Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
130 C 391/2021-136
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Turčíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky ve výši 9 303,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 603,46 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 2 603,46 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 6 699,64 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 953,25 Kč, s ročním úrokem ve výši 25,08 % z částky 9 303,10 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení, s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 9 303,10 Kč od 16. 5. 2019 do 7. 2. 2022 a s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 6 699,64 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 603,46 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 2 603,46 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 6 699,64 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 953,25 Kč, s ročním úrokem ve výši 25,08 % z částky 9 303,10 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení, s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 9 303,10 Kč od 16. 5. 2019 do 7. 2. 2022 a s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 6 699,64 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 303,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 8. 12. 2016 s právnická osoba smlouvu o vydání kreditní karty číslo na jejímž základě banka poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 10 000 Kč. Úvěr byl úročen smluvní úrokovou sazbou ve výši 25,08 % ročně. Čerpaný úvěr žalovaný řádně nesplácel, banka proto dopisem ze dne 7. 2. 2019 úvěr zeplatnila. Žalovaný vyčerpal z úvěrového rámce celkem 21 090,46 Kč a uhradil celkem 18 487 Kč. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. příjmení postoupila pohledávku na právnická osoba a. s. smlouvou ze dne 27. 5. 2019 a ta pak smlouvou ze dne 28. 5. 2019 pohledávku postoupila na žalobkyni. Žalovaná částka 9 303,10 Kč představovala jistinu úvěrového rámce. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok za dobu od 8. 2. 2019 do 15. 5. 2019 ve výši 953,25 Kč, roční úrok 25,08 % z částky 9 303,10 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení, a roční úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 9 303,10 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne 1. 3. 2022, ač řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty EASY ze dne 8. 12. 2016, protokolu o převzetí kreditní karty ze dne 21. 12. 2016, obchodních podmínek, ceníku poplatků a sdělení banky soud zjistil, že mezi právnická osoba a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru čerpaného prostřednictvím kreditní karty číslo s výší úvěrového limitu do 10 000 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z údajů sdělených žalovaným v žádosti o vydání kreditní karty ze dne 8. 12. 2016, informací z interních a externích databází a registrů, porovnávala příjem žalovaného se statisticky odhadnutými výdaji a zjistila, že žalovaný je schopen úvěr splácet. V návrhu na uzavření smlouvy žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí v pronájmu a je zaměstnán jako manuální pracovník s čistým měsíčním příjmem ve výši 15 000 Kč.
Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty soud zjistil, že žalovaný v době od 23. 12. 2018 do 1. 2. 2019 celkem vyčerpal 21 090,46 Kč a uhradil celkem 18 487 Kč.
Z oznámení o okamžité splatnosti soud zjistil, že banka ke dni 5. 2. 2019 prohlásila všechny závazky z kreditní karty číslo za splatné a dluh vyčíslila na částku 10 256,35 Kč.
Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba a I- právnická osoba dne 29. 8. 2018, smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 číslo se seznamem pohledávek uzavřené mezi týmiž subjekty dne 27. 5. 2019 a vyrozumění o postoupení pohledávky soud zjistil, že banka postoupila na právnická osoba a. s. pohledávku za žalovaným ve výši 10 256,35 Kč (jistina ve výši 9 303,10 Kč a úrok 953,25 Kč) ze smlouvy o vydání kreditní karty uzavřené dne 8. 12. 2016.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek uzavřené mezi I- právnická osoba a žalobkyní dne 28. 5. 2019 soud zjistil, že I- právnická osoba postoupila tutéž pohledávku na žalobkyni.
Z předžalobní výzvy ze dne 6. 8. 2019 s dokladem o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy číslo ve výši 15 349,18 Kč s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena právnická osoba a. s .
Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovaným ve výši 10 256,35 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 303,10 Kč a úroku ve výši 953,25 Kč vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou právnická osoba a žalovaným dne 21. 12. 2016 a označené jako smlouva o vydání kreditní karty EASY. Na jejím základě žalovaný vyčerpal z poskytnutého úvěrového rámce prostřednictvím kreditní karty celkem 21 090,46 Kč. Po právní stránce posoudil soud tuto smlouvu dle jejího obsahu jako smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto smlouvu současně posoudil v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet a k tomuto tvrzení předložila sdělení původní věřitelky, z něhož vyplynulo, že původní věřitelka se nezabývala skutečnými výdaji žalovaného, ale vycházela ze statistického odhadu, a pokud se jedná o příjmy žalovaného, vyhodnotila jako dostatečný příjem ve výši 15 000 Kč měsíčně za situace, kdy žalovaný současně uvedl, že je ženatý a bydlí v pronájmu. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že původní věřitelka schopnost žalovaného úvěr splácet řádně nezkoumala, resp. nesprávně vyhodnotila. Soud proto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 21 090,46 Kč a žalovaný oproti tomu původní věřitelce uhradil 18 478 Kč. V souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona je proto žalovaný povinen vrátit žalobkyni rozdíl ve výši 2 603,46 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 7. 2. 2022, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Ode dne 8. 2. 2022 je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení z částky 2 603,46 Kč, a to ve výši požadované v žalobě. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 603,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně ode dne 8. 2. 2022 a ve zbytku žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.