Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
109 C 2/2021-101
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 12 440 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 440 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi ní a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému dne anonymizována dvě slova rok poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný se zavázal splácet ve 36 měsíčních splátkách po 2 659 Kč počínaje měsícem anonymizováno rok, které žalovaný neuhradil řádně a včas, když zaplatil pouze částku 7 977 Kč a dostal se do prodlení. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě uvedených údajů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu číslo v celkové výši 998 Kč (za splátku 4 a 5), která je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (bod 6.2. smlouvy) v celkové výši 400 Kč (za splátku 4 a 5), které jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku trvajícího prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy k datu datum. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 36 887,85 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě číslo bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Po zesplatnění úvěru žalovaný ještě uhradil celkem částku 35 100 Kč. Žalovaný tak žalobkyni dluží novou jistinu úvěru v aktuální výši 1 787,85 Kč (k datu zesplatnění přitom činila nová jistina 36 887,85 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru 29 520,79 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 397,06 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokutu ve výši 998,00 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč s příslušenstvím, když všechny tyto shora uvedené částky požaduje ve výši 3 185 Kč s příslušenstvím, tedy zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od dne následujícího poté, co žalovaný hradil splátky ve výši 2 700 Kč po zesplatnění), dále dluží smluvní pokutu ve výši 9 255,75 Kč (tj. 0,1% z jednotlivých dlužných částek denně do data vyhotovení žaloby), úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,48 % ročně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaný, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. K jednání se rovněž nedostavila žalobkyně, a její zástupce, který jejich nepřítomnosti žádným způsobem neomluvil. S ohledem na to soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně, zástupkyně žalobkyně a žalovaného.
3. V průběhu jednání soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, a zjistil z nich následující skutečnosti.
4. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaná tímto poskytla žalobci, jako klientovi, informace o spotřebitelském úvěru, a to zejména, že výše úvěru činí 30 000 Kč a že celková částka, kterou klient zaplatí se rovná 95 724 Kč.
5. Z listiny nazvané„ Návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru, soud zjistil, že žalovaný dne anonymizována dvě slova rok učinil nabídku žalobkyni na uzavření uvedené smlouvy, podle které se žalobkyně zaváže poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a oproti tomu se žalovaný zaváže vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky a zaplatit sjednané úroky. Smlouva měla být uzavřena na dobu 36 měsíců (36 splátek) s tím, že výše splátky činila 2 659 Kč. Z článku 6. části B smlouvy vyplývá, že pokud by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vznikne žalobkyni právo požadovat smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku v prodlení (čl. 6 1. smlouvy). Jestliže se však žalovaný ocitne v prodlení se splátkou či její části o délce 65 dnů, vzniká žalobkyni oprávnění odepřít plnění veškerých svých závazků a automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn. že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré přirostlé úroky, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů, které se všechny stanou součástí nové jistiny úvěru (čl. 6 a 6. smlouvy). V takovém případě je žalobkyně povinna žalovaného před zesplatněním vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu alespoň 30 dnů. V čl. 6 se strany dohodly, že jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění, vzniká žalobkyni právo na smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení ode dne následující po dni zesplatnění. Mimo to se žalovaný dále zavázal při svém prodlení na požádání žalobkyně uplatnit náklady řízení spojené s vymáháním pohledávek. Žalobkyně nabídku přijala dne datum.
6. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne anonymizována dvě slova rok a zaslala mu splátkový kalendář a jedno vyhotovení smlouvy.
7. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že z účtu žalobkyně byla na vrub účtu žalovaného (pozn. soudu: číslo shodné s tím, které je uvedeno v listině„ Smlouva o úvěru“) byly dne datum zaslány finanční prostředky ve výši 30 000 Kč.
8. Z listiny nazvané Karta klienta bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 43 077 Kč.
9. Výzvou k zaplacení, upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že je v prodlení s úhradou splátek č. 4, č. 5 a č. 6 a zároveň jej upozornila, že pokud se ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dojde tímto dne k automatickému zesplatnění celého úvěru. Předtím žalobkyně obdobnou upomínkou ze dne datum upozornila žalovaného, že je v prodlení s úhradou splátek č. 4 a č. 5.
