Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 181/2021-50

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

spisová značka

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 27 380 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 480 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně z této částky od 4. 1. 2017 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 13 320 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 266,50 Kč, s úrokem ve výši 12 654,62 Kč, s úrokem z prodlení z částky 18 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, co do částky 1 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 316,13 Kč, s úrokem ve výši 937,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 216,65 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 1 216,65 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 480 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně z této částky od 4. 1. 2017 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 13 320 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 266,50 Kč, s úrokem ve výši 12 654,62 Kč, s úrokem z prodlení z částky 18 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, co do částky 1 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 316,13 Kč, s úrokem ve výši 937,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 216,65 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 1 216,65 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2021 zaplacení částky 27 380 Kč (25 800 + 1 580) s kapitalizovaným úrokem z prodlení 4 266,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem 12 654,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z 18 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem 23,72 % ročně z 18 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení 316,13 Kč, úrokem 937,11 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z 1 216,65 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z 1 216,65 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným došlo dne 14. 8. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce číslo (dále jen„ smlouva1“). Poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jeho tvrzení. Majetkovou situaci žalovaného ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou. Žalobkyně ani její právní předchůdce nemají k dispozici kopie dokladů žalované, kterými byla prokazována úvěruschopnost žalované. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit úroky ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 240 Kč od 21. 8. 2015, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 23. 9. 2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, celkem uhradil 12 340 Kč. Jelikož nebyla dlužná částka ke dni 23. 9. 2016 v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 1 216,65 Kč od 24. 9. 2016 do zaplacení úrokem 23,72 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzva mu byla zaslána.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným došlo dne 24. 11. 2015 k uzavření další smlouvy o půjčce číslo (dále jen„ smlouva2“). Poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jeho tvrzení. Majetkovou situaci žalovaného ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou. Žalobkyně ani její právní předchůdce nemají k dispozici kopie dokladů žalované, kterými byla prokazována úvěruschopnost žalované. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit úroky ve výši 2 520 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 540 Kč od 1. 12. 2015, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 3. 1. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, celkem uhradil pouze 5 520 Kč. Jelikož nebyla dlužná částka ke dni 3. 1. 2017 v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 18 000 Kč od 4. 1. 2017 do zaplacení úrokem 23,72 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzva mu byla zaslána.

3. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalované mu byla žaloba a výzva k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena na adresu jeho evidenčního bydliště postupem dle , 4 dne 23. 8. 2021. Žalovaný se k věci ani k výzvě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, proto soud jednal dle a věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Žalovaný k věci ničeho neuvedl, po celé řízení byl pasivní.

5. Smlouvou o půjčce číslo ze dne 14. 8. 2015 a kartou zákazníka, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným v uvedený den uzavřela smlouvu o úvěru (ač se tato nazývala smlouvou o půjčce), na jejímž základě poskytla žalovanému prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit je v 58 pravidelných týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaný měl zaplatit celkem 13 920 Kč, když 1 600 Kč činil poplatek za administrativní činnost, 1 120 Kč úroky a 3 200 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek. Při jednání s poskytovatelem úvěru tvrdil žalovaný, že má 3 vyživovací povinnosti (rok narození 2004, 2007 a 2009), žije v nájemním bytě, je stávajícím zákazníkem poskytovatele úvěru, má aktivní půjčku (úvěr) u právního předchůdce žalobkyně i u jiného subjektu, měsíční příjmy celé domácnosti uvedl ve výši 25 000 Kč, výdaje domácnosti uvedl ve výši 22 700 Kč měsíčně s tím, že na nájem/inkaso připadá 1 500 Kč, 20 000 Kč na výdaje domácnosti, 800 Kč na splátky/půjčky/alimenty a 400 Kč na telefon. Uvedené skutečnosti byly dle záznamu v kartě zákazníka potvrzené občanským průkazem, výpisem z účtu, pracovní smlouvou/ŽL, nájemní smlouvou a výměrem státní podpory.

