Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

44 C 44/2020-83

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

bytem adresa žalobce

zastoupeného advokátem Mgr. jméno příjmení

se sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2

o zaplacení částky 110 000 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 74 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 74 250 Kč od 3. 10. 2020 do zaplacení,

a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 35 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši

8,25 % ročně z této částky od 3. 10. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 74 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 74 250 Kč od 3. 10. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částky 35 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 3. 10. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 12. 10. 2020, ve znění jejího doplnění ze dne 5. 11. 2020, na žalované domáhal zaplacení částky 110 000 Kč s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení), coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. (dále též jen„ posuzované řízení“). Řízení žalobce zahájil podáním návrhu na umoření směnek vlastních dne 25. 9. 2013 a pro žalobce skončilo doručením rozhodnutí odvolacího soudu dne

23. 3. 2020. Řízení trvalo celkem 78 měsíců, tedy téměř 2 400 dní. Krajský soud v Brně podle žalobce v posuzovaném řízení rozhodoval v rozporu se zákonem, když nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu a k liteře zákona přihlédl až po druhém zásahu Nejvyššího soudu. Žalobce označil řízení za skutkově a právně jednodušší, o čemž svědčí i pouhá tři nařízená jednání v průběhu celého řízení a stručnost odůvodnění vydaných rozhodnutí. Délka řízení měla po zohlednění uvedených skutečností činit nejvýše jeden rok. Průtahy v řízení podle žalobce činily 66 měsíců, tj. 5,5 roku. Do doby pravomocného skončení posuzovaného řízení bylo přerušeno jiné řízení vedené žalobcem u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , ve kterém se po směnečném dlužníkovi domáhá na základě umořených směnek zaplacení dlužné částky. Žalobce se domáhal odškodnění za dobu řízení od 25. 9. 2013 do 23. 3. 2020, přičemž uvedl, že žádá odškodnit 5,5 roku trvání řízení za užití částky 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení. Žalobce nárok na přiměřené zadostiučinění uplatnil u žalované, avšak ta nárok do dne podání žaloby mimosoudně neprojednala.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce podáním doručeným jí dne 2. 4. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 110 000 Kč z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Tuto žádost mimosoudně neprojednala a není ji znám průběh posuzovaného řízení. Z tohoto důvodu sporovala existenci odpovědnostního titulu státu za škodu, vznik nemajetkové či majetkové újmy, a rovněž i příčinné souvislosti mezi prvními dvěma předpoklady. Ve svém vyjádření dále rozvedla zjištění, která učinila o průběhu řízení u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , a zdůraznila, že celková délka řízení činila 6 let a 4 měsíce. Řízení probíhalo opakovaně na třech stupních soudní soustavy. Soud I. stupně rozhodoval třikrát, odvolací soud taktéž třikrát a dovolací soud dvakrát. Řízení neshledala jednoduchým. Jeho předmětem byl návrh na umoření dvou směnek vlastních, které žalobce neměl ve své dispozici. Soudy se zabývaly zejména otázkou včasnosti námitek odpůrce. V řízení žalovaná nezjistila výrazné průtahy na straně soudu, vyjma prodlev v dovolacích řízeních. Ty však navrhla tolerovat z důvodu přiměřené délky celého řízení a dále proto, že se jednalo o řízení před dovolacím soudem. V této souvislosti uvedla, že řízení vedené o mimořádných opravných prostředcích probíhá před soudními orgány s celostátní působností, tj. před orgány povolanými zejména k řešení základních právních otázek a k ochraně ústavnosti, což s sebou bezesporu přináší i vyšší požadavky na časovou náročnost řízení, jež je před nimi vedeno. Ze všech těchto důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. V replice k vyjádření žalované žalobce označil posuzované řízení za řízení veskrze formální. Současně znovu zdůraznil, že odvolací soud rozhodoval v rozporu s rozhodovací praxí a dikcí zákona a také v rozporu s vyřčeným názorem Nejvyššího soudu uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Řízení tak podle žalobce mohlo skončit již v srpnu roku 2014.

4. Soud postupoval podle ust. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání, když účastníci s takovým postupem souhlasili.

