pak není jasné, za jaké služby věřitele mají být předmětné poplatky uhrazeny. V případě prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy byla vyplněna karta zákazníka, v níž byl uveden příjem žalované na základně mzdového dokladu a pracovní smlouvy. Výše nájmu, dle tvrzení žalobkyně ve vyjádření ze dne datum, měla být ověřena z nájemní smlouvy, avšak tento doklad není v rozsahu dokumentů předložených k ověření uveden. Jakékoliv další příjmy či výdaje žalované nebyly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovány. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila částku 8 855 Kč, která byla započítána v částce 2 645,92 Kč na jistinu úvěru, v částce 1 680 Kč na úrok, v částce 2 400 Kč na poplatek za administrativní činnost, v částce 2 007,78 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a v částce 121,30 Kč na poplatek za životní pojištění. Za této situace žalobkyně považovala za neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 9 354,08 Kč a poplatek za úhrady za služby ve výši 2 960,92 Kč. Žalobkyně současně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 9. 2. 2018 do 29. 11. 2019, což představovalo částku 1 455,47 Kč a dále kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 2. 2. 2018 do 29. 11. 2019, což představuje částku 4 104,76 Kč. Stejné příslušenství, tedy zákonný úrok z prodlení i sjednaný úrok z úvěru, z dlužné jistiny požadovala žalobkyně od 30. 11. 2019 do zaplacení. Celkově tedy žalobkyně u tohoto spotřebitelského úvěru požadovala zaplacení částky 17 875,23 Kč zahrnující i kapitalizované příslušenství pohledávky.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne datum, z karty zákazníka s dokladem o zařazení zákazníka do pojistného programu a z předžalobní upomínky má soud za prokázané, že 3 měsíce po uzavření první smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřela žalobkyně s žalovanou další smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut hotovostní úvěr ve výši 14 000 Kč, který měla žalovaná uhradit společně s úrokem ve výši 23,72 % ročně v 58 týdenních hotovostních splátkách ve výši 426 Kč. Žalovaná byla povinna uhradit celkem částku 24 708 Kč, kdy mimo jistiny tato částka zahrnovala celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem představující úrok ve výši 1 960 Kč, blíže nespecifikovaný poplatek ve výši 2 800 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč a pojištění ve výši 348 Kč. Ve smlouvě opět není žádným způsobem blíže specifikováno, za jaké služby věřitele má být poplatek ve výši 2 800 Kč uhrazen, rovněž není určen způsob stanovení těchto poplatků. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila 5 838 Kč, přičemž i v tomto případě žalobkyně přednostně započítala platby na poplatky a úroky, výše jistiny úvěru zůstala nezměněna. Ke dni podání žaloby byla požadována úhrada jistiny úvěru ve výši 14 000 Kč a část poplatku za služby ve výši 4 870 Kč. Úvěruschopnost žalované byla, dle tvrzení žalobkyně, řádně a v zákonem požadovaném rozsahu prověřována, přičemž bylo vycházeno ze mzdových listů, z pracovní smlouvy a nájemní smlouvy. Ani v tomto případě není v kartě zákazník v dokumentech k ověření uvedena nájemní smlouva, je zde zaškrtnuta jen položka pracovní smlouva a výplatní pásky. Tyto však nebyly k důkazu předloženy ani u jedné ze smluv. Další výdaje na straně žalované nebyly zkoumány. Celkový nárok u této smlouvy o úvěru představoval včetně kapitalizovaného příslušenství částku 26 176,91 Kč a sestával z dlužné jistiny ve výši 18 870 Kč, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 14 000 Kč za období od 1. 5. 2018 do 29. 11. 2019, což představuje částku 1 910,61 Kč, a kapitalizovaný sjednaný úrok z úvěru ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 24. 4. 2018 do 29. 11. 2019, což představuje částku 5 396,30 Kč. Stejné příslušenství pohledávky z částky 14 000 Kč žalobkyně požadovala i po 30. 11. 2019 do zaplacení.
7. U obou smluv byla žalovaná před podáním žalobně vyzvána k zaplacení dlužných částek, avšak na tuto výzvu nereagovala.
8. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
9. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
10. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
11. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
17. Jelikož se jedná o smlouvy o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat otázkou, zda byly uzavřeny platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.
18. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že obě smlouvy lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelské úvěry, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouvy byly uzavřeny platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smluv posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
19. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena před uzavřením ani jedné ze smluv s náležitou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěry, jejichž uzavření na sebe krátce navazovalo, splácet. Předložení jednoho dokladu o příjmu a pracovní smlouvy soud nepovažuje za splnění povinnosti věřitele dle § 86 a § 87 cit. zákona, zvlášť za situace, že žalovaná v obou případech dokladovala příjem ve výši přes 13 000 Kč čistého měsíčně. Výdaje žalované nebyly prověřeny vůbec a bylo vycházeno jen z údajů uvedených zřejmě žalovanou. Za této situace soud považuje smlouvy o úvěru za neplatné.
20. I pokud by soud dopěl k závěru, že úvěruschopnost byla věřitelem řádně a v zákonem požadovaném rozsahu prověřena před uzavřením smluv, pak má soud za to, že zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti obou smluv.
21. Podepsané smlouvy představují smlouvy o úvěru formulářového charakteru, pro které je typické jejich přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně spotřebitelem nepožadovaných plnění. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že věřitelem zvolená forma smlouvy je zavádějící a neurčitá v tom směru, že uvádí jako další náklady smlouvy poplatky, jejichž výše není žádným způsobem objasněna a není zřejmé, za jaké služby věřitele mají být poplatky zaplaceny. Těmito poplatky se pak neúměrně navyšuje cena za poskytnutí úvěrů, která neodpovídá jen sjednanému úroku, ale zahrnuje i další, neurčitě stanovené poplatky. Tímto jednání věřitel zastírá skutečnou výši ceny za poskytnutý úvěr, což lze považovat za nepoctivé jednání. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že ujednání o poplatcích lze považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy, kdy současně jsou tato ujednání neurčitá a zavádějící. Nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání, které má zjevně cíl vyvolat ve spotřebiteli dojem sjednání nízké úrokové sazby, ačkoliv celková cena úvěru zahrnuje i další poplatky, které je zákazník povinen uhradit bez bližší specifikace jejich určení. V tomto směru lze odkázat na § 6 o. z., kdy každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Rovněž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. S přihlédnutím k těmto závěrům považuje soud ujednání o úroku z úvěru a poplatcích za neplatné.
22. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smluv o úvěru zahrnující ujednání o úroku, poplatcích a pojištění nebo jsou neplatné smlouvy celé. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 436/05 ze dne 10. 7. 2008, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru a poplatků. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroků, poplatků a pojištění by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání těchto služeb oddělit od zbylé části obsahu smluv (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celé smlouvy o úvěru.
23. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalované byla fakticky v případě úvěru z roku 2016 předána částka 12 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Jelikož žalovaná žalobkyni uhradila částku 8 855 Kč, výše bezdůvodného obohacení představuje rozdíl, tedy 3 145 Kč. K této částce byl přiznán i zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 1 455,47 Kč, neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou této částky. Současně soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 3 145 Kč i od 30. 11. 2019 do zaplacení, neboť prodlení žalované trvá.
24. V případě úvěru z roku 2017 byla žalované předána částka 14 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Jelikož žalovaná žalobkyni uhradila částku 5 838 Kč, výše bezdůvodného obohacení představuje rozdíl, tedy 8 162 Kč. K této částce byl přiznán i zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 1 910,61 Kč, neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou jistiny. Současně soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 8 162 Kč i od 30. 11. 2019 do zaplacení, neboť prodlení žalované se zaplacením zůstatku dlužné jistiny trvá.
25. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 14 673,08 Kč (3 145 Kč + 1 455,47 Kč + 8 162 Kč + 1 910,61 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny (11 307 Kč = 3 145 Kč + 8 162 Kč) ve výši 8,5 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení, neboť žalovaná byla od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
26. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 29 379 Kč představující části nezaplacených poplatků a části jistiny úvěrů, které byly uhrazeny. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou neplatné, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru, a to úroků, poplatků a pojištění.
27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
28. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.