Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 222/2021-67
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 21 466,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 893 Kč s úrokem z prodlení ve výši
8,5 % ročně z částky 6 919 Kč od 20. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 974 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky
7 243,40 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 094,64 Kč od 20. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 094,64 Kč od 16. 6. 2018 do 19. 11. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 175,64 Kč od 20. 11. 2018 do zaplacení, a v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 2 434,31Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 4 40831 Kč od 19. 5. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 434,31 Kč od 16. 6. 2018 zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 893 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 919 Kč od 20. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 974 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 7 243,40 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 094,64 Kč od 20. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 094,64 Kč od 16. 6. 2018 do 19. 11. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 175,64 Kč od 20. 11. 2018 do zaplacení, a v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 2 434,31Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 4 40831 Kč od 19. 5. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 434,31 Kč od 16. 6. 2018 zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 21 466,40 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) ve dnech datum a datum dvě smlouvy o zápůjčce. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením každé smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznických karet oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o schopnosti žalovaného poskytnuté zápůjčky splácet.
2. Na základě smlouvy ze dne datum byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 45 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 5 330 Kč sestávajícím z úroku ve výši 932 Kč (s úrokovou sazbou 29,00 % ročně), poplatkem za zpracování a doručení ve výši 2 194 Kč a poplatkem za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 204 Kč nejpozději do datum. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne datum, přičemž vrátil pouze 5 026 Kč. Zbývající dlužná částka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky nicméně svůj dluh neuhradil. Postoupena byla pohledávka ve výši 13 004 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 4 408,31 Kč, poplatku ve výši 2 895,69 Kč a navýšení účtovaného předchůdkyní žalobkyně. Nárok žalobkyně však představuje pouze dlužnou jistinu a poplatek. Obdobná tvrzení žalobkyně se vztahují i na druhou smlouvu o zápůjčce ze dne datum. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 60 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 8 075 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 610 Kč (s úrokovou sazbou 29,00 % ročně), poplatkem za zpracování a doručení ve výši 2 678 Kč a poplatkem za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 3 787 Kč nejpozději do datum. Dle žalobkyně ani v tomto případě žalovaný splátky nehradil řádně, neboť poslední splátku uhradil dne datum, přičemž vrátil pouze 2 081 Kč. Rovněž tato pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum Ani v tomto případě po postoupení pohledávky žalovaný nic neuhradil. Postoupena byla pohledávka ve výši 18 962,40 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 8 094,64 Kč, poplatku ve výši 6 067,76 Kč a účtovaného navýšení. Nicméně žalobou žalobkyně žádá opět pouze úhradu dlužné jistiny a poplatku.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 15. 4. 2021, č. j. 15 C 25/2021-46, byla věc postoupena na zdejší soud jako soud místně příslušný.
4. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
5. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 5 330 Kč sestávajícím z úroku ve výši 932 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 194 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 204 Kč, celkem tedy částku 12 330 Kč v rámci 45 týdenních splátek po 274 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Mezi týmiž stranami byla uzavřena další smlouva o zápůjčce číslo. Předložené písemné vyhotovení smlouvy osvědčuje, že byla uzavřena dne datum. Podpisy stran na smlouvě i v tomto případě potvrzují, že žalovanému byl poskytnut předmět smlouvy, tj. peněžité prostředky ve výši 9 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se tyto prostředky zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 8 075 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 610 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 678 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 787 Kč, celkem tedy částku 17 075 Kč v 60 týdenních splátkách po 285 Kč (s poslední splátkou ve výši 260 Kč), počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Součástí obou smluv je ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 29,00 % p.a. jako pevné po celou dobu trvání smlouvy.