5. Z listinných důkazů přiložených k žalobě a vyjádření žalobce (potvrzení žalované o přijetí žádosti žalobce ze dne 3. 4. 2020 a přípis žalované ze dne 4. 2. 2021 adresovaný žalobci), k vyjádření žalované (žádost žalobce o přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení adresovaná žalované ze dne 2. 4. 2020) a na základě obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Řízení vedené pod sp. zn. bylo zahájeno u Městského soudu v Brně (dále též jen„ soud“ či„ soud I. stupně“) návrhem podaným žalobcem dne 25. 9. 2013 na umoření dvou směnek vlastních, které vystavil odpůrce příjmení příjmení ve dnech 7. 7. 1999 a 9. 7. 1999 ve prospěch žalobce a jimiž se zavázal zaplatit žalobci bez protestu dne 15. 8. 1999 směnečnou pohledávku ve výši 200 000 Kč a dne 26. 7. 1999 směnečnou pohledávku ve výši 72 000 Kč. Na základě směnek byl v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. vydán směnečný platební rozkaz. Kvůli neúspěšnému doručování odpůrci byl směnečný platební rozkaz zrušen a v řízení bylo nadále pokračováno s tím, že byl žalobce vyzván k předložení obou směnek. Žalobce směnkami již nedisponoval a domníval se, že jsou směnky již ztraceny. Z tohoto důvodu navrhl soudu, aby vyzval toho, kdo má směnky u sebe, aby se ve lhůtě dvou měsíců přihlásil u soudu, nebo některou z nich předložil nebo podal proti návrhu na umoření směnky námitky. Soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu dne 8. 10. 2013 a usnesením ze dne 15. 10. 2013 vyzval toho, kdo má směnky u sebe, aby se ve lhůtě dvou měsíců od vydání usnesení přihlásil u soudu a podle možností uvedené směnky nebo některou z nich předložil nebo podal proti návrhu na umoření směnky námitky, přičemž zakázal, aby bylo podle umořovaných směnek placeno. Současně poučil žalobce o možnosti zastavení řízení, nepodá-li další návrh na umoření směnky vlastní nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí stanovení dvouměsíční lhůty. Žalobce podal dne 23. 12. 2013 další návrh na umoření směnek. Usnesením ze dne 7. 1. 2014 prohlásil soud obě směnky za umořené. Proti usnesení podal odpůrce dne 21. 1. 2014 odvolání, v němž mj. uplatnil námitky a uvedl, že žalobce není vlastník směnek, neboť tyto prodal, a proto nebyl oprávněn podat návrh na umoření směnek. Spis byl dne 27. 1. 2014 k rozhodnutí o odvolání předložen Krajskému soudu v Brně (dále též jen„ odvolací soud“). Odvolací soud usnesením ze dne 13. 8. 2014 napadené usnesení soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění usnesení odvolací soud vytkl soudu. I. stupně, že se nezabýval námitkami odpůrce. Spis byl soudu I. stupně vrácen dne 15. 9. 2014 a ten usnesením ze dne 29. 10. 2014 návrh žalobce na umoření směnek zamítl. Proti usnesení se dne 12. 11. 2014 odvolal žalobce s odůvodněním, že soud neprovedl žádné dokazování a aplikoval nesprávnou právní úpravu. Žalobce dále dne 17. 11. 2014 podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 8. 2014. K zaplacení soudního poplatku za dovolání jej soud vyzval dne 29. 