Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 C 15/2022-26

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Markem Poláčkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení počínaje 11. 1. 2020 ve výši 10 % ročně do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč s příslušenstvím, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení počínaje 11. 1. 2020 ve výši 10 % ročně do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč s příslušenstvím, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 14 000 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 10. 3. 2016 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupil původní věřitel pohledávky na žalobkyni.

2. Soud nařídil ústní jednání na den 23. 2. 2022, kde soud konstatoval omluvu žalobkyně a uvedl, že věc bude po právní stránce posouzena jako plnění z titulu bezdůvodného obohacení, a to z důvodu nepřiměřeně vysoké odměny, která byla sjednána ve smlouvě o půjčce. Žalovaný nebyl ústnímu jednání bez omluvy přítomen, ale lhůta pro konání ústního jednání byla zachována.

3. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 10. 3. 2016, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 11 100 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč RPSN smlouvy činila 75,72 %. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 1 000 Kč, což ostatně žalobkyně potvrdila žalobou. Ze zákaznické karty je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala schopnost placení půjčky žalovaným. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, což potvrzují i doklady o odeslání ze dne 7. 1. 2020 a ze dne 23. 2. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka postoupena společností právnická osoba, na žalobkyni. O tomto byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 12. 2019.

4. Podle , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., podle kterého je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, s ohledem na výši sjednaných poplatků. Tyto jsou sjednány způsobem, který nápadně připomínají cenu půjčených peněz (úroku), a nic na tom nezmění, jakým způsobem jsou označeny. Cena půjčených peněz je bez pochyby podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Zahrne-li pro takový případ do svých podmínek sankce (v podobě různých poplatků a smluvních pokut) za prodlení v tak nehorázných sumách, zneužívá tím svého postavení profesionála na trhu půjček a takovému jednání, nemůže být přiznána soudní ochrana.

6. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v březnu 2016, tedy v době uzavření první smlouvy o půjčce, činily v průměru 11,03 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o půjčce, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 75,72 %, tvoří takto sjednaná RPSN zhruba sedmi násobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o půjčce týkající se poplatku ve výši 11 100 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

7. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o nákladech spotřebitelského úvěru způsobuje neplatnost celé smlouvy o půjčce či nikoli. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 15. 12. 2004 došel tento soud k závěru, že v případě smlouvy o půjčce lze ujednání o výši úroků považovat za oddělitelné a nezpůsobující neplatnost celé smlouvy o půjčce pouze tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o půjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o půjčce číslo uzavřená dne 10. 3. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná jako celek. Na tuto skutečnost nemá vliv ani to, zdali právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala schopnost hradit žalovaným poskytnutou půjčku, neboť sjednané úroky jsou v rozporu s dobrými mravy a právní předchůdkyně žalobkyně by jako profesionál tuto skutečnost měla předvídat.

8. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, bylo by na místě uložit žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z. zaplatit dlužnou částku představující poskytnuté a dosud nevrácené finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaný má povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částku ve výši 1 000 Kč, zbývá uhradit pouze částku 14 000 Kč. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě vyhověl v rozsahu částky 14 000 Kč, včetně úroku z prodlení dle ust. o. z., jehož výše byla shledána v souladu s Den počátku běhu úroku byl stanoven dle o. z., tedy dle domněnky doby dojití (počítáno od první upomínky 7. 1. 2020), kdy se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení jen nepatrně neúspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce a pověření soudního

exekutora jejím výkonem.