6. Ani v jednom případě žalovaný nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil především z přehledů plateb. Tyto listinné důkazy osvědčují, že na smlouvu ze dne datum žalovaný uhradil právě 5 026 Kč a na smlouvu ze dne datum pak 2 081 Kč. Po započtení částečné úhrady tak v prvním případě byl žalovaný povinen doplatit na jistinu 4 408,31 Kč, v druhém případě 8 094,64 Kč. Ve spojení s předžalobní upomínkou je pak zřejmé, že částečná úhrada byla započtena jak na jistinu, tak i na příslušný poplatek, přičemž na poplatku žalovaný dluží 2 895,69 Kč, resp. 6 067,76 Kč. K úhradě dlužných částek byl žalovaný opakovaně upomínán, jak se podává z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a předžalobní výzvy ze dne datum. Oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný současně informován o postoupení pohledávky z obou smluv na žalobkyni. Skutečnost, že pohledávky z předmětných smluv byly postoupeny na žalobkyni, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a její přílohy - seznamu postupovaných pohledávek. Ačkoliv obě výzvy byly dle podacích lístků žalovanému prokazatelně odeslány, žalovaný již na svůj dluh nic neuhradil.
7. K prokázání tvrzení, že před uzavřením každé smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila zákaznické karty (fakticky žádosti o zápůjčky) sepsané dne datum a datum. Obě karty obsahují základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při každé žádosti uvedl. Z karty ze dne datum se podává, že žalovaný byl v době žádosti o zápůjčku svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, žil v nájmu a měl vyživovací povinnost k jedné další osobě. Žalovaný uvedl, že je nezaměstnaný a pobírá pomoc v hmotné nouzi. Příjem žalovaného, z něhož předchůdkyně žalobkyně vycházela, činil 18 993 Kč a pak 4 500 Kč jako další příjem. Příjmové poměry žalovaného byly osvědčeny oproti předloženým bankovním výpisům a dokumentům, jimiž byla žalovanému přiznána státní podpora. Jako měsíční výdaje žalovaného byly uvažovány odhadované měsíční výdaje ve výši 4 700 Kč. Současně bylo ověřeno, že žalovaný neměl jiný úvěrový závazek. Předchůdkyně žalobkyně tedy vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši téměř 19 000 Kč, který považovala za zůstatek dostatečný pro splácení požadované zápůjčky ve výši 7 000 Kč v týdenních splátkách. Pokud jde o druhou kartu ze dne datum, tato dokládá, že v době žádosti o druhou zápůjčku byl žalovaný stále svobodný, ale žil s rodiči, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské a měl celkem 6 vyživovacích povinností. Žalovaný byl stále nezaměstnaný, jeho příjem činil 17 970 Kč, další příjem ve výši 3 000 Kč a 4 000 Kč měsíčně. Příjmy byly osvědčeny oproti bankovním výpisům a dokumentu dokládajícímu přiznaný příspěvek na bydlení. Mezi ověřovanými dokumenty bylo v kartě dále uvedeno„ dětské konto“, bez bližší specifikace významu této informace. Mezi výdaje žalovaného byly uvažovány odhadované měsíční výdaje ve výši 23 200 Kč a splátky jiné (předchozí) zápůjčky poskytnuté předchůdkyní žalobkyně ve výši 1 200 Kč. Předchůdkyně žalobkyně i v tomto případě považovala majetkové poměry žalovaného za dostačující pro splácení zápůjčky ve výši 9 000 Kč v týdenních splátkách.
