Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

249 C 15/2021-75

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO,

se sídlem v obec a číslo, ulice číslo

zastoupený titul jméno příjmení,

advokátkou se sídlem v obec, ulice číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,

bytem v obec – část obce, ulice číslo

o 44.928 Kč s úroky a úroky z prodlení,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12.042 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.042 Kč za dobu od 13. května 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 32.886,14 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38.242 Kč za dobu od 25. listopadu 2020 do 12. května 2021, s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26.200 Kč za dobu od 13. května 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 84,73 % ročně z částky 29.859,06 Kč za dobu od 25. listopadu 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 86.270 Kč.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12.042 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.042 Kč za dobu od 13. května 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 32.886,14 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38.242 Kč za dobu od 25. listopadu 2020 do 12. května 2021, s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26.200 Kč za dobu od 13. května 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 84,73 % ročně z částky 29.859,06 Kč za dobu od 25. listopadu 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 86.270 Kč. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 44, 928 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru číslo podle níž žalovanému poskytl částku 40.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit spolu se smluvním úrokem„ sjednaným ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 126,76 % ročně“ v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 3.994 Kč. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný zaplatil pouze sedm splátek po 3.994 Kč, tj. celkem částku 27.958 Kč. Dne 22. 4. 2020 žalovaný sdělil žalobci, že hodlá využít ochranné lhůty podle , o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19. Ochranná doba trvala od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020. Protože žalovaný byla v prodlení se zaplacením splátek přesahujícím 65 dnů, došlo podle názoru žalobce podle smlouvy o úvěru„ bez dalšího k zesplatnění celého úvěru“ ke dni 23. 11. 2020. Žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.

2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – nevyjádřil, k jednání soudu dne 25. 11. 2021 se bez omluvy nedostavil, ač předvolán řádně a včas. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (srov. ustanovení ).

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

4. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 16. 7. 2019 soud zjistil, že k uvedenému dni nebyla v tomto registru evidována žádná dlužná částka po splatnosti ve vztahu k žalovanému.

5. Z„ výpisu nebankovního registru klientských informací“ soud zjistil, že ke dni 16. 7. 2019 žalovaný v tomto registru měl údaj označený jako„ klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti“.

6. Zy označení jako„ hodnocení klienta“ soud zjistil, že jsou v ní uvedeny tyto informace: pravidelný čistý měsíční příjem v částce 38.260 Kč, jde o příjem ze zaměstnání, pod výdaji uvedeno pouze„ životní minimum“ v částce 3.410 Kč a„ bydlení“ v částce 1.000 Kč. Ve formuláři je dále uvedeno, že žalovaný nežije ve společné domácnosti se žádnou další osobou, že nesplácí žádné splátky a nemá žádné (!) náklady na dopravu, kurzy, záliby apod. Dále je ve formuláři uvedeno, že žalovaný je ženatý a že je zaměstnaný s pracovním poměrem nikoli na dobu určitou (přitom z pracovní smlouvy, kterou měl žalobce od žalovaného k dispozici, naopak plyne, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, a to do 1. 1. 2020, pozn. soudu). Informace uvedené v „ hodnocení klienta“ žalobce prakticky nijak neověřoval, zejména neověřoval údaje o výdajích žalovaného (navíc je zřejmé, že částka„ životní minimum“, je zcela imaginární částkou, bez vztahu k reálným výdajům žalovaného), resp. k dotazu soudu při jednání dne 25. 11. 2021 žalobce uvedl, že„ netuší, zda nějak ověřoval“ údaje uvedené ve formuláři. Dále je s podivem, že žalobce nevěnoval pozornost ani rozporu obsahu tétoy s ujednáním v pracovní smlouvě (ujednání o trvání pracovního poměru).

7. Z výpisu z účtu žalovaného za květen 2019, vedeného u právnická osoba, soud zjistil, že na tento účet žalovanému byla připsána mzda, současně však z tohoto účtu byla provedena celá řada plateb, které vzbuzují otázku, o jaké platby se jedná, a ostražitý poskytovatel úvěru by se nepochybně takovou otázkou zabýval. Soud poukazuje především na řadu plateb označených jako „revolut.com“, dále platbu označenou„ anonymizováno“ aj. K těmto platbám žalobce při jednání na dotaz soudu neuvedl ničeho, žádné informace od žalovaného ani jiné k nim neměl. Z výpisu z účtu je rovněž zřejmé, že žalovaný využíval kontokorent (srov. dne 21. 5. 2019 vrácení a převedení kontokorentu).

