Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 255/2020-101
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení částky 514 878 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 514 878 Kč, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 103 019 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 514 878 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 103 019 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.</b>
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29.5.2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že se dohodl s žalovanou podnikající v oboru kadeřnických, kosmetických a podobných činností, že jí nakoupí
pokračování - 2 - 7 C 255/2020
vybavení do jejího nově zřizovaného salonu jméno příjmení ve obec, a toto vybavení jí přenechá k bezplatnému užívání. Vybavení stálo 514 878 Kč a bylo sjednáno, že žalovaná bude vybavení hradit splátkami v předem neurčené výši, a to od chvíle, kdy jí to příjem z provozování salonu umožní. Bylo dále dohodnuto, že jakmile žalovaná uhradí plnou výši kupní ceny, dojde k převedení vlastnického práva k vybavení na žalovanou. Salon již funguje, žalovaná vybavení ke své činnosti užívá, svůj závazek vůči žalobci však popírá a k jeho výzvě mu nic neuhradila. Protože vybavení účelně slouží žalované, netrvá žalobce na jeho vydání a požaduje uhrazení kupní ceny. Později k vyjádření žalované doplnil, že vybavení bylo zakoupeno přes právnická osoba anonymizováno & právnická osoba (dále jen anonymizováno) a dohoda může být potvrzena svědecky.
2. V rámci přednesu žaloby při jednání dne 26.3.2021 dále doplnil žalobní tvrzení a uvedl, že když si žalovaná vybrala vybavení od společnosti právnická osoba, bylo zjištěno, že na nákup vybavení nemá ani žalovaná ani žalobce dost finančních prostředků. Dohodli se tedy, že požádají bývalého zaměstnavatele žalobcem pana příjmení, respektive jeho společnost, aby prostřednictvím této právnická osoba bylo vybavení zakoupeno. A následně, až budou mít prostředky, odkoupí ho od právnická osoba zpět. Pan anonymizováno s tím souhlasil za podmínky, že ta investice bude splacena s menší přirážkou do konce roku 2016, a tak se také stalo. Společnost anonymizováno koupila od společnosti právnická osoba vybrané zboží, a toto bylo předáno do kadeřnického salonu žalované. Koncem roku 2016 byla žalovaná stále bez financí, žalobce však již finanční prostředky měl a od právnická osoba vybavení odkoupil. V prosinci 2016 mu totiž byly vráceny prostředky ve výši 500 000 Kč, které v roce 2014 půjčil svému známému jméno příjmení. Půjčka mu byla vrácena v hotovosti a to celá najednou. S žalovanou se dohodli na tom, že až salon začne fungovat, bude žalovaná žalobci peníze splácet (předpokládal splátky ve výši 10 000 až 20 000 Kč měsíčně). Jednalo se ústní dohodu v tom smyslu, že to bude v době, až bude salon vydělávat, neboť v té době ještě nebyl zkolaudován. Ke kolaudaci došlo až po polovině roku 2017. Žalobce chtěl, aby žalovaná nějaké splátky hradila, ta však neplatila nic, s ohledem na předešlé dobré vztahy však nechal věc žalobce dlouhou dobu být a nepodával žalobu. Pak se však již čas nachýlil, a protože nedošlo ke změně na straně žalované, pak byl nucen tuto žalobu podat.
3. Žalovaná uplatněný nárok ani zčásti neuznala. S žalobcem se nedohodla na nákupu vybavení do jejího salonu, ani jí ho nepřenechal k bezplatnému užívání. Nebyly sjednány žádné splátky, žádný závazek mezi ní a žalobcem neexistuje a žalovaná nemá důvod cokoli žalobci platit.
4. K doplněnému tvrzení žalobce uvedla žalovaná, že salon se rozhodla modernizovat a rozšířit na počátku roku 2015, za tím účelem si vybrala vybavení od dodavatele právnická osoba a začala s ním jednat o konkrétním vybavení a cenové nabídce. O svém záměru se zmínila žalobci, jako svému dlouholetému známému, a on se jí nabídl, že jí pomůže, neboť prý umí zajistit lepší ceny vybavení. Následně se jí dne 23.3.2015 ozval zástupce dodavatele jméno příjmení, který jí zaslal nacenění vybraného vybavení za částku 499 910 Kč, s čímž žalovaná souhlasila. Platební podmínky stanovovaly úhradu zálohy ve výši 50 % z ceny objednaného zboží, dodání zboží do 6 – 8 týdnů a doplatek zbylých 50 % při převzetí zboží. Financování vybavení měla dohodnuto se svým otcem jméno příjmení, což sdělila žalobci. Částku 250 000 Kč, kterou dostala od otce, předala za přítomnosti otce počátkem měsíce května 2015 žalobci a ten ji evidentně předal společnosti právnická osoba, neboť nábytek byl objednán a koncem června 2015 dodán přepravní
pokračování - 3 - 7 C 255/2020
službou do salonu ve obec. Žalobce byl u vykládky zboží a sdělil žalované, ať mu předá částku 250 000 Kč jako doplatek ceny zboží, že ji opět předá společnosti právnická osoba I tuto částku obdržela od svého otce v hotovosti a za jeho přítomnosti ji předala žalobci. Žalobce měl následně dodat daňový doklad na vybavení od společnosti právnická osoba, což však přes mnohé sliby a urgence neučinil. Žalovaná to později přestala řešit, neboť se s žalobcem přestala vídat. Společnost anonymizováno žalovaná nezná, od ní ani od žalobce si vybavení salonu neobjednala, ani jí nebylo žalobcem či touto společností dodáno. Z jakého důvodu a zda platil žalobce v prosinci 2016 právnická osoba 514 878 Kč neví a fakturu přiloženou k žalobě nezná. Je přesvědčena, že žalobce zneužil informace, které získal v době, kdy jí jako kamarád pomáhal s dojednáním cen na vybavení do jejího salonu, a podvodně chce od ní získat částku deklarovanou na připojené faktuře.
