Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
12 C 49/2020-102
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových
sídlem adresa
pro zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 50 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 24. 3. 2012 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 50 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 24. 3. 2012 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 3. 2020 se žalobce domáhal po žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením a neodůvodněnými průtahy, a to v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen„ OS“) pod sp. zn. spisová značka, ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované žádostí ze dne 10. 1. 2020, avšak žalovaná ve svém stanovisku dospěla k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Předmětem posuzovaného řízení u OS byla žaloba na určení vlastnického práva k nemovité věci a návrh na vydání předběžného opatření proti žalovaným jméno příjmení (nyní příjmení), jméno příjmení jméno a jméno příjmení příjmení. Řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 21. 4. 2016 a bylo skončeno usnesením o zastavení daného řízení, které nabylo právní moci dne 12. 7. 2019. Následně bylo vedeno odvolací řízení o odvolání žalobce směřujícímu pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 10. 2019 (doručeno právní zástupkyni žalobce dne 25. 10. 2019). Řízení je dle žalobce nepřiměřeně dlouhé, přičemž první jednání ve věci samé bylo nařízeno až po více než 3 letech a 1 měsíci od jeho zahájení. Postupem soudu tak bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces.
2. Ve vyjádření ze dne 29. 7. 2020 žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 10. 1. 2020 žádostí z téhož dne uplatnil svůj nárok ve výši a z důvodu uvedeného v žalobě. K projednání žádosti žalobce došlo dne 20. 3. 2020, kdy žalovaná ve svém stanovisku konstatovala, že nebylo žádosti žalobce vyhověno. Žalovaná dále stručně popsala průběh posuzovaného řízení, které trvalo 3 roky a 6 měsíců, a došlo k jediné prodlevě v délce 6 měsíců před vydáním usnesení o ustanovení opatrovníka druhé žalované, jinak řízení probíhalo plynule, nedocházelo k žádným neodůvodněným průtahům. Po podání žaloby bylo rozhodováno o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření, poté se soud potýkal s problémy v souvislosti s doručováním jedné ze žalovaných do zahraničí. Nadto hned při prvním jednání vzal žalobce svou žalobu zpět, pročež bylo řízení zastaveno. Význam řízení byl dle žalované standardní. Dle žalované je tedy žalobní nárok nedůvodný, neboť nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.
3. Dne 16. 2. 2021 se konalo jednání, během něhož žalovaná uvedla, že důvodem pro podání žaloby v posuzovaném řízení byla skutečnost, že v tom řízení, které bylo vedeno u Městského soudu v Praze, bylo vydáno předběžné opatření, kterým bylo zakázáno disponovat s členskými právy a povinnostmi, v mezidobí však došlo k tomu, že sporný byt byl převeden. Žalobce se snažil zabránit převodu v rámci toho řízení u Městského soudu, proto podal také návrh na vydání předběžného opatření, kterým bohužel nebylo vyhověno, a jediná možnost, jak zvrátit převod bytu, bylo podání určovací žaloby, neboť v katastru nemovitostí již došlo ke změně vlastníka bytu. Žalobce tedy potřeboval zajistit stav, kdy pro řízení u Městského soudu v Praze bude v katastru nemovitostí opět zapsaná osoba, jíž se týkalo vydané předběžné opatření, aby bylo možné v rámci řízení u Městského soudu v Praze dosáhnout nápravy. Posuzované řízení tedy nebylo zjevně bezúspěšným uplatňováním práva žalobce, který s ohledem na procesní situaci, neměl žádnou jinou možnost.
Skutková zjištění:
4. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. žádost žalobce o odškodnění ze dne 10. 1. 2020, stanovisko žalované ze dne 20. 3. 2020 a z přípisu žalované ze dne 14. 1. 2020) vzal soud za prokázané, že žalobce se dne 10. 1. 2020 obrátil na žalovanou se svou žádostí o odškodnění. Ze zmíněného stanoviska žalované soud zjistil, že žádost nebyla shledána důvodnou.
5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).
6. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. spisová značka soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): dne 21.4.2016 byla OS doručena žaloba zdejšího žalobce na určení vlastnického práva k nemovité věci, a sice bytové jednotky v obec část obce. Zároveň zdejší žalobce navrhl vydání předběžného opatření, kterým by bylo žalované 2, jméno příjmení jméno zakázáno nakládat s předmětnou bytovou jednotkou. Zmíněná žaloba směřovala proti třem žalovaným, a sice jméno příjmení, jméno příjmení jméno a proti jméno příjmení jméno. Usnesením ze dne 22.4.2016 byl návrh na vydání předběžného opatření zamítnut. Dne 2.5.2016 se ve věci vyjádřila žalovaná 1. Dne 11.5.2016 podal žalobce odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření. Usnesením ze dne 17.5.2016 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Spis byl dne 30.6.2016 předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Ten rozhodl usnesením ze dne 20.9.2016 tak, že potvrdil napadené usnesení soudu I. stupně. Usnesením ze dne 30.9.2016 byla žalovaná 1 vyzvána k písemnému vyjádření se k žalobě. Usnesením z téhož dne byli vyzváni ostatní žalovaní. Dne 17.11.2016 se věci vyjádřil žalovaný 3. Dne 10.11.2016 se ve věci vyjádřila žalovaná 1. Usnesením ze dne 7.3.2017 OS vyzval žalovanou 2 k písemnému vyjádření. Usnesením z téhož dne byla žalovaná vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a dalším usnesením z téhož dne OS vyzval žalovanou 2, aby si zvolila zástupce pro doručování písemnosti, neboť dosavadní doručování žalovaným je spojeno s obtížemi. Usnesením ze dne 7.3.2017 OS ustanovil tlumočníka z ruského jazyka. Dne 6.4.2017 tlumočnice vyúčtovala svou odměnu za překlad listin. Usnesením z 12.5.2017 bylo rozhodnuto o tlumočném, které bylo následně proplaceno. Dále OS opakovaně u České pošty urgoval doručenku s doručováním písemností do Ruska žalované 2. Dne 3.1.2018 byl OS doručen přípis v ruském jazyce. Dále založena ve spise další komunikace s Českou poštou ohledně doručování. Dne 28.6.2018 se OS vrátila zpět zásilka z příjmení zaslaná na adresu žalované 2. Usnesením ze dne 31.12.2018 byl žalované 2 ustanoven opatrovník. Přípisem ze dne 2.1.2019 se OS dotázal Městského soudu v Praze o sdělení, zde již bylo pravomocně skončeno řízení ve věci spisová značka. Na to reagoval Městský soud v Praze přípisem ze dne 3.1.2019 tak, že dosud není skončeno dané řízení a v současné době rozhoduje Nejvyšší soud v podaném dovolání. Dne 24.1.2019 se ve věci vyjádřil opatrovník žalované 2. Dne 10.3.2019 bylo nařízeno jednání na 28.5.2019. Dále je ve spise založena další vrácená zásilka adresovaná žalované 2 do Ruska. Dne 28.5.2019 se ve věci konalo jednání, během něhož bylo řízení zastaveno, a to v návaznosti na zpětvzetí žaloby ze strany žalobce s ohledem na skutečnost, že žalovaná 1 je již zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník předmětné jednotky, čehož se žalobce domáhal v daném řízení, zároveň byla žalobci uložena povinnost zaplatit náklady řízení. Dne 9.7.2019 se žalobce odvolal proti usnesení, a to konkrétně ve výroku II. a III. o nákladech řízení. Usnesením ze dne 24.7.2019 OS vyzval žalované k vyjádření se k odvolání. Žalovaná 2 se vyjádřila dne 31.7.2019 a podání ze dne 8.8.2016 (zjevná chyba v psaní, správně má zjevně být 2019) se vyjádřil k odvolání žalovaný 3). Dne 15.8.2019 byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Dne 14.8.2019 se k odvolání vyjádřil právní zástupce žalované 1. Usnesením ze dne 7.10.2019 Městský soud v Praze potvrdil napadené usnesení OS a uložil žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení, dle doložky nabylo rozhodnutí právní moci dne 7.10.2019. Právní moc dle doložky vyznačena 25.10.2019. Následně dále bylo rozhodováno o odměně opatrovníka.
7. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Soud pro nadbytečnost zamítl provést k důkazu spis Městského soudu v Praze sp. zn. spisová značka.
Právní úprava nesprávného úředního postupu a přiměřeného zadostiučinění:
8. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.
9. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.