10. Z oznámení ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že se dostal do prodlení o délce 65 dnů a došlo tak k zesplatnění celého úvěru s tím, že celková částka, kterou má nyní žalovaný zaplatit činí 38 285 Kč.
11. Z listiny„ Hodnocení Klienta“ soud zjistil, že žalovaný měl v době vyplnění listiny příjem ze zaměstnání 19 000 Kč a jeho výdaje tvořila částka 3 410 Kč (životní minimum) a dále částka 1 500 Kč za nájem a částka 10 000 Kč jdoucí na splátky úvěrů/zápůjček/apod., přičemž mu zbývá rezerva 1 000 Kč. Žalovaný byl zaměstnán ve právnická osoba anonymizováno, byl svobodný, nežil s nikým ve společné domácnosti a uvedl, že dosáhl základního vzdělání.
12. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnancem anonymizována tři slova a za poslední 3 kalendářní měsíce (anonymizováno až anonymizováno rok) činil jeho průměrný čistý měsíční příjem 20 228 Kč. Potvrzení ze dne datum pak uvádí, že v měsících anonymizováno až anonymizováno rok činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného 19 930 Kč.
13. Z výpisu z účtu vedeného u jméno příjmení příjmení na jméno žalovaného vyplývá, že v měsíci anonymizováno byl jak konečný, tak počáteční stav v mínusové hodnotě.
14. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI nebyly zjištěny žádné informace o dluzích žalovaného. Ve výpisu z NRKI bylo u žalovaného zjištěno skóre 207, což odpovídá kategorii I. – vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplácené částky, případně zamítán.
15. Z Detailu k povolení k inkasu na účtu žalovaného vedeného u jméno příjmení bank bylo zjištěno, že žalovaný ve prospěch žalobkyně povolil měsíční inkaso do limitu 2 700 Kč, a to od datum.
16. Listinou s názvem předžalobní výzva ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky z titulu smlouvy číslo to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky, ke kterému došlo, jak soud zjistil z přiloženého podacího archu, dne datum. Žalobkyně žalovaného v tomto dopise upozornila, že pokud nedojde k zaplacení uvedené částky, bude nucena přistoupit k vymáhání pohledávky v soudním řízení.
17. Další důkazy, které žalobkyně předložila ke svým tvrzením, soud pro nadbytečnost neprováděl, když jejich obsah by neměl žádný vliv na skutkový závěr věci.
18. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud hodnotil všechny provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci:
19. Žalovaný učinil vůči žalobkyni dne datum návrh dohody, podle které, žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč oproti závazku žalovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí prostředků, celkem tedy vrátit žalobkyni částku 95 724 Kč, kterou se zavázal uhradit ve 36 měsíčních splátkách po 2 659 Kč. Před přijetím návrhu dohody, posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného z údajů, které byly zaneseny do listiny s hodnocením klienta. Žalovaný byl v té době zaměstnaný s pravidelným příjmem okolo 20 000 Kč, jeho výdaje tvořila jednak částka 3 410 Kč, náklady na pronajaté bydlení ve výši 1 500 Kč a dále částka 10 000 Kč jako splátky blíže neuvedených dluhů. Žalobkyně si tyto informace ověřovala potvrzením zaměstnavatele, výpisem z účtu žalovaného za měsíc anonymizováno rok, na kterém je záporný zůstatek. Žalobkyně dále žalovaného lustrovala v databázích SOLUS a NKRI, ze kterých nezjistila žádné negativní skutečnosti, žalovaný byl v NRKI hodnocen jako nejvíce rizikový klient. Na podkladě zjištěných informací žalobkyně provedla skóring klienta a rozhodla se nabídku na uzavření dohody přijmout, což žalovanému oznámila dopisem ze dne datum a dne datum také žalovanému zaslala částku 30 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný zaplatil žalobkyni 3 splátky ve výši 2 659 Kč, tedy celkem 7 977 Kč. Žalovaný přestal splátky splácet, dostal se do prodlení delší 30 dnů se splátkou č. 4 s č. 5 a žalobkyně využila svého práva a uplatnila proti žalovanému smluvní pokutu 