1. Smlouvou o půjčce číslo (smlouva2) ze dne 24. 11. 2015 a kartou zákazníka, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným v uvedený den uzavřel smlouvu o úvěru (ač se tato nazývala smlouvou o půjčce), na jejímž základě poskytl žalovanému prostředky ve výši 18 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit je v 58 pravidelných týdenních splátkách po 540 Kč. Žalovaný měl zaplatit celkem 31 320 Kč, když 3 600 Kč činil poplatek za administrativní činnost, 2 520 Kč úroky a 7 200 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek. Při jednání s poskytovatelem úvěru tvrdil žalovaný, že má 3 vyživovací povinnosti (rok narození 2004, 2007 a 2009), žije v nájemním bytě, je stávajícím zákazníkem poskytovatele úvěru, má aktivní půjčku (úvěr) u právního předchůdce žalobkyně i u jiného subjektu, měsíční příjmy celé domácnosti uvedl ve výši 29 000 Kč, výdaje domácnosti uvedl ve výši 23 900 Kč měsíčně s tím, že na nájem/inkaso připadá 1 500 Kč, 20 000 Kč na výdaje domácnosti, 2 000 Kč na splátky/půjčky/alimenty a 400 Kč na telefon. Uvedené skutečnosti byly dle záznamu v kartě zákazníka potvrzené občanským průkazem, výplatními páskami, pracovní smlouvou/ŽL, nájemní smlouvou a výměrem státní podpory.

2. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele (poskytovatelem úvěru) ze dne 6. 12. 2019.

3. Předžalobní výzva ze dne 22. 2. 2021 byla žalovanému zaslána dle podacího lístku dne 23. 2. 2021.

4. Žalovaný neprokázal, ba ani netvrdila, že by na svůj dluh něčeho uhradil či že by jeho závazky již zanikly.

5. Podle , , (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

7. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle účinného do 30. 11. 2016, o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v případě smlouvy2, a to jen co do částky 12 480 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 1. 2017 do zaplacení.

12. Soud se zabýval nejprve tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy. Jelikož jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

13. Dle rozsudku Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy, jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je třeba vykládat za použití § 588 Obč.Z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

15. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

16. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč (smlouva1) a po zhruba 3 měsících ještě 18 000 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti poskytovatel úvěru nedostatečně ověřil měsíční výdaje žalovaného, v podstatě žádné nezjišťoval a vycházel pouze z tvrzených výdajů, neověřoval ani nevyžadoval doložení listin týkajících se výdajů. Při zjišťování jejích výdajů bylo nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Poskytovatel úvěru měl k dispozici v obou případech toliko informaci i výši příjmu, když vycházel údajně z pracovní smlouvy, výplatních pásek ev. výpisu z účtu, a ohledně výdajů pak z nájemní smlouvy.

17. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného, když vycházela víceméně pouze z jeho tvrzení. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost obou úvěrových smluv v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru shora. Za této situace by měla žalobkyně vůči žalovanému právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.).

18. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že původní věřitel poskytl na základě smlouvy1 žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti poskytovatel úvěru nedostatečně ověřil měsíční jeho výdaje, v podstatě žádné nezjišťoval a vycházel pouze z tvrzených výdajů, neověřoval ani nevyžadoval doložení listin týkajících se výdajů žalovaného. Při zjišťování jeho výdajů bylo nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 8 000 Kč, žalovaný mu do současné doby uhradil 12 340 Kč, jak bylo tvrzeno. Žalovaný tedy uhradil více, než kolik obdržel. S ohledem na uvedené pak žalobkyně nemá právo z titulu výše uvedené smlouvy1 cokoli po žalovaném nárokovat, proto byla žaloba v daném rozsahu zamítnuta. V případě smlouvy2 právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 18 000 Kč, žalovaný mu do současné doby uhradil 5 520 Kč, jak bylo tvrzeno. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částky, tedy částku 12 480 Kč. Dále pak soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni úroky z prodlení jdoucími z přiznané částky ode dne následujícím po dni, kdy úvěr měl být splacen. Výše úroku z prodlení vyplývá z nař. vlády č.

19. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 13 320 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 266,50 Kč, s úrokem ve výši 12 654,62 Kč, s úrokem z prodlení z částky 18 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (smlouva2) a v případě smlouvy1 co do částky 1 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 316,13 Kč, s úrokem ve výši 937,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 216,65 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 1 216,65 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, pak soud žalobu zamítl (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků. Ve sporu byl z 77 % úspěšný žalovaný, kterému by tak žalobkyně měla hradit náklady řízení v rozsahu 54 %. Jelikož dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.

21. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s  , neboť soud neshledal důvody pro určení delší lhůty či pro povolení splátek.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí/exekuci.