5. Po doplněných tvrzeních žalobce žalovaná nadále sporovala, že by žalobce, či někdo jiný, zakoupil pro žalovanou vybavení salonu. Jediné, na čem se s žalobcem dohodli, bylo to, že žalobce jí pomůže zajistit nákup se slevou, neboť tvrdil, že ve společnosti právnická osoba má možnost zajistit slevu. Zopakovala, že předala prostředky, které jí byly poskytnuty jejím otcem (nejprve polovinu kupní ceny), žalobci a zboží bylo objednáno. Za 6 až 8 týdnů jí žalobce sdělil, že je třeba zaplatit zbytek, tedy druhou polovinu té částky 250 000 Kč, kterou opět předala žalovaná žalobci. O existenci firmy anonymizováno se dozvěděla až z žaloby. Neví, zda a jestli žalobce této společnosti něco platil. Salon byl již v říjnu 2015 kompletní a způsobilý k provozu, dne 7.11.2015 uspořádala jeho slavnostní otevření a od 9.11.2015 byl salon v provozu. Oficiální kolaudační řízení ještě dále běželo a vlastní kolaudační souhlas s užíváním stavby byl vydán dne 22.4.2016. Namítala také, pro případ, že by se soud neztotožnil s jejím tvrzením o původu prostředků na vybavení, že nárok žalobce by byl promlčen. V salonu bez přerušení podniká od konce roku 2015. I pokud by žalobce nějaký nárok měl, měl jej vymáhat již od roku 2015, promlčecí doba skončila v roce 2018.
6. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.
7. Žalovaná na počátku roku 2015 jednala se společnosti právnická osoba o dodání kosmetického nábytku pro svůj salon. Komunikace probíhala s jméno příjmení, obchodním reprezentantem společnosti a také s Bc. jméno příjmení, asistentkou prodeje, která na pokyn pana příjmení zpracovávala nabídku. Na základě osobní návštěvy byla žalované učiněna cenová nabídka, která zahrnovala: křeslo, mycí box, zrcadlo, podnožník, kombinovaný vozík, roller ball, manikérský stolek Magyc, židli, manikérský stolek Baby a kosmetické lehátko, vše v celkové ceně 499 910 Kč (emailová korespondence ze dne 5.3.2015 s přílohou, ze dne 6.3.2015 a 23.3.2015 s naceněním nábytku, výslech svědek příjmení).
8. Dne 23.6.2015 vystavila společnost právnická osoba právnická osoba fakturu na shora uvedené vybrané zboží. Účtována byla částka 250 005 Kč, když dodavatel právnická osoba z celkové částky 499 910 Kč odečetl zálohu ve výši 249 905 Kč uhrazenou přijatou dne 6.5.2015 (faktura č. 2015 251).
9. Vybavení salonu bylo předáno v kadeřnickém salonu žalované ve obec. Zda se tak stalo dne 6.8.2015, jak je uvedeno v protokole, či dříve (již v červnu), jak uváděla žalovaná, soud najisto nezjistil. Vzhledem k dataci faktury vystavené dodavatelem právnická osoba s uvedeným datem plnění dne 23.6.2015 se však jako pravděpodobnější jeví dodání v červnu.
pokračování - 4 - 7 C 255/2020
10. O nějaké prodlevě nehovořil ani svědek příjmení, který uvedl, že„ on zboží zaplatil, dostal fakturu a zboží se rovnou vezlo do salonu.„ Oproti faktuře není navíc v protokole o dodání uváděn manikérský stolek Magyc Lab, který však byl zaplacen a dodán, což by rovněž mohlo svědčit pozdějšímu vyhotovení protokolu. Dřívější dodání odpovídá také sjednané dodací lhůtě (předávací protokol, faktura č. 2015, výslech svědek příjmení).
