Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 CO 38/2022-154

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a Mgr. Naděždy Vaňurové ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 453 875 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. 2. 2021 čj. -82

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora citovaným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 453 875 Kč s úrokem z prodlení 10 % z částky 453 875 Kč od 12. 9. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem I/). Současně žalované uložil nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 900 Kč (výrok pod bodem II/) a zaplatit soudní poplatek za řízení 22 694 Kč na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (výrok pod bodem III/).

2. Žalobkyně podala dne 3. 2. 2020 žalobu, kterou se domáhala po žalované celkové částky 453 875 Kč a příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené žalovanou trestným činem, za který byla pravomocně odsouzena. Doložila, že Úřad práce rozhodnutím ze dne 2. 8. 2016 čj. značka číslo rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit podporu v nezaměstnanosti ve výši 17 069 Kč. Dále rozhodnutím ze dne 28. 2. 2017 číslo jednací rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit přeplatek dávky mimořádné okamžité pomoci ve výši 4 999 Kč, rozhodnutím ze dne 28. 2. 2017 číslo jednací rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit přeplatek dávky příspěvek na živobytí ve výši 195 566 Kč a rozhodnutím ze dne 28. 2. 2017 číslo jednací rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit přeplatek dávky doplatek na bydlení ve výši 253 310 Kč. Uvedla, že právo na vrácení těchto finanční prostředků podle uvedených rozhodnutí již zaniklo (podle a ). Nedošlo však k zániku trestní odpovědnosti žalované za trestný čin, neboť se jednalo se o trestný čin úmyslný, a proto nárok žalobkyně zde existuje samostatně. Žalovaná namítla, že nárok žalobkyně je promlčen, neboť žalobkyně iniciovala zahájení trestního řízení, a tedy o případné škodě věděla již před zahájením trestního řízení a nikoli až v době jeho rozhodování. Uvedla, že o nároku žalobkyně bylo rozhodnuto samotnou žalobkyní, a proto nelze o dané věci rozhodovat znovu podle zásady ne bis in idem. Stěžejní námitku spatřovala v té skutečnosti, že není dána příslušnost soudu o tomto nároku rozhodovat, neboť příslušný k rozhodnutí je pouze příslušný správní orgán (Úřad práce) který již i rozhodl. Také popírala, že by jí dotčené finanční prostředky byly kdy vyplaceny. Sporovala tvrzení žalobkyně, že až pravomocným rozhodnutím v trestním řízení došlo ke vzniku škody, neboť škoda vzniká podle žalované jednáním či opomenutím, nikoliv tímto způsobem. Okresní soud usnesením ze dne 22. 9. 2020 řízení zastavil. K odvolání žalobkyně krajský soud usnesením ze dne 25. 11. 2020 čj. číslo jednací usnesení okresního soudu změnil tak, že se řízení nezastavuje. Podle odvolacího soudu je předmětem řízení nárok na náhradu škody, který žalobkyně odvíjí od jednání žalované, za které byla pravomocně odsouzena pro přečin podvodu. K danému nároku došlo v důsledku jednání škůdce při podání žádosti o dávky sociální pomoci, je tedy založena trestní odpovědnost škůdce, a proto o těchto nárocích mají soudy pravomoc rozhodovat. Okresní soud měl prokázáno, že žalované na základě rozhodnutí žalobkyně byly vyplaceny finanční prostředky na podporu v nezaměstnanosti, dávky hmotné nouze mimořádné okamžité pomoci, příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení v celkové výši 453 875 Kč. Tyto finanční prostředky byly žalované vyplaceny neoprávněně. Následně rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 2. 2017 č. j. číslo jednací ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2017 č. j. číslo jednací byla žalovaná pravomocně odsouzena z přečinu podvodu, kterého se dopustila tím, že zamlčela podstatné skutečnosti při získávání dávek státní sociální pomoci. Žalobkyně rozhodla o vrácení vyplacených dávek, avšak žalovaná tuto povinnost nesplnila a tato povinnost poté zanikla. Proto se následně po žalované domáhala náhrady škody. Okresní soud uzavřel, že v dané věci má pravomoc rozhodovat, tuto otázku již vyřešil odvolací soud. Není zde dána ani překážka věci již rozsouzené, neboť předchozí tituly vydané žalobkyní zanikly. Není pravdou, že by žalobkyně neuvedla, jak předchozí tituly na vrácení jednotlivých dávek zanikly. To uvedla již v žalobě. V dané věci se jedná o náhradu škody odvozenou od pravomocného skončení trestního řízení žalované dne 7. 9. 2017. K zániku trestní odpovědnosti za trestný čin nedošlo a nárok žalobkyně zde tak existuje samostatně. Podle o. z. byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Nárok žalobkyně tak podle okresního soudu není dosud promlčen. Okresní soud uzavřel, že v daném případě lze jednání žalované posuzovat v rozporu s dobrými mravy. Byla to žalovaná, kdo získal od žalobkyně finanční prostředky větší hodnoty, avšak neoprávněně. Žalovaná svým úmyslným jednáním způsobila žalobkyni škodu ve výši 453 875 Kč. Mezi tímto jednáním a následkem je příčinná souvislost, když tato finanční škoda na straně žalobkyně vznikla následkem protiprávního jednání žalované spočívajícího ve vědomém zatajení jejích příjmů v úmyslu vylákat finanční prostředky od žalobkyně. Toto jednání a vzniklá škoda je ve vzájemném poměru příčiny a následku, nebýt protiprávního jednání žalované, ke škodě by nedošlo, protože by jí dotčené finanční prostředky nebyly vyplaceny.

