Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (15)No categories available
11 C 29/2021-65
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kylarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 33 753,04 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit
-) částku 13 753,04 Kč,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum vyčísleným na částku 2 998,61 Kč,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od datum datum,
-) smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum vyčísleným na částku 4 269,44 Kč,
-) smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit -) částku 13 753,04 Kč, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] vyčísleným na částku 2 998,61 Kč, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] [datum], -) smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] vyčísleným na částku 4 269,44 Kč, -) smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 33 753,04 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 259 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši celkem 4 901 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 6 018 Kč, tj. celkem se zavázala zaplatit částku 36 259 Kč. To vše se zavázala žalovaná splácet v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, přičemž splatnost poslední splátky nastala dnem datum. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, na svůj dluh dosud neuhradila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. K jednání soudu dne 24. 2. 2022 se zástupce žalobkyně omluvil a žalovaná se nedostavila. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce číslo včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 259 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši celkem 4 901 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 6 018 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2015 Kč, přičemž poslední splátka činila 2 004 Kč RPSN činilo 1 299 %. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí zápůjčky ve výši 20 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 14-15 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z formuláře nazvaného zákaznická karta, v němž je uvedeno, že žalovaná je vdaná, má základní vzdělání, bydlí v nájmu, nevlastní automobil, má tři vyživovací povinnosti. Žalovaná byla nezaměstnaná. Její čistý měsíční příjem činil 5 794 Kč. V kolonce ostatní příjmy byla ve formuláři uvedena částka 8 500 Kč. Co se týče výdajů, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z odhadovaných měsíčních výdajů žadatele ve výši 8 000 Kč. V kolonce ověřené dokumenty byla zakřížkovaná možnost„ výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky“ /viz zákaznická karta na č. l. 40-41 spisu/. Žalovaná na svůj dluh za celou dobu trvání smluvního vztahu ničeho neuhradila /viz tabulka umoření na č. l. 16 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované uvedená v příloze číslo seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouvu o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek v elektronické databázi soudu CEPR/. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem /viz dopis na č. l. 17 včetně podacího archu lístku na č. l. 18 spisu/. Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky ve lhůtě do datum předžalobní výzvu na č. l. 20-21, včetně podacího lístku na č. l. 22 Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:
6. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.
7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Z provedeného dokazování nelze dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s řádnou pečlivostí, když žalovaná sama při uzavření smlouvy o zápůjčce tvrdila (viz údaje obsažené v zákaznické kartě), že je toho času nezaměstnaná a její příjem činí podpora v nezaměstnanosti ve výši 5 794 Kč. Pokud pak jde o další příjem žalované ve výši 8 500 Kč, pak soud konstatuje, že tento příjem není nikterak specifikován – zda má jít kupříkladu o příjem žalované z podnikání, z jiné nepodnikatelské činnosti, o příjem z nájmu apod. Ze zákaznické karty klienta je také patrno, že ani právní předchůdkyně žalobkyně tento„ ostatní příjem“ žalované nijak nezkoumala a neověřovala, jak vyplývá z části nazvané„ ověřené dokumenty“, v níž je křížkem vyznačeno ověření pouze u„ výměry důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky“, z čehož tak lze dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze primární příjem žalované z podpory v nezaměstnanosti. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně (její právní předchůdkyně) vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V daném případě je zjevné, že tak učiněno nebylo, a to přinejmenším co se týče druhého zdroje příjmu žalované ve výši 8 500 Kč. Co se týče výdajové stránky žalované, zde se právní předchůdkyně žalobkyně svým povinnostem podle § 86 ZoSÚ vzdálila ještě zásadnějším způsobem. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž žádné výdaje žalované, a to ani ty podstatné, nezjišťovala a spokojila se toliko s odhadovanými měsíčními výdaji ve výši 8 000 Kč. Takováto praxe poskytovatele spotřebitelských úvěrů je zcela jednoznačně v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, který předpokládá, že poskytovatel náležitě zjistí a ověří konkrétní příjmy i výdaje spotřebitele, přičemž se nelze spoléhat pouze na nějaké paušální či obvyklé příjmy a výdaje, jaké spotřebitelé mohou v určitém společenském postavení či v určitých profesích mít, ale je třeba vždy vycházet z konkrétní situace daného spotřebitele. Z úřední činnosti je soudu známa praktika právní předchůdkyně žalobkyně, kdy při zkoumání úvěruschopnosti žadatelů o spotřebitelský úvěr, někdy vychází právě z odhadovaných výdajů ve výši 8 000 Kč. V daném případě však bylo povinností poskytovatele úvěru zkoumat mimo příjmu též konkrétní pravidelné měsíční výdaje žalované, a to především s přihlédnutím ke specifikům daného případu, tedy zejména že žalovaná je vdaná, bydlí v nájmu, pečuje o tři vyživované osoby, má základní vzdělání, toho času je nezaměstnaná. Nic takového však učiněno nebylo a právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s odhadovanými výdaji spotřebitele. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.
17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Z výše uvedeného je však zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost splnila pouze po formální stránce, když vyplnila údaje žalované o jejich příjmech a výdajích, avšak tyto údaje nijak kriticky nepřezkoumala, čímž zcela rezignovala na svou povinnost stanovenou zákonem. Soud proto shledal uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18 či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019).
18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaná je povinna toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že od žalované neeviduje žádné platby, stejně tak žalovaná ničeho neuhradila ani právní předchůdkyni žalobkyně. Žalovaná je tak povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 20 000 Kč (tj. vyplacená jistina zápůjčky), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k úhradě předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020, a to ve lhůtě splatnosti do datum. Žalobkyně tak má nárok na požadovaný úrok z prodlení od datum dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z přiznané částky ve výši 20 000 Kč odpovídající výši bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na úrok z prodlení zamítnut. Pro úplnost soud konstatuje, že s ohledem na datum počátku prodlení žalované, tj. od datum, by žalobkyni náležel dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., úrok z prodlení ve výši 10 % ročně. Jelikož však žalobkyně požadovala uložit žalované povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši pouze 8,5 % ročně a soud je návrhem vázán, uložil soud žalované povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši toliko 8,5 % ročně.
19. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
20. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, ve zbývající části nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o zápůjčce.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.