Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 64/2021-55

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 14 368,59 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 4 368,59 Kč se zákonným 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 4 368,59 Kč od datum do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 900,80 Kč, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Soud žalobu pro částku 4 368,59 Kč se zákonným 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 4 368,59 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 900,80 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 14 368,59 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému dne datum poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do datum. Žalobkyně se domáhá zaplacení dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 368,59 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž provedl kroky ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění smlouvy o úvěru a zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byl žalovanému zaslán v rámci webového rozhraní návrh konkrétní smlouvy o úvěru s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel žalovanému vyplatil dne datum úvěr. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo (rodné číslo žalovaného). Žalovanému byl úvěr poskytnut, avšak do dnešního dne jej neuhradil. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne datum.

2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek , (dále jen „“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto uzavřeli žalovaný jako klient a původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, jako zapůjčitel. Na základě smlouvy se zapůjčitel zavazuje poskytnout klientovi peněžitou zápůjčku ve formě krátkodobého bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru (dále jen,,zápůjčka“) ve výši 10 000 Kč a klient se zavazuje zápůjčku spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 4 368,59 Kč (celkem tedy částku 14 368,59 Kč) vrátit nejpozději do termínu splatnosti dne datum. Zápůjčka měla být vrácena ve 3 splátkách – splátka ve výši 4 789,54 Kč s termínem splatnosti dne datum, splátka ve výši 4 789,54 Kč s termínem splatnosti dne datum a splátka ve výši 4 789,51 Kč s termínem splatnosti dne datum. Datum poskytnutí zápůjčky bylo ujednáno na datum, doba trvání zápůjčky 89 dní, roční procentuální sazba nákladů zápůjčky 843,60 %. Ve smlouvě je vedle jména, příjmení, rodného čísla, adresy, e-mailové adresy a telefonního čísla žalovaného uveden i bankovní účet žalovaného, na který má být zápůjčka poskytnuta (bankovní účet).

4. Součástí shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem anonymizováno (pod záštitou společnosti právnická osoba). Aby mohlo dojít k uzavření smlouvy o zápůjčce, musí klient navštívit internetové stránky zapůjčitele. Klient zde určí, o jakou výši zápůjčky má zájem a termín splatnosti. Poté vyplní požadované osobní údaje, seznámí se se smlouvou o zápůjčce a veškerou dokumentací a potvrdí s nimi souhlas. Poté klient klikne na tlačítko“ Požádat“ a následně obdrží SMS kód, který vloží do příslušného pole na internetových stránkách, klikne na tlačítko“ Požádat“ a tím žádost podepíše. Uvedeným SMS kódem mu bude umožněn vstup do klientské zóny. Odesláním žádosti o zápůjčku zaslal klient nabídku na uzavření smlouvy o zápůjčce zapůjčiteli a tím vyjádřil souhlas, aby smlouva byla uzavřena ve formě vzorové smlouvy o zápůjčce, jež je k dispozici na internetových stránkách zapůjčitele, a aby se na ni vztahovaly tyto obchodní podmínky a další části dokumentace. Po odeslání žádosti o zápůjčku zapůjčitel posoudí, zda klientovi zápůjčku poskytne a případně v jaké výši. Zapůjčitel odeslanou žádost o zápůjčku přijme a tím akceptuje klientem navrženou smlouvu o zápůjčce a touto akceptací je uzavřena smlouva o zápůjčce s příslušnou dokumentací, o čemž klienta zapůjčitel neprodleně informuje prostřednictvím klientské zóny. Veškerá smluvní dokumentace je klientovi dostupná k přečtení a případně i k tisku na internetových stránkách zapůjčitele v klientské zóně, sekci, do níž má přístup pouze klient.

5. Z výpisu z účtu původního věřitele soud zjistil, že dne datum byla z účtu původního věřitele zaslána částka 10 000 Kč na účet č. bankovní účet uvedený jako účet žalovaného ve shora uvedené dokumentaci ke smlouvě o zápůjčce. Dle sdělení právnická osoba ze dne datum soud zjistil, že tento účet patří žalovanému a dne datum na něj byla připsána částka 10 000 Kč z účtu původního věřitele.

6. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím předmětné zápůjčky, soud zjistil ze Všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem anonymizováno (pod záštitou společnosti právnická osoba), které jsou nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem, že dle těchto podmínek žalovaný jako klient odesláním žádosti o zápůjčku potvrzuje, že je schopen splatit zápůjčku i poplatek za zápůjčku a že řádně zvážil své možnosti. Pokud má o tomto klient pochybnosti, pak je povinen kontaktovat zapůjčitele prostřednictvím telefonické linky a posoudit spolu se zapůjčitelem svoji schopnost splácet. Odesláním žádosti klient zapůjčiteli prohlašuje a potvrzuje, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie, zejména v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí či v Databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči zapůjčiteli. Žalobkyně byla dále dotazována, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného její právního předchůdce prověřoval, na což reagovala svým sdělením ze dne datum, dle kterého úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu (3 410 Kč). Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo vyhověno žádosti o úvěr.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že původní věřitel, společnost právnická osoba, postoupil pohledávky za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni. Dle výňatku z přílohy k této smlouvě soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným (str. 33). Z oznámení o postoupení ze dne datum soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Téhož dne a na stejnou adresu byla žalovanému zaslána výzva k úhradě před podáním žaloby, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, opětovně upozorněn na postoupení na žalobkyni a upozorněn na možnost soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací lístek o odeslání předmětných výzev ze dne datum.

8. Závazkový vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí , , ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“) a dále , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

9. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

11. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

13. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.

14. Dle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C číslo o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že pohledávka za žalovaným společně s dalšími pohledávkami byla platně postoupena na žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z , směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem jeho právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k tomuto konkrétnímu úvěru ničeho nedoložila. Žalobkyně neplní povinnost tvrzení ani důkazní v tom směru, v jaké výši byl zjištěn příjem žalovaného, popř. jeho výdaje či další skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v  , je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti ( ), ani plnit důkazní povinnost (, ), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení ( o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného ( o. z.). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho a žalovanému tedy vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč představující poskytnutou jistinu. S ohledem na shora uvedené je tedy žaloba důvodná pro vydání částky 10 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení v sazbě, jak je požadována žalobkyní 8,05 % ročně. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl dle výroku II. pro částku 4 368,59 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 4 368,59 Kč od datum do zaplacení.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 70 %, v rozsahu 30 % úspěšná nebyla. Žalobkyni přísluší náhrada v rozsahu 40 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč dle položky 2 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy , o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 300 Kč dle , d), , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3 × 100 Kč dle této vyhlášky, 21% náhrada za daň z přidané hodnoty 252 Kč; celkem 2 252 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 900,80 Kč (40 % z 2 252 Kč).

21. Lhůta k placení byla stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.