8. Z výpisu z účtu žalovaného za červen 2019, vedeného u právnická osoba, soud zjistil, že na tento účet žalovanému byla připsána mzda, současně však - stejně jako u předchozího - z tohoto účtu byla provedena celá řada plateb, které vzbuzují otázku, o jaké platby se jedná, a ostražitý poskytovatel úvěru by se nepochybně takovou otázkou zabýval. Soud poukazuje především na řadu plateb označených jako „revolut.com“ (a to v částkách výrazně vyšších než předchozí měsíc, a to v průběhu pěti kalendářních dní celkem tři platby po 5.000 Kč), dále platbu označenou„ anonymizováno“ (v částce 10.000 Kč), zahraniční platbu označenou jako„ anonymizována dvě slova“ (v částce 10.000 Kč) aj. K těmto platbám žalobce při jednání na dotaz soudu opět neuvedl ničeho, žádné informace od žalovaného ani jiné k nim neměl. Poskytovatel úvěru postupující s péčí řádného hospodáře by nepochybně před poskytnutím úvěru zjišťoval, jaký je důvod plateb uvedených na obou účtech žalovaného, jaký je osud kontokorentu, zda je tento řádně žalovaným splácen atp., a z jakého důvodu vlastně žalovaný, který deklaruje čistý měsíční příjem v částce cca 36.000 – 38.000 Kč a u něhož žalobce učinil závěr o pravidelných měsíčních výdajích ve výši 4.410 Kč (srov.„ hodnocení klienta“ provedené žalobcem), tzn. podle předpokladů žalobce by žalovanému měla k živobytí pravidelně zůstávat částka ve výši cca 31.600 – 33.600 Kč měsíčně, má vůbec potřebu kontokorentu, případně prostředků z úvěru ve výši 40.000 Kč, když takovou částku si mohl žalovaný podle závěrů žalobce jednoduše naspořit v průběhu doby kratší dvou kalendářních měsíců. Jak obsah výpisů z účtu, tak žádost o úvěr však svědčí o tom, že reálné výdaje žalovaného naprosto neodpovídaly tomu, co je uvedeno v „ hodnocení klienta“ ze dne 18. 7. 2019.

9. Zy označené jako„ Předsmluvní formulář“ soud zjistil, že žalovaný zamýšlel úvěr jako bezúčelový, ve zbytku jsou v tomto formuláři v přehledné tabulkové formě uvedeny v zásadě tytéž informace jako v „ návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru“. Obsah tétoy nebyl pro rozhodnutí ve věci určující.

10. Z výplatního lístku žalovaného za květen 2019 soud zjistil, že žalovanému byla za tento měsíc vyplacena čistá mzda v částce 35.916 Kč.

11. Z výplatního lístku žalovaného za červen 2019 soud zjistil, že žalovanému byla za tento měsíc vyplacena čistá mzda v částce 39.325 Kč.

12. Z části elektronického výpisu (listina označená jako„ doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu) soud zjistil, že dne 18. 7. 2019 byla na bankovní účet žalovaného, vedený u právnická osoba, odeslána částka 40.000 Kč (skutečnost, že se jedná o účet žalovaného, má soud za prokázanou výpisem z uvedeného čísla účtu, na němž je uveden jako majitel žalovaný).

13. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018 soud vzal za prokázané, že k uvedenému dni žalobce měl povolenou činnost„ poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení“.

14. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že ji dne 2. 1. 2019 uzavřel žalovaný (jako zaměstnanec) a právnická osoba (jako zaměstnavatel), smlouva byla uzavřena na dobu určitou, místo výkonu práce je uvedeno„ obec“

15. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 18. 7. 2019 soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl adresu trvalého pobytu (obec, ulice číslo) a odlišnou korespondenční adresu (adresa žalovaného číslo). Ve smlouvě je sjednán úvěr ve výši 40.000 Kč,„ zápůjční úroková sazba“ 126,76 % ročně a 18 měsíčních splátek po 3.994 Kč, tj. celkem měl podle této smlouvy žalovaný vrátit 71.892 Kč (což je ve smlouvě také uvedeno).

16. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 19. 7. 2019 soud zjistil, že jím žalobce informoval žalovaného o tom, že akceptoval návrh na uzavření smlouvy o úvěru.