11. Rekonstrukce salonu žalované probíhala v období roku 2015. Jako investor vystupoval otec žalované jméno příjmení, případně celé jméno žalované (projekt ke stavební úpravě rodinného domu kosmetické studio datum březen 2015, seznam příloh k projektu zdravotní techniky - březen 2015, technická zprávy k projektu zdravotní techniky, stanovisko Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje s datem 16. dubna 2015, listina ve věci stavebních úprav rodinného domu adresa - kosmetické studio s uváděným počátkem stavby květen 2015, zpráva o revizi elektrické instalace ze dne 20. 5. 2015, stanovisko obecního úřadu ze dne 1. 6. 2015, stavební povolení ze dne 22. 6. 2015, listina ve věci montáže sádrokartonových podhledů ze dne 16. 8. 2015 s připojeným certifikátem, listina ve věci správy pro kolaudační řízení o provedení tlakové zkoušky vodovodu a zkoušky těsnosti kanalizace s datem 22. 9. 2015). Dne 6.11.2015 proběhl den otevřených dveří, k tomuto datu již byl salon způsobilý k provozování a jak vyplývá z výslechu svědků (příjmení a příjmení), byl také od té doby provozován. Žalovaná tento okamžik nazývala„ kolaudačkou„ k vlastní kolaudaci však došlo později. Kolaudační souhlas byl vydán dne 22.4.2016, poté, co dne 15.3.2016 proběhla závěrečná kontrolní prohlídka (print screeny z obrazovky telefonu 31. 10. 2015, komunikace s jméno příjmení, příjmení příjmení, jméno příjmení, fotografie a zprávy k datu 7.11.2015 a 8.11.2015, výzva k účasti na závěrečné kontrolní prohlídce od MÚ obec, Stavební úřad ze dne 29. 2. 2016, stanovisko Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje ze dne 17.3.2016, kolaudační souhlas s užíváním stavby MÚ obec, Stavební úřad ze dne 22. 4. 2016, výslech svědek příjmení, svědek příjmení).
12. Společnost anonymizováno vystavila dne 26.12.2016 žalobci jako odběrateli fakturu na částku 514 878 Kč. Fakturováno bylo stejné vybavení kadeřnického salonu, které je uvedeno ve faktuře společnosti právnická osoba, pouze cena je o necelých 15 000 Kč vyšší (faktura VF 00 2016).
13. Z příjmových pokladních dokladů ze dne 28. 12. 2016, 27. 12. 2016 a 26. 12. 2016 s razítky právnická osoba se podává, že měly být v uvedených dnech od žalobce přijaty v hotovosti částky 129 878 Kč, 135 000 Kč a 250 000 Kč na úhradu faktury č. 00 2016. Žalobce ke svému tvrzení, že měl prostředky na zaplacení vybavení, doložil, že prodejem cenných papírů získal v dubnu 2014 částku ve výši 599 860,80 Kč, ze svého účtu pak vybral dne 1.4.2014 částku 500 000 Kč (výpis z majetkového účtu žalobce ke dni 28.3.2014, výpis z osobního účtu žalobce za duben 2014).
14. Dne 26.11.2019 byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 514 878 Kč s náklady právního zastoupení (výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 26. 11. 2019).
15. Ve věci byl vyslechnut svědek jméno příjmení, zaměstnavatel a kamarád žalobce, který uvedl, že na svoji právnická osoba nakupoval zařízení, které pak prodal žalobci. Popsal, že žalobce pro něj pracoval, věděl, že přestavuje salon a že mu chybí finanční prostředky na nákup zařízení. Navrhl mu, že to koupí on na právnická osoba, kde byl jednatelem, a až bude mít žalobce finanční prostředky, tak mu to vybavení prodá, že mu to vybavení žalobce zaplatí. Bylo v roce 2015 nebo 2016. Za nějakou dobu vystavoval fakturu, neboť žalobce říkal, že již má peníze. Žalobce mu to zaplatil v hotovosti a on mu to vybavení prodal, i když už ho ve firmě neměl, už bylo namontovaný. Uvedl, že (když zboží kupoval) byla placena nejdříve
pokračování - 5 - 7 C 255/2020
záloha a pak doplatek, obě platby byly placeny v hotovosti, v bance byly složeny na účet té dodávající společnosti. S žalobcem se domlouvali, že on to bude mít v majetku na skladě do doby, než bude mít žalobce prostředky. Byla na tom nějaká marže jako odměna, že to bral z firemních peněz. Pak mu to žalobce v hotovosti zaplatil, on mu vystavil fakturu a tím to skončilo. K dotazům pak vysvětlil, že prodává auta, dělá servis, hotovostní platby jsou obvyklé. Přesně si to nepamatuje, jak to bylo a kde to bylo. Muselo to být v kanceláři, když vystavoval doklad. O umístění zboží uvedl, že on zboží zaplatil, dostal fakturu a zboží se rovnou vezlo do salonu, co říkal žalobce a tam bylo celou dobu. Soupis vybavení mu donesl žalobce, s žalovanou nikdy nejednal. Vypověděl dále, že právnická osoba se zabývala nákupem a prodejem zboží, auta, pneu, velkoobchod, všechno, co bylo možné. Firma měla obrat 50 milionů Kč, nákup vybavení salonu byl zaúčtován asi do skladových zásob a musela být placena DPH, ta asi byla uplatněna, jak to má být. Ve firmě působil od roku 2012 nebo 2013 do roku 2018, pak z firmy odešel, neví, zda ještě existuje. Účetnictví firmy předal, něco si ponechal v kopiích i originálech. Kdy a co dohledával, si přesně nepamatuje. Má více firem, ty doklady má na hromadách. K firmě rovněž uvedl, že to byla buď s.r.o. nebo akciovka, on byl jednatel, předseda představenstva, společnost vedl. K účtování si blíže více nepamatoval s tím, že má pět firem a je to již delší doba. Dělala to účetní a on není účetní. Pokladní doklad vystavil on, skutečnost, že není očíslovaný, vysvětlil tím, že je to běžná praxe, když se kupují nebo prodávají auta. Faktura na žalobce dle svědka asi musela být zaúčtována. K bližším dotazům na zaúčtování odkazoval na nového majitele firmy, kterému účetnictví předal.
