Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 205/2021-40
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně, příjmení příjmení
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizována dvě slova.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 15 125 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 13 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 741,82 Kč od 19. 12. 2020 do 1. 7. 2021, z částky 6 741,82 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 884,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 673,58 Kč, úroku 29 % ročně z částky 8 741,82 od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 13 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 741,82 Kč od 19. 12. 2020 do 1. 7. 2021, z částky 6 741,82 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 884,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 673,58 Kč, úroku 29 % ročně z částky 8 741,82 od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 15 125 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo dne 15. 11. 2017, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek ve výši 13 125 Kč zahrnující úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 683 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 29 % ročně), odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 130 Kč a za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti ve výši 6 312 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, poslední splátka byla stanovena na 9. 1. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Uhradil celkem částku 13 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 8 741,82 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 6 383,18 Kč, kapitalizované úroky ve výši 5 673,58 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 10. 1. 2019 do 18. 12. 2020), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 884,88 Kč (z dlužné jistiny od 17. 1. 2019 do 18. 12. 2020), úrok ve výši 29% ročně z jistiny ve výši 8 741,82 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě.
2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
3. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 1. 11. 2021 nedostavil, svoji neúčast neomluvil.
4. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo ze dne 15. 11. 2017 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 28 125 Kč, která zahrnuje částku 15 000 Kč, úrok ve výši 2 683 Kč, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 130 Kč, za administrativní činnost účtu a komfortní splácení ve výši 6 312 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 60 týdenních splátkách po 469 Kč splatných vždy ke konci splátkového období s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Výše výpůjční úrokové sazby činí 29 % a je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný uhradil 13 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, seznamu pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 28. 6. 2021 byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky a upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně, dle podacího lístku byla zásilka předána k přepravě dne 28. 6. 2021. Z karty zákazníka podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z výplatních pásek, kdy žalovaný potvrdil pracovní poměr, příjem ve výši 14 220 Kč, další příjem 14 000Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 8 000Kč. Žalovaný potvrdil druh bydlení jako spolubydlící.
5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku 15 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu s úrokem, částkou za zpracování a za administrativní činnost a komplexní splácení v celkové výši 28 125 Kč v 60 týdenních splátkách po 469 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.
7. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ohledně jeho výdajů, tyto byly v kartě zákazníka uvedeny jako odhadované výdaje, rovněž údaj o dalším příjmu žalovaného ve výši 14 000 Kč nebyl nijak doložen. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
8. Žalobkyně se v žalobě při posouzení úvěruschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že právní předchůdce majetkovou situaci žalovaného prověřil na základě informací získaných od žalovaného, z výplatních pásek, žádné jiné doklady potvrzující výdaje žalovaného a jeho další tvrzený příjem ve výši 14 000 Kč nebyla předloženy. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Žalobkyně soudu nepředložila žádný doklad, který při zjišťování poměrů žalovaného byly žalovaným doloženy, pouze uvedla, že údaje z předmětných listin byly zaznamenány do zákaznické karty. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. k předložení předmětných listin, z nichž při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil 13 000 Kč a byla mu poskytnuta částka 15 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 2 000 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 28. 6. 2021 podaného k přepravě dne 28. 6. 2021. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal dne 2. 7. 2021. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
9. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.. V řízení tak byl převážně úspěšný žalovaný v rozsahu 73,55%, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
10. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.