17. Z dodejky zásilky č. anonymizováno soud zjistil, že zásilku žalovaný, jemuž byla adresována (a zaslána na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru), nepřevzal, a tato se vrátila zpět žalobci jako nedoručená. Na zadní straně obálky je patrná část data„ 2. 7. 19“. Podle žalobce šlo o zásilku, jejímž obsahem bylo oznámení o schválení úvěru.

18. Z karty klienta – žalovaného – soud zjistil, že žalovaný žalobci splatil sedm splátek, z toho pouze jednu včas, ostatní byly zaplaceny výrazně po splatnosti.

19. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 5. 2021 a připojeného poštovního podacího archu soud vzal za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 38.242 Kč„ s příslušenstvím“ a smluvní pokutou a že tento přípis byl odeslán dne 5. 5. 2021 žalovanému na adresu adresa žalovaného číslo, tj. na adresu, která je jako korespondenční adresa uvedena ve smlouvě o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobci nebylo známo (a netvrdil), kdy byla tato výzva doručena žalovanému, vychází soud z domněnky doručení třetí pracovní den po odeslání (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. ke dni 10. 5. 2021).

20. Z čestného prohlášení zaměstnance žalobce (označeného jako„ anonymizováno 6 slov“) ze dne 25. 1. 2019 soud nevzal za prokázané žádné skutkové tvrzení žalobce, které by bylo určující pro posouzení věci. Mělo-li toutou být prokázáno odeslání výzev k zaplacení ze dne 26. 8. 2019, ze dne 20. 4. 2020, ze dne 30. 10. 2020 a ze dne 23. 11. 2020, nic takového z tétoy neplyne (srov. níže).

21. Jde-li o oznámení (výzvy) ze dne 26. 8. 2019, ze dne 20. 4. 2020, ze dne 30. 10. 2020 a ze dne 23. 11. 2020, soud nevzal za prokázané jejich odeslání a doručení žalovanému. Odeslání těchto listin nelze vzít za prokázané čestným prohlášením ze dne, který předchází datům na těchto listinách (čestné prohlášení ze dne 25. 1. 2019 o vyhotovení a odeslání„ přiložených dokumentů“, srov. shora). Vzhledem k tomu, že na písemnou výzvu soudu k označení důkazů k prokázání tvrzení o odeslání první výzvy k zaplacení žalovanému (usnesením Městského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2021, č. j. -57, adekvátně nereagoval, a současně při jednání ve věci dne 25. 11. 2021 – poté, co soud provedl jím označené důkazy, z nichž odeslání listin nevzal za prokázané – žalobce uvedl, že nemůže označit jiné důkazy, než které uvedl v písemných podáních (že„ nemá nic dalšího k dispozici“), soud jej již pro nadbytečnost v tomto směru nevyzýval k označení důkazů postupem podle ustanovení

22. Z výzvy ze dne 26. 8. 2019, ze dne 20. 4. 2020, ze dne 30. 10. 2020 a ze dne 23. 11. 2020 proto soud neučinil žádné skutkové zjištění rozhodné pro posouzení v projednávané věci, neboť sama okolnost, že existuje, aniž by byla doručena adresátovi, nemůže mít na právní posouzení vliv.

23. Zy označené jako„ Prohlášení klientů“, z čestného prohlášení ze dne 16. 7. 2019, zy označené jako„ informace pro zaměstnance k pracovní smlouvě“, z kopie občanského průkazu žalovaného a z oznámení o využití ochranné doby soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

24. Soud neprovedl k důkazu vyjádření znalce, neboť není zřejmé, jaké skutkové tvrzení žalobce (určující pro rozhodnutí ve věci) mělo být toutou prokázáno. K dotazu soudu při jednání ve věci dne 25. 11. 2021 žalobce v tomto směru nesdělil ničeho.

25. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení ), soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

