Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
64 C 92/2021-16
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Targa ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky [částka] zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem tohoto řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky částka představující smluvní pokutu za nevrácení zapůjčeného přijímacího zařízení na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo uzavřené mezi právnická osoba, jako právním předchůdcem žalobkyně, a žalovaným a nedoplatek nájemného za zapůjčené zařízení ve výši částka.
2. Soud vyzval oba účastníky ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), projednal a rozhodl bez nařízení jednání a současně je poučil o tom, že pokud se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení výzvy nevyjádří, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízeného jednání nesouhlasí, bude mít soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Protože se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízeného jednání.
3. V řízení byl prokázán následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo jejíž součástí byly Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti právnická osoba (dále jen„ VOP“) a ceník, na základě nichž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za ně hradit sjednanou cenu, dále byl sjednán pronájem přijímacího zařízení, konkrétně jméno příjmení anonymizováno 5 slov). Smluvní pokuta za nevrácení zapůjčeného přijímacího zařízení byla ujednána pod písm. f) smlouvy, kde je drobným a obtížně čitelným písmem uvedeno, že pokud účastník nevrátí pronajaté Příjímací zařízení včas a v pořádku, Poskytovatel je oprávněn požadovat smluvní pokutu dle ceníku. V ceníku je rovněž drobným a obtížně čitelným písmem stanovena výše smluvní pokuty v částce částka za zařízení. Na základě výpovědi smlouvy ze strany žalovaného ze dne datum došlo k ukončení smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému mimo jiné nájemné za pronajaté zařízení, a to vyúčtováním číslo splatné dne datum, vyúčtováním číslo splatné dne datum, vyúčtováním číslo splatné dne datum, vyúčtováním číslo splatné dne datum, vyúčtováním číslo splatné dne datum, vyúčtováním číslo splatné dne datum, vyúčtováním číslo splatné dne datum, vyúčtováním číslo splatné dne datum, na nějž je v tomto řízení nárokováno částka. Žalovaný byl vyzván k uhrazení smluvní pokuty za nevrácené přijímací zařízení v částce částka. Žalovaný na vymáhanou pohledávku ničeho neuhradil.
4. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky částka. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb. a § 2201 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě níž se zavázal hradit nájem za zapůjčené zařízení. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku zaplatil, proto soud rozhodl o jeho povinnosti uhradit dlužný nájem, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
5. Stran nároku na smluvní pokutu je pak soud toho názoru, že tento není důvodný. Soud nesouhlasí s názorem žalobkyně, že smluvní pokuta byla v předmětné smlouvě ujednána platně, neboť byla sjednána přímo ve formuláři smlouvy, žalovaný se tak měl možnost se s touto povinností seznámit a v jiných smluvních dokumentech jsou uvedeny pouze doplňující informace. Ústavním soudem bylo judikováno, že v rámci spotřebitelských smluv nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (srov. závěry obsažené v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne datum). V předmětné smlouvě sice byla povinnost uhradit smluvní pokutu za nevrácení zapůjčeného přijímacího zařízení uvedena, avšak bez jeho konkrétní výše, je zde pouze odkaz na ceník právního předchůdce žalobkyně. Nelze souhlasit s názorem žalobkyně, že výše smluvní pokuty představuje toliko doplňující informaci, naopak jde o podstatnou náležitost ujednání o smluvní pokutě, bez něhož by takové ujednání bylo neurčité a neplatné. Nadto ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě je na předepsaném formuláři zaznamenáno velice malým a obtížně čitelným písmem. Soud proto ujednání o smluvní pokutě považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z. a žalobu co do částky částka zamítl (výrok II.).
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšný žalovaný měl sice právo na náhradu nákladů řízení, nicméně mu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.