Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 310/2021-19

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 6.915 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 5.000 Kč od 1.2.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 1.915 Kč, úrok ve výši 100 Kč, úrok z prodlení ve výši 524,66 Kč a úrok z prodlení z částky 5.000 Kč od 29.8.2020 do 31.1.2022 zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 615,60 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, AK obec, ulice a číslo do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 5.000 Kč od 1.2.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 1.915 Kč, úrok ve výši 100 Kč, úrok z prodlení ve výši 524,66 Kč a úrok z prodlení z částky 5.000 Kč od 29.8.2020 do 31.1.2022 zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 615,60 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], AK [obec], [ulice a číslo] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29.8.2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 524,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a částky 1.915 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 5.000 Kč s příslušenstvím do 23.7.2019 Smlouva byla uzavřena v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru spol. právnická osoba Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tím mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistina, za každý den prodlení a zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínkami. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 s účinností ke dni 28.8.2020 byla pohledávka za žalovaným převedena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 8.9.2020. Ke dni postoupení činí hodnota pohledávky částku 7.020 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 5.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.920 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku dne 12.4.2021. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.

Na výzvu soudu, z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů právní předchůdce žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a jaké konkrétní informace získal, žalobce nereagoval.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že dne 19.8.2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy postupitel převádí na postupníka pohledávky ve stavu ke dni 10.8.2020 uvedených v Příloze 1. Dopisem ze dne 8.9.2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud provedl důkazu ze dne 28.6.2019 označenou jako smlouva o úvěru číslo podepsanou žalovaným, ze které zjistil, že věřitel (právnická osoba) poskytne žalovanému spotřebitelský, neúčelový úvěr ve výši 5.000 Kč, doba trvání úvěru je 25 dní s možností prodloužení splatnosti. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí úvěru ve výši 5.000 Kč v hotovosti. Dopisem ze dne 8.9.2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Výzvou před podáním žaloby ze dne 12.4.2021 právní zástupce žalobce vyzývá žalovaného k úhradě dluhu.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Dne 28.6.2019 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5.000 Kč se lhůtou splatnosti 25 dní. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku úvěru. Žalovaný ničeho neuhradil. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 8.9.2020 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Žalobce na výzvu soudu, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nereagoval. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, kdy úvěruschopnost žalovaného nezkoumal. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. ).

Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

V řízení bylo prokázáno (žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí úvěru v hotovosti) že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 5.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě smluvní pokuty. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 5.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 5.000 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 30.1.2022. Nárok se stal splatným 31.1.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 1.2.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 1.2.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 6.915 Kč. Soud pro částku 2.015 Kč žalobu zamítl a pro částku 5.000 Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 72,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 72,5%. Poměr úspěchu tedy činí 45% ve prospěch žalobce. Náklady řízení žalobce činí zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za dva a půl úkonu právní služby (, d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 200 Kč ( advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (, d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 100 Kč ( advokátního tarifu) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 168 Kč ( ) Celkem částka 1.368 Kč z toho 45% činí částka 615,60 Kč, které soud žalobci přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání dle přípustné.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.