2x 499 Kč, tj. 998 Kč v souladu s čl. 6 dohody a dále náhradu nákladů spojených s vymáháním své pohledávky dle čl. 6 dohody. Protože žalovaný ani poté neuhradil dlužné částky a dostal se do prodlení delšího než 65 dnů u splátky č. 4, dopisem ze dne datum oznámila žalobkyně žalovanému, že došlo k zesplatnění celého úvěru, upozornila jej na smluvní pokutu, kterou si dohodli v čl. 6 dohody ve výši 0,1 % z dlužné jistiny po zesplatnění úvěru, pokud veškeré prostředky, a to původní jistinu 29 520,79 Kč, úrok ke dni zesplatnění ve výši 7 367,06 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, celkem 38 285 Kč, nezaplatí ke dni zesplatnění úvěru. Žalovaný následně žalobkyni splácel částku 2 700 Kč a celkem ještě uhradil 35 100 Kč. Dopisem ze dne anonymizována dvě slova rok vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky z titulu smlouvy číslo to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky, ke kterému došlo dne datum. Žalobkyně žalovaného v tomto dopise upozornila, že pokud nedojde k zaplacení uvedené částky, bude nucena přistoupit k vymáhání pohledávky v soudním řízení.
20. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..
23. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
24. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
25. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
26. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
28. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč na jeho bankovní účet. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
29. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
30. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, tyto měla žalobkyně podložené dostatečně, a to potvrzeními zaměstnavatele o výši příjmů žalovaného za posledního půl roku před podáním žádosti o zápůjčku. Z žalobkyní předložených důkazů a tvrzení je však zřejmé, že žalobkyně na jakékoliv podrobnější ověření výdajů žalovaného zcela rezignovala. Žalobkyně si tvrzené výdaje žalovaného neověřovala, spokojila se pouze s tím, že do hodnocení vyplnila částku životního minima, které podle svého uvážení považuje za nutné výdaje a dále zaznamenala tvrzení žalovaného o platbě na bydlení, které si však ničím neověřila, např. nájemní smlouvou, doklady SIPO. Bez dalšího žalobkyně akceptovala, že na bydlení vynakládá žalovaný pouze částku 1 500 Kč, která je s ohledem na absenci doplňujících informací, nepřiměřeně nízká s ohledem na obvyklou cenu nájmů. Žalobkyně sice soudu předložila jeden výpis z účtu žalovaného, z něj však není patrné nic, co by dokládalo, jaké má žalovaný skutečné výdaje. Navíc na účtu je záporný zůstatek, a to jak na počátku měsíce anonymizováno rok, tak na jeho konci. Nelze odhlédnout ani od toho, že žalovaný měl v době uzavírání aktivní další zápůjčky, případně jiné dluhy, na které zasílal splátky ve výši 10 000 Kč. Pro doplnění je vhodné odkázat i na záznam z NRKI, dle kterého žalovaný dosáhl nejhoršího skóre, které představuje nejvyšší riziko při poskytování úvěru.
31. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, proto ji soud nemohl poskytnout ani poučení ve smyslu § 118a o. s. ř., ačkoliv z předložených tvrzení a důkazů je zřejmé, že bez dalšího by pro poučení nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila skutečnosti a k těmto předložila důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
32. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému bezhotovostním převodem částku 30 000 Kč, žalovaný jí vrátil částku 43 077 Kč, pročež žalovaný nedluží žalobkyni žádnou částku na podkladě bezdůvodného obohacení. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
33. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měl žalovaný plný procesní úspěch, když žaloba byla zamítnuta. Žalovanému, který by tak měl právo na úhradu nákladů řízení, však dle obsahu spisu však žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat písemně ve dvojím vyhotovení.