10. Podle § 5 písm. a) a b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.
11. Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
12. Podle § 15 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
13. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
K nesprávnému úřednímu postupu a nemajetkové újmě v dané věci:
14. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobce se domáhal zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy.
15. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí; (ii) vznik újmy; a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).
16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.
17. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.
18. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou původního řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.
19. V dané věci začalo rozhodné období posuzovaného řízení běžet dne 21. 4. 2016, kdy byla OS doručena žaloba zdejšího žalobce, a konec rozhodného období soud spatřuje v datu 7. 10. 2019, kdy bylo dané řízení pravomocně skončeno. Celková doba posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce tedy činila cca 3 roky a 6 měsíců.
20. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, avšak nikoli ve věci samé, neboť řízení bylo ze strany OS zastaveno, a odvolací soud rozhodoval pouze o nákladech řízení. V daném ohledu soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).
21. Po skutkové i hmotněprávní stránce soud věc hodnotí jako složitější, když se jednalo o řízení na určení vlastnictví bytové jednotky a na straně žalované vystupovali 3 účastníci; dané řízení nadto mělo spojitost s jiným řízením u Městského soudu v Praze. Soud věc hodnotí jako složitější také po stránce procesní, neboť v průběhu původního řízení byla vydána celá řada procesních rozhodnutí (např. byl ustanoven opatrovník jedné z žalovaných, které se opakovaně nedařilo doručovat soudní písemnosti do Ruska, OS proto musel řešit takto nastalé problémy mj. reklamacemi u poštovního přepravce, byl ustanoven tlumočník k překladu listin a bylo rozhodováno o tlumočném, bylo rozhodováno o předběžném opatření) a dále byla činěna řada jiných úkonů (např. konalo se několik jednání, k nimž museli být účastníci předvolávání, přeposílání vzájemných podání účastníků s výzvami k vyjádření, předání spisu odvolacímu soudu). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako složitější.
22. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti.
23. Pokud jde o význam řízení, tak vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako standardní, neboť se jednalo o spor majetkové povahy, u něhož se nepresumuje zvýšený význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011). Soud zároveň zaznamenal, že žalobce o urychlení původního řízení aktivně neusiloval (např. podáním stížnosti na průtahy či návrhem na určení lhůty). V této souvislosti však soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).
24. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, tak soud v původním řízení zaznamenal jeden průtah v období od 12. 5. 2017 (usnesení o tlumočném) do 31. 12. 2018 (usnesení o ustanovení opatrovníka). Nicméně v průběhu daného období OS řešil problémy s doručováním písemností žalované do Ruska a v daném ohledu komunikoval s poštovním přepravcem. Proto soud nehodnotí uvedené období jako průtah ve vlastním slova smyslu. Nadto, i kdyby se o průtah jednalo, byl by ojedinělý a tudíž dle soudu ještě tolerovatelný.
25. Závěr o tolerovatelnosti výjimečných a ojedinělých průtahů či jiného nekoncentrovaného postupu v posuzovaném řízení soud opírá o judikaturu ESLP, který (jak uvedeno shora – srov. bod 16) zaujímá globální pohled na řízení, a dle něhož mírný průtah v jedné fázi řízení může být tolerován, jestliže celková délka řízení není nepřiměřená (viz např. rozhodnutí Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Takovým způsobem například ESLP toleroval více jak 12 měsíců trvající období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a čtyři měsíce (rozhodnutí o přijatelnosti Krča proti České republice ze dne 18. 3 2003). Uvedený závěr lze dle soudu vztáhnout i na posuzované řízení v této věci.
26. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka původního řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, ještě přiměřená, a tudíž nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.
27. Z uvedeného důvodu tedy soud uzavřel, že v dané věci ani nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobci tak nemohl vzniknout ani nárok na přiměřené zadostiučinění za tvrzenou újmu. Požadavek na peněžité plnění tedy není důvodný, přičemž není na místě ani samotné konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době, neboť k němu nedošlo. Ze shora uvedených důvodu bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. žaloba byla zamítnuta.
K nákladům řízení:
28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.
29. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 800 Kč odpovídající paušální náhradě za 6 úkonů (2 x písemné vyjádření k žalobě, 2x účast na jednání soudu a 2x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve spojení s § 2 odst. 3 cit. vyhlášky. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
Ke lhůtě k plnění:
30. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách neshledal soud důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.