Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 299/2021-28

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 470 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 470 Kč od 5. 3. 2021 do zaplacení a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo n a náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 470 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 470 Kč od 5. 3. 2021 do zaplacení a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbývající části zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo n a náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 31.7.2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 305,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 369 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně a s úrokem ve výši 19,27 % ročně, vždy z částky 25 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovanou dne 3.8.2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo kdy právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se pak zavázala půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 20 000 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 000 Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč, uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v hotovosti, a to v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 750 Kč, počínaje 10. 8. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 9. 2019. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, porušila tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradila dne 11.10.2018. Žalovaná do data postoupení pohledávky uhradila celkem částku 7 530 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 15. 1. 2021 představovala výše pohledávky částku 39 470Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, z dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 0 Kč, z dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 4 166,70 Kč, z dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 303,30 Kč, když součástí částky 39 470 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Žalobkyně požaduje po žalované k zaplacení částku 25 000 Kč na jistině, dále kapitalizovaný úroky ve výši 6 369,81 Kč odpovídající sjednanému úroku ve výši 19,27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč od 28.9.2019 do data postoupení, tedy do 15. 1. 2021 a dále do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 305,56 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, a to od 28.9.2019 do data postoupení, tedy do 15. 1. 2021 a dále do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku ani přes písemnou upomínku neuhradil.

2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením ve spojení s ustanovením zrušen.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením , jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovanou, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 25 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 20 000 Kč, celkem tedy částku 45 000 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 750 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 27.9.2019. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. RPSN činila 206,15 % a úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % ročně (žalobou požadována částka 19,27 % ročně). Z karty zákazníka ze dne 3.8.2018 vyplývá, že žalovaná v den uzavření smlouvy sdělila příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků. Z výzvy ze dne 13. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň jí vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil.

6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. , . Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. , (dále jen „o. z.“). Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

7. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

8. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalované, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovanou a nahlédl do blíže neoznačených„ databází“ a odkázala na kartu zákazníka, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá, krom údajného nahlédnutí do pracovní smlouvy a bankovního výpisu. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.

9. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo anonymizováno, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.

10. Podle ,2 , , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek

13. Dalším důvodem, pro který bylo na místě žalobu částečně zamítat je skutečnost, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. a násl. , účinného od 1. 1. 2014. Žalované byla dne 3.8.2018 poskytnuta peněžitá částka ve výši 25 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 20 000 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 45 000 Kč a to do 27.9.2019. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdkyně žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu ( ). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN 206,15 %, ale také při přepočtu v úrokové sazbě 69,40 % ročně (nikoli 19,27 % ročně, jak požaduje žalobkyně žalobou, ani 32,15% ročně jak je uvedeno ve smlouvě). Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. spisová značka, nebo Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2020 pod č. j. spisová značka, dle kterých je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná.

14. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení , kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatila částku 7 530 Kč. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 17 470 Kč. Jelikož se žalovaná se zaplacením této částky dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení , jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 5. 3. 2021, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 19. 2. 2021. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle a podle poměru úspěchu a neúspěchu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

16. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle věta druhá a uložil žalovanému splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.