12. 2014. Odpůrce dne 31. 12. 2014 doplnil svá tvrzení a současně dal podnět soudu k předání věci policejnímu orgánu pro podezření ze spáchání trestného činu. Žalobce ve dnech 2. 1. 2015 a 20. 1. 2015 žádal soud o upřesnění bankovního spojení pro zaplacení soudního poplatku za dovolání. Spis byl Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání předložen dne 11. 2. 2015. Usnesením ze dne 28. 2. 2017 Nejvyšší soud ČR usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 8. 2014 zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění se podává, že se odvolací soud nesprávně zabýval námitkami odpůrce proti umoření sporných pohledávek doručených soudu až po vydání usnesení soudu I. stupně, kterým byly směnky prohlášeny za umořené. Dále odvolacímu soudu vytkl, že rozhodl bez nařízení jednání. Spis obdržel soud I. stupně dne 26. 4. 2017 a dne 7. 6. 2017 jej postoupil soudu odvolacímu, který dne 9. 6. 2017 nařídil jednání na den 22. 6. 2017. Odpůrce se dne 21. 6. 2017 z jednání omluvil a požádal o odročení. Jednání se konalo v jeho nepřítomnosti, odvolací soud neprováděl dokazování a zástupce žalobce přednesl svůj závěrečný návrh. Odvolací soud při jednání zrušil usnesení soudu I. stupně ze dne 29. 10. 2014 a ze dne 7. 1. 2014 a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V odůvodnění usnesení uvedl, že se soud I. stupně sice nebude dále zabývat námitkami odpůrce, ale bude se zabývat právním zájmem žalobce na umoření směnek, resp. vlastnictvím směnek. Soudu I. stupně byl spis vrácen dne 25. 7. 2017 a ten usnesením ze dne 17. 8. 2017 prohlásil obě směnky za umořené. Odpůrce se proti usnesení dne 17. 9. 2017 odvolal. Dne 25. 9. 2017 podal žalobce dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 6. 2017. K zaplacení soudního poplatku jej soud vyzval dne 2. 10. 2017 a dne 25. 10. 2017 spis předložil k rozhodnutí o dovolání Nejvyššímu soudu ČR. Usnesením ze dne 30. 9. 2019 Nejvyšší soud ČR zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 6. 2017 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uzavřel přitom, že odvolací soud nesprávně prováděl dokazování na základě nově odpůrcem v námitkách uplatněných skutečností (tj. až po rozhodnutí soudu I. stupně) a k těmto i nesprávně přihlížel. Odvolací soud tak prováděl z vlastní iniciativy pátrání, které je nepřijatelné, a postupoval v rozporu s dřívějším závazným právním názorem dovolacího soudu. Spis obdržel soud I. stupně dne 22. 10. 2019 a dne 26. 11. 2019 jej předložil odvolacímu soudu. K pokynu ze dne 9. 1. 2020 nařídil odvolací soud jednání na den 13. 2. 2020. Při jednání odvolací soud zrekapituloval dosavadní průběh řízení, žalobce přednesl svůj závěrečný návrh a odvolací soud zrušil usnesení soudu I. stupně ze dne 17. 8. 2017 a změnil usnesení soudu I. stupně ze dne 7. 1. 2014 jen ve specifikaci umořených směnek. Odpůrci soud uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. Usnesení nabylo právní moci dne 26. 3. 2020.

