Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 150/2021-18
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem: údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 72 920 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 34 240 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 240 Kč za období od 1. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 22 400 Kč spolu s úrokem ve výši 10 916,02 Kč, úrokem z prodlení ve výši 5 452,42 Kč, úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 28 000 Kč za období
od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky
28 000 Kč za období od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 200 Kč za období od 1. 3. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 23 800 Kč za období od 1. 3. 2021 do zaplacení, a v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 16 280 Kč s úrokem ve výši 10 955,04 Kč, úrokem z prodlení ve výši 4 156,63 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 577,4 Kč za období od 16. 1. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 577,4 Kč za období od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 137,4 Kč za období od 1. 3. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 10 440 Kč za období od 1. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 34 240 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 240 Kč za období od 1. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 22 400 Kč spolu s úrokem ve výši 10 916,02 Kč, úrokem z prodlení ve výši 5 452,42 Kč, úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 28 000 Kč za období od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 28 000 Kč za období od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 200 Kč za období od 1. 3. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 23 800 Kč za období od 1. 3. 2021 do zaplacení, a v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 16 280 Kč s úrokem ve výši 10 955,04 Kč, úrokem z prodlení ve výši 4 156,63 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 577,4 Kč za období od 16. 1. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 577,4 Kč za období od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 137,4 Kč za období od 1. 3. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 10 440 Kč za období od 1. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2021 po žalovaném domáhal zaplacení částky 72 920 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smluv o úvěru uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba - a žalovaným dne 19. 9. 2017 pod
číslo dne 3. 12. 2017 pod číslo.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba – a žalovaným dne 19. 9. 2017 soud zjistil,
že právní předchůdce žalobce poskytl dne 19. 9. 2017 žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 280 Kč.
Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 38 280 Kč v 58 týdenních splátkách po 660 Kč.
Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši 15 000 Kč, tento příjem doložil výplatními páskami zaměstnavatele a pracovní smlouvou, dále žalovaný uvedl další příjem ve výši 9 000 Kč, tento příjem nebyl nijak doložen. Žalovaný dále uvedl měsíční výdaje ve výši 9 000 Kč, z toho 5 000 Kč na bydlení, dále v žádosti uvedl, že nemá vyživovací povinnost.
Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil na úvěr číslo celkem částku 11 560 Kč.
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností právnická osoba – a žalovaným dne 3. 12. 2017 soud zjistil,
že právní předchůdce žalobce poskytl dne 3. 12. 2017 žalovanému další finanční prostředky
ve výši 28 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s celkovým poplatkem ve výši 22 400 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplati částku 50 400 Kč v 60 týdenních splátkách po 840 Kč.
Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl svůj čistý měsíční příjem
ve výši 15 000 Kč, tento příjem doložil výplatními páskami a pracovní smlouvou, dále žalovaný uvedl další příjem ve výši 4 500 Kč, tento příjem nebyl nijak doložen. Žalovaný dále uvedl měsíční výdaje ve výši 2 900 Kč na bydlení, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, výdaje na splátky úvěrů ve výši 2 640 Kč, další výdaje ve výši 500 Kč, tedy celkové měsíční výdaje ve výši 10 040 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost.
Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil na úvěr číslo celkem částku 4 200 Kč.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dne 15. 1. 2021 postoupil pohledávku
za žalovaným žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že pohledávku postoupil žalobci a žalovaného vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, zásilka byla podána k poštovní přepravě dne
15. 2. 2021.
Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím lístkem vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 28. 6. 2021 vyzval žalovaného opětovně k zaplacení dluhu.
O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba - uzavřel dne 19. 9. 2017 se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru,
na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž
se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, aniž by měl řádně doloženy všechny tvrzené příjmy žalovaného, zejména další měsíční příjem žalovaného ve výši 9 000 Kč, právní předchůdce žalobce vycházel z příjmů žalovaného ze zaměstnání ve výši ve výši 15 000 Kč měsíčně, dále z dalšího příjmu žalovaného ve výši 9 000 Kč, přičemž tento další příjem žalovaného nebyl nijak blíže specifikován ani žalovaným doložen. Žalovaný navíc uvedl měsíční výdaje na bydlení pouze ve výši 5 000 Kč, ač v žádosti uvedl, že bydlí v nájmu a žádná nájemní smlouva nebyla doložena. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl úvěruschopnost žalovaného zkoumat nejen vzhledem k výši jeho tvrzeného měsíčního příjmu, ale tento příjem si nechat skutečně doložit, měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného
i s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl prověřit. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval.