16. Svědkyně jméno příjmení, žalobcova sestra, vypověděla, že ví, že spor se týká salonu, který budoval její bratr s žalovanou, když spolu chodili. Ona mu doporučovala lidi na práce v tom salonu. V rámci spontánní části své výpovědi sdělila, že o nákupu vybavení do salonu nic neví. Neví, co do salonu kupovali, co se tam přesně dělalo a další informace k tomu vybavení jí není žádná známa. Neví, z jakých prostředků to bylo placeno. V rámci dotazů uvedla, že se na budování salonu žalobce asi podílel finančně. Když od něho potřebovala půjčit peníze, říkal, že jí půjčit nemůže, že čeká, až mu žalovaná začne splácet. Neví, kolik mu měla žalovaná vrátit. Doplnila poté, že se žalobce určitě podílel na tom salonu, jakou částkou neví, nikdy spolu finance neřešili. Ví jen, že to rekonstruoval. Asi neví, že by někomu půjčoval peníze. Zmínila dále, když vysvětlovala, že bratr určitě něco platil, že viděla fakturaci, kterou zaplatil a platil také dělníky, které mu doporučovala. Co na fakturaci bylo a kdo ji vystavil, si nevybavila. Uvedla nejprve, že ji viděla doma na stole, když začali dělat ten salon. K dalšímu dotazu uvedla, že to bylo to v době 3 měsíce nebo půl roku po tom, když se tam dělala spousta věcí. Nakonec sdělila, že není schopna říci, kdy tu fakturu viděla. K dotazu ze strany zástupce žalované, zda jí bratr zdůvodnil odmítnutí půjčky, o níž hovořila, sdělila, že k tomu nic neříkal, neví k tomu nic.
17. Svědek jméno příjmení, otec žalované, vypověděl, že přišla dcera, že potřebuje vybavení a že se zná s panem celé jméno žalobce, že má možnost jí pomoci při tom nákupu sehnat nábytek. Byla třeba záloha 250 000 Kč, pak přišla zpráva, že se to uhradí a že je třeba dalších 250 000 Kč při dodání zboží. A že to pan celé jméno žalobce předá firmě, která vystaví doklad o uhrazení. Jelikož doklad do dnešního dne neviděl a žádná firma ho nekontaktovala, takto bral, že je to věc vyřízená. Pan celé jméno žalobce slíbil, že k tomu dodá veškeré doklady, ty dodnes neviděl. Když firma po něm (svědkovi) nechce peníze, takto bylo uhrazeno. Doplnil dále k dotazům, že on dával peníze dceři a ta je dávala panu celé jméno žalobce. Byly u toho žena a babička. Když potřebuje peníze, tak je dceři dá, není to problém. Jelikož podniká, má doma hotovost asi 450 000 Kč na nákupy na stavby a další peníze má na účtu, což může doložit. Uvedl, že pan celé jméno žalobce přijel, přivezl se nábytek, složil se do garáže, a když odjížděl, převzal si peníze, že to uhradí a
pokračování - 6 - 7 C 255/2020
doveze doklad. Bylo to 250 000 Kč, druhá splátka. Ta první splátka, záloha, to bylo v květnu, 250 000 Kč, to bylo stejné. Dcera peníze předávala panu celé jméno žalobce. Přijel, dostal peníze. Ví, že spolu řešili nábytek, je otec, tak jí vypomáhá. Potvrzení si nebral. Dcera potvrzení také nezískala. celé jméno žalobce říkal, že přiveze fakturu, že to bylo uhrazeno. Že takto dával finanční prostředky osobě, kterou nezná, vysvětloval tím, že zná matku žalobce a bral ho jako slušného člověka. O potvrzení ho (žalobce) dcera upozorňovala, zkraje tam chodil na solárko, pak se tam přestal objevovat a od té doby ho neviděl. Dcera žalobce upozorňovala, trvalo to více než 2 měsíce, nikdo po nich peníze nechtěl. Takto bral, že ta částka musela být uhrazena. Když firma nechce nic uhradit, takto bylo uhrazeno. Dál to neřešil, proč ? Nikdo po něm peníze nechtěl. Jestli jí je celé jméno žalobce dal nebo nedal, to nemůže vědět. Neví, dodnes přes jakou firmu to bylo. K zaúčtování té částky vypověděl, že dcera si tu částku neodepsala, také neměla fakturu a na podnikání si odpisy nedává. Hradil to také on, to je mimo účetnictví. Zmínil, že stavební práce hradil všechny on. Salon je psaný na dceru, ale prostorově. Ten dům je jeho, dcera to má pronajato za jednu korunu na 100 let. Vybavení je dcery, kromě toho nábytku, to hradil on. Popsal rovněž blíže prováděné práce s tím, že probíhaly od začátku roku 2015. Od listopadu 2015 již zkoušeli provoz, kolaudace byla v březnu 2016. Od toho listopadu 2015 je salon v provozu, výpadky neměl, že by nefungoval. Zmínil, že podle něho se domluvil žalobce s panem příjmení, že jeho dceru připraví o peníze. O takové dohodě slyšel od kadeřníka příjmení.