8. Na základě výše zjištěných skutečností může soud uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému nepostupovala řádně, pečlivě a s potřebnou péčí. Naopak způsob, jakým se spokojila se zjištěnými poměry, svědčí o lehkovážnosti a účelném vyhodnocení žalovaného jako úvěruschopného proto, aby předchůdkyně žalobkyně dosáhla vlastního zisku. Pokud by postupovala jako obezřetný poskytovatel spotřebitelského úvěru a nedbala jen na vlastní úspěch, musela by v obou případech dospět k tomu, že jsou přinejmenším důvodné pochybnosti o tom, jaké jsou skutečné poměry žalovaného. Pro oba případy je zarážející, že ačkoliv žalovaný měl být nezaměstnaný a měl mít příjem pouze z dávek, jeho příjem ve výši kolem 18 000 Kč nasvědčoval tomu, že se jedná o příjem z pracovního poměru. Pokud byl příjem osvědčen oproti výpisům z účtu (z nichž může být původ příjmů seznatelný), odporuje to tvrzení, že žalovaný byl nezaměstnaný. ulice rozpor soud spatřuje v tom, že pokud žalovaný pobíral pomoc v hmotné nouzi, jeho životní situace musela být neúnosná v tom smyslu, že jeho příjmy nedostačovaly na výdaje. Přes to však předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný měl měsíční zůstatek ve výši téměř 19 000 Kč. Pokud jde o druhou kartu ze dne datum, je s podivem, že se za pouhé dva měsíce od předchozího ověřování tak razantně změnily osobní poměry žalovaného. Po dvou měsících měl dosáhnout vyššího stupně vzdělání a měl mít o pět vyživovacích povinností více. Tyto informace stojí přinejmenším za povšimnutí. Aniž by se soud blíže zabýval jednotlivými položkami příjmů a výdajů žalovaného, lze již z vyplněné karty konstatovat, že pokud příjmy činily 24 970 Kč a výdaje ve výši 23 200 Kč (a k tomu ještě splátky předchozí zápůjčky ve výši 1 200 Kč), žalovaný zcela zjevně neměl pro splácení týdenních splátek dostatek finančních prostředků. Takovýchto pochybení by se poskytovatel spotřebitelských úvěrů měl vyvarovat.
9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
13. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkové vztahy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ustanovení upravujících smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Soud na uvedené závazkové vztahy vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.
14. V tomto případě má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčky i v případě, že bylo buď zjevné, že jeho poměry jsou nedostačující, anebo se jeho poměry zabývala nedostatečně v rozporu s odbornou péčí. Žalobkyně tedy jednala v rozporu se zákonem a povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Předmětné smlouvy jsou z tohoto důvodu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné, přičemž na tuto neplatnost je nutné nahlížet podle § 588 o. z. jako na neplatnost absolutní pro rozpor s dobrými mravy, neboť žalovaný jako spotřebitel je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem (odborníkem) se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, která v tomto případě nebyla zajištěna. Pokud žalobkyně tvrdila, že v režimu zákona č. 257/2016 Sb. nedostatečné ověření úvěruschopnosti spotřebitele nezpůsobuje absolutní neplatnost, soud toto tvrzení vyvrací s odkazem na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C číslo (OPR-Finance), konečně i na usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, z nichž jednoznačně vyplývá, že nesplnění povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle zákona č. 257/2016 Sb. se sankcionuje neplatností absolutní, a to právě s ohledem na slabé postavení spotřebitele v závazkových vztazích s podnikatelem.
15. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že předmětné smlouvy o zápůjčce jsou absolutně neplatné s účinky ex-tunc a mezi smluvními stranami současně neexistuje jiné platné smluvní ujednání. Nelze tedy učinit závěr o tom, že by mezi stranami byly platně sjednány jakékoli platby, včetně úroků či poplatků. V řízení nicméně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, resp. 9 000 Kč. V úvahu by přicházelo vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena), oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení odpovídá té části fakticky čerpaných peněžních prostředků, které žalovaný dosud neuhradil. Žalovaný však uhradil celkem 5 026 Kč, resp. 2 081 Kč. Částečnou úhradu žalovaného však nelze započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na poplatek. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Z toho důvodu žalovaný v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. v rozsahu částečného plnění splnil svůj závazek. V řízení bylo prokázáno, že zbývající částky již žalovaný neuhradil. Žalobkyni tedy náleží bezdůvodné obohacení právě ve zbývající výši. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 8 893 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
18. Zbývající část žaloby soud výrokem II. tohoto rozsudku s odkazem na výše vyslovenou neplatnost smluv zamítnul.
19. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že procesní úspěch obou stran byl téměř shodný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.