Dále soud o skutkovém stavu věci uzavřel, že právní předchůdce žalobce – společnost právnická osoba – uzavřel dne 3. 12. 2017 se žalovaným jako spotřebitelem další smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému další finanční prostředky ve výši 28 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel další smlouvu o úvěru, aniž by měl řádně doloženy všechny tvrzené příjmy žalovaného, zejména další tvrzený příjem žalovaného ve výši 4 500 Kč, právní předchůdce žalobce dále vycházel z výdajů žalovaného na bydlení pouze ve výši 2 900 Kč, aniž by měl doloženou nájemní smlouvu, a zejména s ohledem na to, že ještě ke dni 19. 9. 2017, tedy 3 měsíce před poskytnutím úvěru, byly tvrzené výdaje žalovaného na bydlení o 2 100 Kč měsíčně vyšší. Právní předchůdce žalobce vycházel z příjmů žalovaného ze zaměstnání ve výši 15 000 Kč měsíčně, dále z dalšího příjmu žalovaného ve výši 4 500 Kč, přičemž tento další příjem žalovaného nebyl nijak blíže specifikován ani žalovaným doložen. Žalovaný navíc uvedl měsíční výdaje na bydlení pouze 2 900 Kč, tedy o 2 100 Kč nižší, než ve své žádosti ze dne 19. 9. 2017. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou majetkových poměrů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí.
Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným žalobci a spolu s oznámením o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce vyzval dne 12. 2. 2021 žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů, výzvu odeslal dne 15. 2. 2021.
Žaloba je částečně důvodná.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon
o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost
s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností
a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr
je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaný dluh nezaplatil.
Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do
30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.
Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad)
a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (webová adresa číslo).
V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy žalovaného, nezjišťoval podrobně, zda uvedené výdaje žalovaného odpovídají skutečnosti. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů k příjmům a k pravidelným výdajům žalovaného, v daném případě nemohlo dojít.
V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv o úvěru
a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.
V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal na základě smlouvy číslo částku 22 000 Kč a žalobci vrátil částku 11 560 Kč, na základě smlouvy
číslo převzal částku 28 000 Kč a žalobci vrátil částku 4 200 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným v souladu s § 1879 o.z. žalobci příjmení proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 10 440 Kč a ve výši 23 800 Kč, tedy celkem částku 34 240 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovaného vyzval ke splnění dluhu
ve lhůtě 10 dnů v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021, žalovanému tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 18. 2. 2021, dne 28. 2. 2021 měl dluh zaplatit, od
1. 3. 2021 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení od
1. 3. 2021.
Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.
Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže jsou totiž smlouvy o úvěru uzavřené dne 19. 9. 2017 a dne 3. 12. 2017 neplatné, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku a poplatků, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 1. 3. 2021, kdy žalovaný nebyl v prodlení. Soud proto v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 22 400 Kč spolu s úrokem ve výši 10 916,02 Kč, úrokem z prodlení ve výši 5 452,42 Kč, úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 28 000 Kč za období od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 28 000 Kč za období od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 200 Kč za období od 1. 3. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 23 800 Kč za období od 1. 3. 2021 do zaplacení, a v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 16 280 Kč s úrokem ve výši 10 955,04 Kč, úrokem z prodlení ve výši 4 156,63 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 577,4 Kč za období od 16. 1. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 577,4 Kč za období od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 137,4 Kč za období od 1. 3. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 10 440 Kč
za období od 1. 3. 2021 do zaplacení, žalobu zamítl.
O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší úspěch, když žaloba byla zamítnuta celkem co do částky 38 680 Kč s příslušenstvím, měl by proto právo na náhradu části nákladů řízení. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.