7. Podáním ze dne 2. 4. 2020 uplatnil žalobce u žalované svůj nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu vznikla nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, když se konkrétně domáhal odškodnění ve výši 110 000 Kč. Žalovaná přípisem ze dne 4. 2. 2021 sdělila žalobci, že se jeho žádostí o odškodnění nepřiměřené délky řízení ze dne 2. 4. 2020 již nebude věcně zabývat, neboť nárok zůstává předmětem soudního řízení.

8. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

9. Podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví

v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak

i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci příjmení proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

14. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

15. Celková délka posuzovaného řízení činila 6 let a 6 (celých) měsíců, konkrétně ode dne 25. 9. 2013, kdy žalobce podal návrh na umoření směnek, do 26. 3. 2020, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí odvolacího soudu.

16. Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba považovat s ohledem na předmět řízení za nepřiměřeně dlouhou. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu (ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk) a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). Tuto újmu je přitom na místě odškodnit v penězích, neboť podíl žalobce na délce řízení soud neshledal, aby mohlo být uvažováno o jeho obstrukčním chování či o zneužívání práva.

17. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je v daném případě na místě vycházet ze základní částky 15 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. Přiznání částky v uvedeném rozmezí, ve kterém částka 15 000 Kč představuje částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (v případě, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolá) či zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. V posuzované věci, kdy řízení trvalo 6 let a 6 (celých) měsíců (což ještě nelze označit za zcela zjevně extrémní délku řízení), a kdy i samotné kompenzační řízení není nepřiměřeně dlouhé (žaloba byla soudu doručena dne 12. 10. 2020), nelze než uzavřít, že základní částka ve výši 82 500 Kč, stanovená shora uvedeným způsobem (tj. 5 x 15 000 Kč + 7 500 Kč, tj. 1 250 Kč za každý z dalších 6 celých měsíců), je zcela odpovídající.

18. Žalobce sice požadoval odškodnění jen za 5,5 roku trvání řízení, to však zcela odpovídá způsobu odškodňování podle Nejvyššího soudu základní částkou v poloviční výši za první dva roky řízení. Soud proto odškodnil žalobce za celou dobu řízení.

19. Soud dále přihlédl ke konkrétním okolnostem případu a kritériím uvedeným v  písmeno b) až e) a dospěl k následujícím závěrům.

20. Předmětem řízení byl návrh žalobce na umoření dvou směnek vlastních o celkové hodnotě 272 000 Kč. Po vydání usnesení, tzv. ediktu, obsahujícího výzvu, aby se ten, kdo má směnku, přihlásil do 2 měsíců od vydání usnesení u soudu, který usnesení vydal, a podle možností předložilu, nebo aby podal proti návrhu námitky, podal odpůrce odvolání obsahující i námitky. Tvrdil, že žalobce již směnky nevlastní. V dalším průběhu řízení soudy posuzovaly, ač ve výsledku nesprávně, zda byl žalobce vlastníkem směnek a byl oprávněn podat návrh na jejich umoření. Jelikož v řízení neprobíhalo jiné dokazování, než listinami přiloženými k návrhu, nebylo ani třeba, vyjma řízení u odvolacího soudu, nařídit jednání k vydání rozhodnutí, soud neshledal skutkovou složitost věci. Taktéž soud nepovažuje řízení za procesně složité. Nezanedbatelná však byla hmotněprávní složitost věci, neboť řízení o umoření listin není častým typem řízení a související judikatura téměř neexistuje. O tom svědčí i skutečnost, že rozhodnutí vydaná v posuzovaném řízení dovolacím soudem jsou jedna z mála judikatorních rozhodnutí vydaných k této problematice vůbec. Právní otázka řešená v posuzovaném řízení spočívající v tom, zda je soud povinen zabývat se v řízení o umoření listin opožděnými přihláškami a námitkami, ve kterých odpůrce tvrdí skutečnosti zpochybňující oprávnění navrhovatele podat návrh na umoření listin, tudíž do posuzovaného řízení nebyla nikdy řešena.

21. Na základě všeho uvedeného nelze přisvědčit žalobci, že posuzované řízení bylo jednoduché. Naopak je z důvodu složitosti věci (složitosti hmotněprávní) zcela na místě snížení základní částky o 20 %.

22. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud třikrát, odvolací soud třikrát a Nejvyšší soud ČR dvakrát. Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, spisové značky Cpjn 206 /2012 (dále jen„ Stanovisko“) je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řízení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení, a tato skutečnost by se proto měla projevit v úvaze soudu o odpovídajícím snížení základní částky. Tzv.„ několikastupňovost“ v řízení je přitom hlediskem objektivním, které nekalkuluje se zaviněním některé ze stran. Z důvodu, že ve věci samé rozhodovaly opakovaně soudy tří instancí, soud přistoupil ke snížení základní částky o 10 %.

23. Pokud jde o postup soudů v průběhu řízení, ten vždy zcela koncentrovaný nebyl. Nelze přehlédnout tři období dlouhodobější nečinnosti, a to konkrétně od doručení spisu odvolacímu soudu dne 27. 1. 2014 do rozhodnutí odvolacího soudu dne 13. 8. 2014, tj. období nečinnosti více než 6 měsíců, od doručení spisu Nejvyššímu soudu ČR dne 11. 2. 2015 do rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR dne 28. 2. 2017, tj. období nečinnosti více než 24 měsíců, a od předložení spisu Nejvyššímu soudu ČR dne 25. 10. 2017 do rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR dne 30. 9. 2019, tj. období nečinnosti více 23 měsíců. Celkové průtahy v rozsahu 53 měsíců proto soud zohlednil zvýšením základní částky o 20 %.

