Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 296/2021-36
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 19 324,79 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 195 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 195 Kč od 26.2. 2021 do zaplacení a částku 4 620 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 620 Kč od 26.2. 2021 do zaplacení to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 195 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 195 Kč od 26.2. 2021 do zaplacení a částku 4 620 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 620 Kč od 26.2. 2021 do zaplacení to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbývající části zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 31. 7. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 214,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 180,38 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně a s úrokem ve výši 23,72 % ročně, vždy z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, dále částku 9 324,79 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 296,36 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 408,19 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně a s úrokem ve výši 23,72 % ročně vždy z částky 9 324,79 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovanou dne 12. 5. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo kdy právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se pak zavázala půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v článku 1.4 smlouvy, z odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, včetně doplňkové služby životního pojištění ve výši 290 Kč měsíčně uhradit v pravidelných v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, počínaje 19. 5. 2017, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 6. 2018. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, porušila tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradila dne 3. 6. 2017. Žalovaná tak uhradila za dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku postoupení částku 805 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 15. 1. 2021 představovala výše pohledávky částku 18 885 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, z dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 816,91 Kč, z dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, z dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 793,09 Kč a z dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 275 Kč. Součástí částky 18 885 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalované neuplatňuje. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 180,38 Kč představující úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 23. 6. 2018 do data postoupení, tedy do 15. 1. 2021 a dále do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 214,72 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 23. 6. 2018 do data postoupení, tedy do 15. 1. 2021 a dále do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovanou dne 27. 1. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo kdy právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se pak zavázala půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč včetně služby životního pojištění ve výši 290 Kč měsíčně uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč počínaje 3. 2. 2017 Poslední splátka byla stanovena na 9. 3. 2018. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, porušila tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradila dne 3. 6. 2017. Za dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku postoupení uhradila tak částku 5 380 Kč. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 15. 1. 2021 představovala částku 14 310 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9 324,79 Kč, z dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 0 Kč, z dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 0 Kč, z dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 783,41 Kč a z dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 201,80 Kč, když součástí částky 14 310 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalované neuplatňuje. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 324,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 408,19 Kč představující sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 324,79 Kč od 10. 3. 2018 do data postoupení, tedy do 15. 1. 2021 a dále do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 296,36 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 324,79 Kč od 10. 3. 2018 do data postoupení, tedy do 15. 1. 2021 a dále do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dlužnou částku ani přes písemnou upomínku neuhradila.
2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. zrušen.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.
5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovanou dne 12. 5. 2017, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 7 690 Kč, celkem tedy částku 17 690 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách po 305 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 22. 6. 2018 RPSN činila 206 % a úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 % ročně. Z karty zákazníka ze dne 12. 5. 2017 vyplývá, že žalovaná v den uzavření smlouvy sdělila příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 12. 5. 2017 má soud za prokázané, že žalovaná sjednala doplňkovou službu životního pojištění za částku 290 Kč měsíčně. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo má soud za prokázané, že tuto uzavřela společnost právnická osoba se žalovanou dne 27. 1. 2017, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 7 690 Kč, tedy celkem částku 17 690 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách po 508 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 9. 3. 2018 RPSN činila 206 % ročně, úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 %. Z karty zákazníka ze dne 27. 1. 2017 vyplývá, že žalovaná v den uzavření smlouvy sdělila příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 27. 1. 2017 má soud za prokázané, že žalovaná sjednala doplňkovou službu životního pojištění za částku 290 Kč měsíčně. Z výzvy ze dne 13. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň jí vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z vyjádření žalované má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila.
6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník . Mezi původními účastníky byly uzavřeny 2 smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (byť pojmově označeny jako smlouvy o spotřebitelském úvěru). Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
7. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
8. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalované, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovanou a nahlédl do blíže neoznačených„ databází“ a odkázala na kartu zákazníka, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá, krom údajného nahlédnutí do pracovní smlouvy a bankovního výpisu. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.
9. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo anonymizováno, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.
10. Podle § 2991 odst. 1 ,2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek
13. Dalším důvodem, pro který soud dospěl k závěru, že jsou uzavřené smlouvy neplatné, je skutečnost, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce (byť označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru) dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku , účinného od 1. 1. 2014. Žalované byla v případě smlouvy ze dne 12.5.2017 poskytnuta peněžitá částka ve výši 10 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 7 400 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 17 400 Kč a to do 22.6.2018, v případě smlouvy ze dne 27.1.2017 jí byla rovněž poskytnuta částka 10 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni rovněž částku 7 400 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 17 400 Kč a to do 9.3.2018. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvách označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdkyně žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN 206 % v obou případech, ale také při přepočtu v úrokové sazbě 82,50 % ročně, v obou případech resp. (nikoli 23, 7219,27 % ročně, jak požaduje žalobkyně žalobou). Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. spisová značka, nebo Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2020 pod č. j. spisová značka, dle kterých je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná.
14. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku , kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila v prvním případě finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatila částku 805 Kč, tedy zbývá doplatit částka 9 195 Kč, ve druhém případě si zapůjčila finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a uhradila částku 5 380 Kč, zbývá doplatit částka 4 620 Kč. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 9 195 Kč a co do částky 4 620 Kč. Jelikož se žalovaná se zaplacením této částky dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku , jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 26. 2. 2021, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 12. 2. 2021. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy je to žalovaná, která by la ve věci úspěšnější a měla by právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu nemá soud za prokázané, že by žalované náklady řízení vznikly a proto rozhodl tak, že tyto nepřiznal žádnému z účastníků.
16. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. věta druhá a uložil žalované splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.