18. Svědek jméno příjmení uvedl, že k oběma účastníkům má přátelský vztah, s žalovanou ho seznámil žalobce v době, kdy byla jeho přítelkyní. Je kadeřník, hlavní salon měl v obec, dojížděl i do toho salonu žalované, kde pracoval. O nákupu nábytku ví, neboť on dával doporučení na nákup v rámci své profese a v rámci firmy, pro níž tehdy pracoval, a tedy pana celé jméno žalobce zkontaktoval s panem příjmení, který byl zástupce firmy, pro kterou pracoval. Co se týče placení finančních prostředků, o tom nemá tušení, u toho nebyl. Z jakých prostředků nebo komu patřily prostředky, z nichž byl hrazen nábytek do salonu, to neví. K tvrzení svědka příjmení uvedl, že u něj se určitě pan celé jméno žalobce s panem příjmení, bývalým přítelem žalované, nescházeli, neví o žádné dohodě s cílem připravit žalovanou o peníze a v tomto směru s ním pan příjmení nehovořil. Koupi nábytku doporučoval žalobci, probíral to s oběma, žalobcem a žalovanou, byli u něj oba s návrhem toho salonu. Dal jim kontakt na pana příjmení, zástupce právnická osoba. Kdo to z nich to pak domlouval s panem příjmení, to netuší. Ví, že pan celé jméno žalobce domlouval s panem příjmení ten nábytek, ale jak to bylo dál, to neví. příjmení v salonu žalované působil, myslí, od roku 2015. Bylo nějaké slavnostní zahájení a od tohoto zahájení začal ten salon normálně fungovat.
19. Ve věci byl dále jako svědek slyšen jméno příjmení, obchodní zástupce firmy právnická osoba, který vypověděl, že slečnu celé jméno žalované mu doporučil pan příjmení, že bude slečna celé jméno žalované dělat salon. Sešli se s ní a s panem celé jméno žalobce asi 3× nebo 4×. Vybralo se vybavení, složila se záloha, nábytek se objednal a byl dovezen. Z jakých prostředků bylo vybavení hrazeno, to neví. K dotazům doplnil, že si pamatuje, že to bylo kupováno na nějakou firmu. Proč to tak bylo děláno, to netuší. On se slečnou celé jméno žalované vybral vybavení, nabídku na jeho pokyn zpracovala paní příjmení, nacenil to pan ředitel, zálohu na vybavení vystavila kancelář. Pokud se jedná o podmínky úhrady, ty byly jasně dané (zálohová platba jedné poloviny před dodáním zboží) a nevybavuje si, že by k tomu měla slečna celé jméno žalované nějaké výhrady, vše proběhlo hladce.
20. Návrhy na doplnění dokazování výslechem svědka příjmení, manželky pana jméno příjmení a účastnickým výslechem žalobce soud zamítl. Je přesvědčen, že z provedeného dokazování lze
pokračování - 7 - 7 C 255/2020
přijmout jasný závěr o původu prostředků na nákup vybavení a ve věci rozhodnout. Další dokazování by bylo nadbytečné a nehospodárné.
21. V řízení tak proti sobě stály dvě verze událostí lišících se zejména v tvrzení, odkud pocházely prostředky na nákup vybavení do salonu žalované. Podle žalobce je nejprve uhradila právnická osoba a on jí je později zaplatil. Podle žalované jí prostředky daroval její otec a ona je předala žalobci, který měl být schopen zajistit nějakou slevu, aby zboží pro ni zakoupil. Po provedeném dokazování a zhodnocení předložených důkazů se soud přiklonil k verzi žalované (a tedy závěru, že prostředky na nákup jí poskytl její otec), jako k verzi věrohodnější.
