Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 366/2021-52

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 9 634,75 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 9 634,75 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 651,96 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 255,08 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 610,86 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 9 634,75 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 651,96 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 255,08 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 610,86 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 9 634,75 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným došlo dne 6. 11. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru číslo na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni spolu s částkou 12 888 Kč představující smluvený úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, se splatností poslední splátky dne 6. 1. 2020. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty hotově v místě bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně po posouzení údajů o příjmech, výdajích a finančních závazcích žalovaného uvedených v žádosti o úvěr a na základě doložených dokladů shledala, že je žalovaný úvěruschopný. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 15 000,01 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl zesplatněn, jeho splatnost tedy nastala nejpozději ke dni 6. 1. 2021. Žalobkyně po žalovaném požaduje kromě nesplacené jistiny úvěru v částce 7 255,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení i nesplacený smluvený úrok 344,29 Kč, postoupený smluvní úrok ve výši 977,95 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 396,68 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 644,18 Kč a inkasní poplatek 1 247,76 Kč, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 379,67 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 2. 6. 2021 prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

2. V podání ze dne 24. 2. 2022 žalovaná k výzvě soudu uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla předchůdkyní žalobkyně ověřována na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, kdy s ohledem na výši příjmů a výdajů byl žalovaný vyhodnocen jako schopný úvěr splácet. Žalovanému měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 7 530 Kč. Předchůdkyni žalobkyně byla pro ověření uvedených údajů předložena pracovní smlouva a výplatní pásky. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný také nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na , (dále jen „“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

5. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 6. 11. 2018 požádal žalobkyni o úvěr ve výši 15 000 Kč na 14 měsíců, kdy by platil 15 dne v měsíci splátku 1 992 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, je zaměstnaný. Jeho měsíční příjem tvoří mzda ve výši 12 440 Kč. Měsíční výdaje pak tvoří výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 440 Kč a jiné měsíční výdaje 500 Kč. Žádost je žalovaným podepsána.

6. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 6. 11. 2018 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, když žalovaný svým podpisem potvrdil, že tyto převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 27 888 Kč, představující jistinu ve výši 15 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč, ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný jako zájemce o úvěr potvrdil, že od předchůdkyně žalobkyně obdržel veškeré informace o spotřebitelském úvěru.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako postupníkem a společností právnická osoba jako postupitelem byla postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021 a podacího archu ze dne 19. 1. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8.. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni a aktuální výši pohledávky.

11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 2. 6. 2021 soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému, kde byl žalovaný upozorněn, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

12. Z pracovní smlouvy ze dne 20. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl od 20. 4. 2018 zaměstnán u společnosti“ anonymizována dvě slova“ spol. s r.o. jako strojírenský dělník.

13. Z výplatní pásky za období říjen 2018 bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného za dané období činila 14 377 Kč.

14. Z výplatní pásky za období září 2018 bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného za dané období činila 15 086 Kč.

15. Z výplatní pásky za období srpen 2018 bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného za dané období činila 7 857 Kč.

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 6. 11. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč, žalovaný tuto částku převzal a zavázal se jí vrátit spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách v částce 1 992 Kč měsíčně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze částku ve výši 15 000,01 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku a výzvu k zaplacení. Žalovaný již ničeho neuhradil i přes zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně.

17. Dle , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 6. 11. 2018 žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný vrátil 15 000,01 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

25. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala. Uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila určitá zkoumání, a to zkoumání žádosti o úvěr, nicméně ne zcela v souladu se zákonnými pravidly, když nijak neověřila výdaje žalovaného. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně dále již nijak nedoložila, že by se právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy podrobně a zodpovědně zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, a to v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119). Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

26. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 15 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (, odst. 2 ). Z tvrzení žalobkyně v žalobě ohledně úhrad jednotlivých splátek však plyne, že žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 15 000,01 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaný bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátil ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému podle náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.