Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 264/2021-37
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 23 643,49 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 900 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 4 900 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 18 743,49 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 6 814 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 1 914 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 900 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 4 900 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 18 743,49 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 6 814 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 1 914 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 23 643,49 Kč, spočívající v částce 6 814 Kč sestávající ze zapůjčené částky ve výši 4 900 Kč, poplatku za sjednání ve výši 95 Kč, 300 Kč za prodloužení splatnosti a 1 519 Kč kapitalizovaného smluvního úroku), smluvní pokuty ve výši 3 059,49 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 13 770 Kč, jak i příslušenství spočívajícího úroku z prodlení z částky 6 814 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že částku ve výši 4 900 Kč poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené prostředky komunikace na dálku. Úvěruschopnost posoudila právní předchůdkyně žalobkyně na základě výpisu z účtu žalovaného za měsíc květen 2019, ze kterého vyplynul čistý měsíční příjem 16 073 Kč a výdaje, které nejsou zcela nezbytné (jako výběry hotovosti) a které, pokud by je žalovaný nevydal, by dostačovaly k úhradě dlužné částky. Žalovaný na úhradu dlužné částky neuhradil ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl po celou dobu řízení pasivní.
3. Soud vzal za prokázané, že se v listině„ smlouva o zápůjčce číslo“ ze dne datum společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému 4 900 Kč za cenu 95 Kč a s jednorázovou splatností ke dni datum. Zápůjčka byla sjednaná jako účelová k úhradě jiného dluhu. Částku 4 900 Kč zaslala společnost právnická osoba dne datum na účet uvedený žalovaným ve smlouvě (výpis z bankovního účtu). Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho dokladů (kopie občanského a řidičského průkazu). Žalovaný byl před uzavřením smlouvy vylustrován na exekuce a jiné závazky (výpis lustrací). Z výpisu z účtu žalovaného z května 2019 soud zjistil, že tento byl na začátku i na konci měsíce cca. částka v mínusu, což umožňoval jeho kontokorent. Během měsíce mu přišlo částka z půjčky„ Ovečka“, mzda ve výši částka a hradil řadu trvalých příkazů a splátek, které nejsou blíže identifikovány. Dále hradil splátky minimálně 3 dalších půjček. Účastníci se dohodli na posunutí splatnosti zápůjčky do datum za poplatek 300 Kč (dodatek ke smlouvě o zápůjčce číslo). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou mu dne datum.
4. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávky“ ze dne datum za prokázané, že touto smlouvou společnost právnická osoba projevila vůli postoupit na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze, mimo jiné pohledávku za žalovaným, a žalobkyně toto akceptovala. Z listiny„ předžalobní výzva“ a dokladu o jejím odeslání vzal soud za prokázané, že byl žalovaný s tímto seznámen.
5. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 ., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
13. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“
16. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“
17. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“
18. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.
19. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. právnická osoba v souladu s § 1779 a násl. občanského zákoníku postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele. Svědčí ji proto aktivní věcná legitimace k podání žaloby na zaplacení 23 643,49 Kč s příslušenstvím proti žalovanému.
20. Smlouvu označenou jako„ smlouva o zápůjčce číslo“ uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku , kterou je třeba zároveň s ohledem na § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Jedná se o reálnou smlouvu a plnění bylo poskytnuto. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Jediným, co k posouzení úvěruschopnosti žalovaného společnost právnická osoba učinila, bylo posouzení výpisu z účtu žalovaného za jeden měsíc a lustrace žalovaného ohledně dalších půjček a ohledně exekucí, nicméně tato lustrace zjevně neodhalila skutečný stav, když z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný hradil splátky minimálně 3 dalších půjček a 1 další daný měsíc uzavřel. Z výpisu z účtu pak plyne, že žalovaný, nad rámec již zmíněných půjček, dluží vlastní bance ke konci měsíce 20 000 Kč z kontokorentu, kdy žalovaný s tímto dluhem měsíc začínal i končil. Zjevně tak nebyl schopen umořovat ani své existující závazky, natož v rámci 1 měsíce splatit závazek další, tím spíše ve výši 4 900 Kč. Zjevně tak nebyl úvěrovatelný a jeho výpis z účtu vykazuje varovné signály, že se již dávno nachází v dluhové pasti. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a proto soud dospěl k jednoznačnému závěru, že je smlouva označená jako„ smlouva o zápůjčce číslo“ uzavřená mezi společností právnická osoba a žalovaným neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlédl bez návrhu na základě § 588 občanského zákoníku . Ostatně, v intencích shora citovaného nálezu Ústavního soudu by bylo protiústavní tak neučinit.
21. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva o zápůjčce, ale bylo prokázáno, že došlo k poskytnutí částky 4 900 Kč žalovanému, má žalobkyně nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků v dosud neuhrazené výši z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku . Na tuto částku žalovaný neuhradil ničeho. Soud proto žalobkyni v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalovanému jí tuto částku zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 900 Kč od datum do zaplacení. Úrok z prodlení soud určil v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích), tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, přičemž repo sazba ke dni datum činila 2 procentní body. Do prodlení se žalovaný dostal až dne datum, den poté, kdy mu uplynula lhůta k plnění stanovená mu v dopise„ předžalobní výzva.“ Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 o.s.ř. , jelikož neshledal důvod se od této lhůty odchýlit. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
22. Žalovaný jako převážně úspěšný účastník řízení by měl právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ; jelikož mu však prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve druhém výroku tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 (patnácti) dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř. ).