26. V červenci 2019 žalobce a žalovaný jednali o poskytnutí úvěru. Žalovaný poskytl žalobci výplatní lístky za květen a červen 2019, výpisy z účtu za tytéž měsíce a pracovní smlouvu (včetně souvisejících dokumentů). Příjem ze mzdy uvedený v „ hodnocení klienta“ odpovídá výplatním lístkům, ve zbytku ovšem nelze ověřit prakticky nic. Výdaje uvedené v „ hodnocení klienta“ naprosto neodpovídají výdajům, které jsou patrné z výpisů z účtů žalovaného. Žalovaný měl řadu výdajů, o jejich charakteru a důvodu žalobci nebylo známo zcela ničeho (avšak nijak mu to nebránilo se žalovaným smlouvu o úvěru uzavřít). Rovněž budí závažné pochybnosti výrazné nesrovnalosti v listinách: Pokud například v „ hodnocení klienta“ je uvedeno, že žalovaný bydlí„ u rodičů“ a„ náklady na bydlení“ jsou uvedeny v částce 1.000 Kč měsíčně, tato částka se – s přihlédnutím k tomu, že se má jednat o náklady na bydlení v obec (korespondenční adresa uvedená v návrhu na uzavření smlouvy), případně obec (místo výkonu práce žalovaného) jeví jako zcela nereálná. Rovněž v této souvislosti je zřejmá naprostá nereálnost nulových nákladů na dopravu (měl-li žalovaný bydliště v obec a místo výkonu práce v obec, sotva mohl mít nulové náklady na dopravu), vyjma toho již z výpisů z účtů je zřejmé, že nějaké náklady na dopravu žalovaný měl (srov. platbu pro obec dráhy obec – část obce dne 9. 5. 2019, platbu Flixbus dne 13. 5. 2019). Z výpisů z účtů je rovněž zřejmé, že velká část plateb byla provedena v obec, tzn. žalovaný se nějak musel transportovat přinejmenším z obec do obec (sjednané místo výkonu práce). Žádnou z těchto nesrovnalostí se ovšem žalobce nezabýval (srov. jeho vyjádření při jednání dne 25. 11. 2021) a reálné výdaje žalovaného zjevně nijak nezjišťoval (srov. obsah písemných podání žalobce a jeho vyjádření k dotazu soudu při jednání dne 25. 11. 2021; s ohledem na sdělení žalobce, že nad rámec toho, co uvedl v písemných podáních, nijak neověřoval úvěruschopnost žalovaného a neověřoval údaje uvedené žalovaným, již soud žalobce nevyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů v tomto směru postupem podle ustanovení a 3 ). Část údajů v „ hodnocení klienta“ žalobce nijak neověřoval (zejména výdaje, bydlení u rodičů, ale též další), u velké části tam uvedených částek je nutno na první pohled a bez dalšího hlubšího zkoumání (které se ovšem u poskytovatele úvěru – profesionála, kterým žalobce nepochybně je – předpokládá) budí důvodné pochybnosti o pravdivosti. Zde soud poukazuje například na výši nákladů na bydlení ve výši 1.000 Kč měsíčně (i kdyby žalovaný bydlel u rodičů, což není nijak prokázáno, je na hranici uvěřitelnosti, že by náklady na takové bydlení byly v částce 1.000 Kč měsíčně, a to též s přihlédnutím k tomu, kde se takové bydlení zřejmě mohlo nacházet, totiž v obec (kde podle výpisů z účtů proběhla většina plateb žalovaného), v obec (kde žalovaný uvedl korespondenční adresu) či v obec (kde měl žalovaný sjednané místo výkonu práce). Konečně, část údajů uvedených v „ hodnocení klienta“ byla zjevně v rozporu s obsahem jiných listin (srov. ujednání o délce trvání pracovního poměru žalovaného). Rovněž zcela nereálně působí údaj o nulových nákladech na dopravu (srov. shora), kurzy, záliby apod. Je vysoce nepravděpodobné, byť nikoli zcela vyloučené, aby žalovaný ve větším městě typu obec, obec či obec (možná místa bydliště žalovaného, srov. shora) nevynakládal zcela ničeho na záliby apod. Ostatně též obsah výpisů z účtů podle názoru soudu svědčí o opaku. V listinách, které měl žalobce před poskytnutím úvěru, byla tak celá řada indicií, které v žalobci jako profesionálovi měly vzbudit pochybnosti. Navzdory všemu právě uvedenému zprostředkovatel doporučil úvěr, o který žalovaný žádal, schválit, což také žalobce dne 18. 7. 2019 učinil (podepsal návrh na smlouvu o úvěru podepsaný žalovaným dne 18. 7. 2019) a informoval o tom žalovanou přípisem ze dne 19. 7. 2019, odeslaným na korespondenční adresu uvedenou žalovaným (adresa žalovaného. číslo). Tato písemnost se mu nicméně vrátila jako nedoručená, neboť žalovaný si ji nevyzvedla Opět bez ohledu na cokoli již dne 18. 7. 2019 (tj. stejného dne, kdy žalobce akceptoval návrh na uzavření smlouvy o úvěru, dříve, než byla akceptace doručena žalovanému) žalobce odeslal žalovanému částku 40.000 Kč na jeho účet. Žalovaný následně zaplatil sedmkrát částku ve výši 3.994 Kč (z toho pouze jednou ve splatnosti, šestkrát výrazně po splatnosti), jinak ničeho. Přípisem ze dne 5. 5. 2021, odeslaným téhož dne, žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.

27. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

28. Smlouvu ze dne 18. 7. 2019 soud hodnotí jako absolutně neplatnou, kdy nelze podle takové smlouvy přiznat plnění.

29. Žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval, resp. neověřoval tvrzené majetkové poměry žalovaného, jeho reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Žalobce jako profesionál jistě nemohl přehlédnout rozpory mezi tvrzeními žalovaného a doloženými skutečnostmi, stejně jako nemohl přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaný ani nijak nedoložil (jednalo-li se vůbec o tvrzení žalované; obsah formuláře se spíše jeví tak, že údaje o výdajích jsou generované žalobcem). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání (který jediný žalobce ve skutečnosti v projednávané věci ověřoval), takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky (o tom žalobce neměl žádné informace, z výpisů z účtů se jeví, že další závazky velmi pravděpodobně žalovaný měl, srov. přinejmenším informaci o kontokorentu; o absenci splátek jiných závazků naprosto nic nesvědčí to, že např. v SOLUSu neměl žalovaný evidované závazky po splatnosti; též dluhy případně splácené řádně a včas jsou dluhy a je k nim nutno přihlédnout při hodnocení schopnosti splácet nový úvěr), otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů (ve vztahu k nim je naopak naprosto irelevantní částka životního minima, kterou naopak zřejmě za významnou považoval žalobce). Jestliže žalobce neuzavírá s fyzickými osobami smlouvy o úvěru„ na místě“, ale nechává je schvalovat a následně adresáty informuje o schválení úvěru, postrádá zcela logiku poskytnutí finanční částky před doručením oznámení o akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru. Pokud by žalobce vyčkal doručení, nutně by opět musela vzbudit jeho podezření skutečnost, že žalovaný si již první písemnost, kterou mu adresoval, ani nevyzvedl. Pokud žalobce navzdory všemu právě uvedenému postupoval tak, že žalovanému částku 40.000 Kč dne 18. 7. 2019 odeslal, počínal si zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením a 2 , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ; pokud žalobce argumentoval tím, že žalovaná měla povinnost uvést v dotazníku pravdivé údaje, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu). Skutečnosti, že žalovaný v projednávané věci reálně vůbec nebyl schopen sjednaný úvěr splatit, nasvědčuje též to, že ze sedmi zaplacených splátek zaplatil jedinou včas, zbývajících šest výrazně po datech splatnosti a zbývajících jedenáct potom vůbec.

30. Soud uzavírá, že počíná-li si žalobce natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměn též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky. Jestliže by si žalobce již při uzavření smlouvy byl vědom vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalovaného, a snad i počítal již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu žalobce navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 o. z.

31. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne 18. 7. 2019, hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění ze smlouvy, jejichž zaplacení se domáhal.

32. Protože však žalovaný čerpal částku 40.000 Kč, došlo u něj k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.

33. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 27.958 Kč, zbývá vydat 12.042 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 5. 5. 2021. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 10. 5. 2021. Dne 10. 5. 2021 bylo pondělí, za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující středu, tj. 12. 5. 2021 (těžko lze očekávat, že hned v den doručení výzvy žalovaný stihl zadat příkaz k úhradě, učinil-i tak následujícího dne, mohla být částka reálně připsána na účet žalobce dne 12. 5. 2021). Ke dni 12. 5. 2021 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 12.042 Kč a od následujícího dne, tj. od 13. 5. 2021, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Žalobci tak vzniklo podle ustanovení o. z. právo na zaplacení úroků z prodlení z částky 12.042 Kč ve výši 8,25 % ročně (srov. ) za dobu od 13. 5. 2021 do zaplacení. Soud tedy žalovanému uložil zaplatit žalobci částku ve výši 12.042 Kč s úrokem z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jak právě uvedeno. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení (výrok I.).

34. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

35. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ustanovení , neboť žalobce, který byl neúspěšný v naprosto převažující části, nemá podle výsledku řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému, který byl ve věci naopak úspěšný v převažující části, v řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.