22. Tvrzený nákup vybavení za prostředky právnická osoba a jeho popsané provedení nevzbuzuje důvěru. Svědek příjmení uváděl, že peníze vzal z této firmy, která měla obrat 50 milionů ročně, a tyto peníze měly být v hotovosti složeny v bance na účet dodavatelské firmy. Těžko nalézt vysvětlení, proč by člen představenstva a jediná osoba za firmu jednající, neprovedl úhradu bezhotovostním převodem z účtu na účet, tedy operaci vyžadující cca 2 minuty, a namísto toho chodil opakovaně skládat peníze v hotovosti do banky. Jediné vysvětlení, které by se nabízelo, je to, že tyto prostředky mu donesl žalobce, který je předtím obdržel od žalované (tj. prostředky poskytnuté jejím otcem). Neboť sám žalobce uváděl, že v té době takové prostředky neměl. Nevěrohodně však působí i způsob, kterým měl později žalobce právnická osoba tvrzenou částku (s jistým navýšením) vrátit. Žalobce doložil, že měl k dispozici v dubnu 2014 částku 500 000 Kč, kterou vybral ze svého účtu. Tuto částku měl půjčit svému známému jméno příjmení. Půjčka mu byla vrácena v hotovosti a to celá najednou, měl tedy dle svých tvrzení již prostředky na to, aby právnická osoba zaplatil a vybavení od ní koupil. Pomineme-li, že půjčka a její vrácení nejsou nikterak doloženy (žalobce navrhoval výslech pana příjmení, soud jej však vzhledem k posouzení věci nevyslechl a tento návrh zamítl), listiny, které žalobce doložil k tvrzené úhradě opět nejsou věrohodné. Dle tvrzení žalobce měla být půjčka vrácena v hotovosti a najednou, on však platbu právnická osoba neprovedl najednou, nýbrž ve třech po sobě jdoucích dnech. Dle nečíslovaných pokladních dokladů měl platit dne 26.12.2016 částku 250 000 Kč, dne 27.12.2016 částku 135 000 Kč a dne 28.12.2016 částku 129 878 Kč. Nelze nezmínit, že dle zák.č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, denní limit pro hotovostní platby v dané době činil zhruba 270 000 Kč. Pokud by částka 514 878 Kč, o níž tvrdí žalobce, že ji právnická osoba uhradil, měla být placena najednou, musel by převod proběhnout bezhotovostně. V takovém případě by byla jednoduše dohledatelná a nezpochybnitelná. To se však nestalo, byť tomu nic nebránilo, žalobce dle svých slov prostředky k dispozici najednou měl. Platba tedy nepůsobí věrohodně, neboť ji, mimo žalobce, dokládá pouze nečíslovaný doklad a výslech svědka příjmení. Výpověď svědka příjmení však soud nepovažuje za zcela věrohodnou, k účtování si příliš nepamatoval s tím, že má více firem, je to již delší doba, navíc není účetní. O fakturách uváděl, že asi musely být zaúčtovány, odkazoval na nového majitele firmy, kterému účetnictví předal. Současně však uváděl, že si něco ponechal v kopiích i originálech (a byl také předkládán originál pokladních dokladů).
23. Zatímco svědek příjmení působil vyhýbavě a rozhořčeně, že se ho někdo podrobněji vyptává na účtování ve firmě, svědek příjmení, otec žalované, působil rovněž rozhořčeně, jeho rozhořčení však činilo dojem nehraného rozčílení nad požadavkem žalobce. Je pravdou, že byl o sporu žalovanou informován a byl i seznámen se žalobou, což také přiznal„ vím, že tam šlo o úhradu peněz za nábytek, dále jsem to nečetl, mně to nezajímá, já to jednou zaplatil a tím to
pokračování - 8 - 7 C 255/2020
pro mne končí.„ Tato informovanost svědka však jeho věrohodnost dle soudu nesnižuje, nakonec je i logická, když se jedná o jeho dceru a prostředky, jež jí měl poskytnout. Svědek příjmení vypovídal až překotně, celou situaci vztahoval ke své osobě„ jestliže to bylo uhrazený, tak nevím, proč po mně chce někdo další peníze.„ Působil bezprostředně a nepřipraveně či nenaučeně, občas až, jakoby nechápal, oč přesně v řízení jde„ nechápu, z jakého důvodu k tomu došlo, že po tolika letech by nás uháněla firma, která nábytek dodala.„ V základu, tedy co se týče původu prostředků na nákup vybavení salonu pro jeho dceru, považuje soud jeho výpověď za přesvědčivou. Má tedy za prokázané, že prostředky na nákup vybavení pocházely od otce žalované jméno příjmení, který je své dceři poskytl. Skutečnost, že žalovaná ani svědek příjmení nedisponují žádnou listinami týkajícími se dodaného vybavení (dodací listy, faktury apod.), není podstatná. Svědek příjmení uvedl, že dcera po žalobci chtěla dodání takových listin, ten jí je však nedodal. Soud má také za to, že nakonec ani jeden z nich neměl větší potřebu takové listiny vyžadovat a činit například další kroky, kterými by se listin, které jim žalobce neposkytl, domáhali. Svědek příjmení by je ve svém účetnictví neuplatnil a neuplatnila by je ani žalovaná, která vybavení používá, neboť s ohledem na charakter její činnosti - kosmetické služby, jistě výdaje uplatňuje výhodnější paušální částkou.