3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Namítala, že o nároku žalobkyně již bylo rozhodnuto a znovu o něm rozhodovat nelze. Finanční prostředky žalované nikdy nebyly vyplaceny, byly vyplaceny jejímu manželovi. Exekuční tituly, které žalobkyně pro toto plnění vydala, zanikly vinou žalobkyně. Trvala na námitce promlčení, byť ji považovala za námitku podpůrnou. Tvrdila, že žalobkyně se o vzniku škody dozvěděla v okamžiku, kdy se s nárokem připojila do trestního řízení. Navrhla změnu rozsudku okresního soudu a zamítnutí žaloby případně jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení.

4. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že žalovaná přednáší argumenty, které již uváděla v řízení před okresním soudem, kde tato její argumentace byla vyvrácena. Exekuční tituly proti bývalému manželu žalované vydány nebyly, protože byly vydány proti žalované jako spoluposuzované osobě. O vzniku škody se žalobkyně dozvěděla z trestního řízení, které inicioval bývalý manžel žalované, vůči němu trestní řízení vedeno nebylo. Žalobkyně nezahájila exekuční řízení na základě jí vydaných exekučních titulů, protože nebyl zjištěn postižitelný majetek žalované.

5. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Okresní soud provedl ty účastníky navržené důkazy, jichž bylo třeba pro náležité posouzení věci, provedené důkazy řádně zhodnotil a vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Napadený rozsudek okresního soudu je věcně správný, přestože se okresní soud důsledně nevypořádal s právním hodnocením věci. Odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle , (dále jen „“) potvrdil a k jeho odůvodnění doplňuje následující:

6. S námitkou žalované, že o nároku žalobkyně již bylo rozhodnuto a znovu o něm rozhodovat nelze, se okresní soud beze zbytku vypořádal (viz odůvodnění rozsudku v bodě 19.). Odvolací soud nemá, co by více k uvedené námitce dodal.

7. Námitka žalované, že finanční prostředky nebyly vyplaceny jí, ale jejímu manželovi, je bez právního významu pro posouzení nároku. Žalobkyně se žalovaného plnění vůči žalované domáhá z titulu náhrady škody, přičemž žalovaná je spoluodpovědná za vznik škody stejně jako její manžel jméno jméno. Škoda vznikla tím, že v žádostech o dávky hmotné nouze (dávka mimořádné okamžité pomoci, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení), které podával manžel žalované jméno jméno, žalovaná jako společně posuzovaná osoba uvedla nepravdivé prohlášení o svých sociálních a majetkových poměrech a zamlčela své příjmy. Podle , o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, žadatel o dávku, příjemce i společně posuzované osoby jsou povinni osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, na její výši nebo výplatu a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav. Osvědčením rozhodných skutečností je samozřejmě míněno osvědčení pravdivých skutečností rozhodných pro přiznání dávky. Žalovaná tuto povinnost porušila, když do prohlášení o svých sociálních a majetkových poměrech a zamlčela své příjmy.