24. Soud nepřisvědčil žalované, že lze průtahy v posuzovaném řízení u Nejvyššího soudu tolerovat pro jeho specifické postavení v soudní soustavě. Ačkoliv je třeba zohlednit jeho výjimečné postavení, průtahy v celkové délce více než čtyř let, jak se tomu stalo v posuzovaném řízení, již tolerovat nelze.

25. Ve zbývajícím čase byl postup soudů v řízení plynulý. Došlo však dvakrát ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a v případě rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 22. 6. 2017 se jednalo o nerespektování závazného právního názoru dovolacího soudu, což je na místě posoudit jako nesprávný úřední postup (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. ). Celková délka řízení tak mimo výše uvedená období nečinnosti byla i sama o sobě nepřiměřená, což podporuje i skutečnost, že odvolací soud svým rozhodnutím ze dne 13. 2. 2020 nakonec potvrdil původní rozhodnutí soudu vydané po necelých čtyřech měsících řízení.

26. Soud neshledal podíl žalobce na délce posuzovaného řízení.

27. Podle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u typových řízení, kde plyne ze samotné podstaty posuzovaných řízení. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Nejde-li o tyto vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. , dostupné na www.nsoud.cz). V daném případě se jednalo o řízení o umoření listin, tedy se nejednalo o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojován významnější zásah do poměrů účastníka. Soud z pohledu významu předmětu řízení pro žalobce nijak nezohlednil řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , neboť posuzované řízení nebylo do tohoto řízení přerušeno a možnou spojitost mezi oběma řízeními by bylo třeba zohlednit teprve v průběhu případného řízení o odškodnění řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. .

28. Další důvody pro zvýšení ani pro snížení základní částky soud neshledal.

29. Výslednou základní částku ve výši 82 500 Kč soud s ohledem na kritéria plynoucí z ust. § 31a odst. 3 OdpŠk z důvodů shora rozvedených upravil, a to jejím zvýšením o 20 % za postup soudu ve věci, který se neodůvodněnými prodlevami a nerespektováním právního názoru nadřízeného soudu nepříznivě odrazil v celkové délce řízení, jejím snížením o 20 % za složitost věci po právní stránce a dalším snížením o dalších 10 % za tzv. několikastupňovost, tj. celkem ji ponížil o 10 %, a dospěl tak k celkové částce 74 250 Kč.

30. Pod výrokem I. rozsudku proto soud žalobci přiznal částku 74 250 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 74 250 Kč od 3. 10. 2020 do zaplacení. Úrok byl přiznán ve výši plynoucí z ust. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, a od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6-ti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň podle ust. OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen). K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy tak došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 2. 4. 2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení – lhůta 6-ti měsíců skončila 2. 10. 2020 a žalovaná se dostala do prodlení dne 3. 10. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. ).

31. Výrokem II. rozsudku soud jako nedůvodnou zamítl žalobu co do zbývající částky 35 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 10. 2020 do zaplacení.

32. Výrokem III. rozsudku pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce se v řízení domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a přestože mu výrokově nebylo požadované plnění přiznáno v plném rozsahu, je na místě mu podle ust. přiznat plnou náhradu nákladů řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 2. 2014 sp. zn. ). Náklady řízení žalobce představuje odměna jeho advokáta ve výši 3 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, spočívajících v převzetí právního zastoupení, sepisu žaloby a sepisu repliky k vyjádření žalované ( věty první, , , a , d) - tj. celkem odměna advokáta ve výši 9 300 Kč), tři režijní paušály po 300 Kč ( ), 2 000 Kč na zaplaceném soudním poplatku a 21% DPH z přiznané odměny a náhrad ve výši 2 142 Kč ( ), tj. celkem částka 14 342 Kč.

33. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle věty za středníkem , když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení lhůty je možno po žalobci spravedlivě požadovat a žalované umožnit včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění. Místo plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle k rukám zastupujícího advokáta.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Pokud povinná nesplní dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat exekuční návrh.