24. Žádný jiný ze svědků o původu prostředků na vybavení salonu nic nevěděl a nic podstatného, co by mělo znevěrohodnit výpověď svědka příjmení o původu prostředků, neuvedl. Co se týče výpovědi svědkyně příjmení, sestry žalobce, ta nejprve uvedla, že se žalobce asi finančně podílel na rekonstrukci salonu žalované, ona mu doporučovala řemeslníky, později v rámci výslechu sdělila, že určitě něco platil, jakou částkou neví, nikdy spolu finance neřešili. Hovořila o nějaké faktuře, kterou viděla, nebyla však schopna uvést, čeho se týkala, kdo ji vystavil, ani jaké doby se měla týkat. Její výpověď nejprve směřovala k době 3 měsíce až půl roku poté, co se dělala v salonu spousta věcí, následně uvedla, že není schopna říci, zda viděla fakturu v době rekonstrukce salonu nebo až poté. Z její výpovědi tak nelze dovodit, že by se mělo jednat o fakturu vystavenou právnická osoba na konci roku 2016, tedy v době více než rok po ukončení rekonstrukce, natož že by ji měl žalobce hradit. Svědkyně dále k dotazu zástupkyně žalobce zmínila, že jí bratr měl někdy v roce 2017 odmítnout půjčit peníze s tím, že čeká, až mu žalovaná začne splácet. V průběhu výslechu však sdělila, že„ asi neví, že by někomu půjčoval peníze.„ A nakonec v závěru svého výslechu k dotazu zástupce žalované, zda jí bratr zdůvodnil, proč jí odmítl půjčit peníze, zda k tomu něco uvedl, vypověděla„ ne, nic k tomu neříkal, nevím, nevím k tomu nic.„ Z její výpovědi tedy nelze potvrdit, že by měla mít žalovaná ve vztahu k žalobci nějaký dluh a pokud ano, tak, jaký. Co je podstatné, soud nezpochybňuje, že by se nemohl žalobce nějakými finančními prostředky na rekonstrukci salonu podílet, výsledky dokazování však nedávají oporu k závěru, že by to byly prostředky na nákup vybavení, o které v řízení jde. V době rekonstrukce salonu byl také mezi žalobcem a žalovanou úzký vztah. Byť to v řízení žalobce popřel s tím, že měla žalovaná chodit s panem příjmení, jak svědkyně příjmení při své výpovědi zmínila, salon„ budoval brácha s jméno, když spolu chodili.„ Jako o bývalé přítelkyni žalobce hovořil o žalované před soudem také svědek příjmení. Z tohoto pohledu tak zapojení žalobce do dění a budování salonu mohlo být větší, než uváděla v řízení žalovaná. Pokud pak svědkyně příjmení zmiňovala, byť ne zcela jistě, nějaké platby (hovořila o tom, že měl žalobce platit dělníky), i pokud by bylo pravdivé tvrzení žalobce o splátkách, nemohlo by doložit splátky vybavení.
25. Svědek příjmení vypověděl, že koupi nábytku probíral s oběma, oba byli u něj v salonu s návrhem, dal jim kontakt na pana příjmení. Rovněž svědek příjmení uvedl, že se scházel s oběma, tedy žalobcem i žalovanou, a vzpomněl si na to, že vybavení bylo nakupováno na
pokračování - 9 - 7 C 255/2020
nějakou firmu. Netuší, proč to tak bylo děláno a kdo vybavení platil. Žádný z nich k tomu, z jakých prostředků bylo vybavení uhrazeno, nic nevěděl.
26. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že prostředky které byly použity na nákup vybavení do salonu žalované, byly prostředky, které žalované na tento nákup poskytl její otec. Byť vybavení bylo zakoupeno prostřednictvím právnická osoba (kromě faktury také svědek příjmení hovořil o tom, že zboží bylo nakupováno na firmu) stalo se tak z prostředků žalované, nikoli z vlastních prostředků této společnosti. Tvrzení žalobce, že od této společnosti ze svých prostředků vybavení odkoupil, považuje soud za nepravdivé. Neshledává tak žádný důvod k tomu, aby žalované uložil povinnost hradit žalobci žalovanou částku, když oprávněnost tohoto požadavku byla založena právě na úhradě vybavení právnická osoba žalobcem. S ohledem na shora uvedené soud žalobu zamítl.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst.1 o.s.ř. a přiznal ve sporu úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení. Tyto vyčíslil jako náklady právního zastoupení spočívající v odměně ve výši 83 040 Kč (tj. odměna za sedm úkonů právní služby po 10 380 Kč a jednom úkonu za dvojnásobnou odměnu) – převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, písemné podání ve věci ze dne 30.12.2020, účast na jednání soudu dne 26.3.2021, další porada ze dne 15.4.2021 přesahující jednu hodinu, účast na jednání soudu dne 4.6.2021, které přesáhlo dvě hodiny, účast u jednání soudu dne 27.8.2021 a účast u jednání soudu dne 2.11.2021) dle § 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1, písm. a), c), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu), sedmi režijních paušálech po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 2 100 Kč, a odpovídající 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 17 879 Kč Celkem tedy byla žalované na náhradu nákladů řízení přiznána částka ve výši 103 019 Kč.
28. Oproti vyúčtování žalované nepřiznal jí soud právo na náhradu nákladů řízení za vyjádření na výzvu k úhradě ze dne 4.12.2019. Tento úkon byl učiněn ještě před podáním žaloby, není nákladem, za nějž by příslušela odměna v řízení, neboť nejde o úkon právní služby, který by byl spojen se samotným řízením. Za sepis neodůvodněného odporu a vyjádření k žalobě byla žalované přiznána náhrada za jeden úkon právní služby, nikoli dva úkony. Žalované nic nebránilo vyjádřit se přímo v podaném odporu (tím spíše, že i samotné vyjádření se omezilo na několik vět popírajících tvrzení žalobce). Neodůvodněný odpor a jeho následné doplnění se konstantně posuzuje jako jeden úkon právní služby. Soud rovněž nepřiznal žalované náhradu nákladů za nahlížení do spisu dne 8.7.2020. Ve vyúčtování k tomuto úkonu odkazovala žalovaná na nálezy I. ÚS 3906/17 a I. ÚS 4012/18, z nich však dle názoru soudu nelze právo žalované na náhradu nákladů za takový úkon v dané věci dovodit. Nálezy Ústavního soudu vychází z pohledu, že byť není úkon nahlížení do spisu v civilním soudním řízení advokátním tarifem uveden ve výčtu úkonů, za něž náleží odměna, lze takovou odměnu přiznat analogicky podle § 11 odst. 1, písm. f) advokátního tarifu. A to tehdy, jestliže takový úkon je s ohledem na konkrétní okolnosti případu (při zohlednění zejména nezbytnosti a účelnosti postupu, procesní situace) ospravedlnitelný, například tehdy založí-li protistrana do spisu větší množství listin. Ústavní soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu v nálezech vysvětluje, že ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního soudního řízení lze analogicky považovat za samostatný úkon právní služby, za který by advokátu náležela odměna, nýbrž jen takové prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1, písm. f) advokátního tarifu. Důležité jsou tedy konkrétní
pokračování - 10 - 7 C 255/2020
okolnosti případu. Ve věci nálezu I. ÚS 3906/17, na něž odkazovala žalovaná, se jednalo o obžalovaného z vraždy, kdy bylo nutno zjistit aktuální stav vyšetřování a připravit taktiku obhajoby (nešlo tedy o případ, kdy by bylo možno odměnu přiznat přímo podle § 11 odst. 1, písm. f) advokátního tarifu), závažnost věci a nutnost nahlédnutí do spisu však byla očividná. Ve věci posuzované zdejším soudem žádá žalovaná o přiznání odměny za nahlížení do spisu v situaci, kdy ke kusému žalobnímu tvrzení, že žalobce se s žalovanou dohodl, že jí nakoupí vybavení salonu, žalovaná obdobně kuse uváděla, že to není pravda. Spor nakonec byl o to, zda prostředky, za něž bylo vybavení zakoupeno, poskytl, či neposkytl otec žalované. Jedinými doklady, které byly připojeny k žalobě v době, kdy došlo k nahlížení do spisu byly (výpis z rejstříku, faktura za vybavení, doklady o zaplacení, advokátní výzva a podací arch). Za takové situace soud nahlížení do spisu nepovažuje za účelně vynaložený úkon právní služby, za nějž by měla náležet odměna. Soud také nepřiznal žalované nárok na náhradu nákladů za doplnění listin a tvrzení ze dne 16.4.2021, neboť listiny s doplňujícím tvrzením k nim mohla žalovaná připojit již ve vyjádření k replice žalobce ze dne 30.12.2020, ve které již tvrdila, že salon zprovoznila a otevřela v září 2015 (případně tak mohla učinit i při jednání dne 26.3.2021).
29. O splatnosti náhrady nákladů k rukám zástupce žalované rozhodl soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho
písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu
podepsaného.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se
jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek
daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.