8. Předpoklady odpovědnosti za škodu ve smyslu , (dále jen „“) jsou porušení povinnosti (protiprávní čin), škoda, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a škodou a zavinění škůdce. První z předpokladů odpovědnosti žalované – porušení povinnosti je naplněn, jak vyplývá z předchozího odstavce. Vznik škody je rovněž prokázán – vyplacení dávek mimořádné okamžité pomoci, příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení tehdejšímu manželu žalované v celkové výši 453.875 Kč (4.999 Kč, 195.566 Kč a 253.310 Kč). Škoda vzniklá žalobkyni vyplacením uvedených dávek je v přímé příčinné souvislosti s protiprávním činem žalované. Žalovaná přitom vznik škody zavinila, a to úmyslně, neboť věděla, že svým jednáním může způsobit újmu a chtěla ji způsobit, vzniklá újma byla vlastním účelem jednání žalované. Ostatně i v trestním řízení bylo zavinění žalované (tam obžalované) dovozeno ve formě přímého úmyslu (viz rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 2. 2017 čj. číslo jednací ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2017 čj. číslo jednací).

9. Na vzniku škody k újmě žalobkyně se vedle žalované podílel i její tehdejší manžel jméno jméno, tudíž oba odpovídají za škodu společně a nerozdílně ( věta první před středníkem ). Jde o solidární odpovědnost, což znamená, že poškozená žalobkyně může žádat škodu i jen od jednoho ze škůdců a žalobkyně si vybrala právě žalovanou.

10. Bez významu je rovněž poukaz žalované na to, že exekuční tituly, které pro toto plnění vydala žalobkyně, zanikly vinou žalobkyně. Žalobkyně objasnila, jaké důvody ji vedly k tomu, že nezahájila exekuční řízení na základě rozhodnutí o povinnosti vrácení přeplatku na dávkách, které sama vydala (nebyl zjištěn postižitelný majetek žalované). Tento důvod rozhodně nelze klást k tíži žalobkyně.

11. Okresní soud naprosto nedostatečně posoudil námitku promlčení nároku vznesenou žalovanou, i když jeho závěr o tom, že nárok promlčen není, je správný. Okresní soud pro posouzení námitky promlčení pracoval pouze s objektivní promlčecí lhůtou stanovenou v ust. Zcela pominul hodnotit běh subjektivní promlčecí lhůty, která plyne v rámci objektivní promlčecí lhůty. Subjektivní promlčecí lhůta trvá podle tři roky.

12. Podle a 2 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

13. Dle okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

14. Podle věta prvá uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží.

15. Žalobkyně se o škodě a o osobě povinné k její úhradě dozvěděla z trestního řízení, které inicioval bývalý manžel žalované. Tyto skutečnosti žalobkyně nezpochybnila. Konkrétně podle obsahu trestního spisu sp. zn. spisová značka se žalobkyně o uvedených okolnostech dozvěděla z poučení orgánu činného v trestním řízení o právech poškozeného ze dne 4. 7. 2016, jež jí téhož dne bylo doručeno. Dne 7. 7. 2016 se žalobkyně připojila s nárokem na náhradu škody v částce 470.944 Kč do trestního řízení vedeného proti žalobkyni. Promlčecí lhůta tedy začala žalobkyni plynout dne 4. 7. 2016, dne 7. 7. 2016 byla promlčecí lhůta přerušena v souvislosti s uplatněním nároku žalobkyně na náhradu škody v trestním řízení. Trestní řízení bylo pravomocně skončeno 7. 9. 2017 a tímto okamžikem začala znovu plynout promlčecí lhůta. Ta by skončila dne 4. 9. 2020. Uplynutí promlčecí doby k tomuto datu žalobkyně zabránila tím, že dne 3. 2. 2020 podala žalobu, o níž je rozhodováno v tomto řízení.

16. Žalobkyně se s úspěchem ubránila odvolání žalované, má proto vůči ní podle a právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložila. Žalobkyní účelně vynaložené náklady v odvolacím řízení činí 300 Kč. Jedná se o paušální náhradu nezastoupeného účastníka, který nedoložil výši hotových výdajů, za účast u odvolacího jednání podle , odst. 3 písm. c/ a vyhl. č. Lhůta k zaplacení nákladů byla stanovena v souladu s ust.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a rozhoduje o něm Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně.