Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 327/2021-66
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci
pro zaplacení 64 597 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 7 500 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 57 097 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 982,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 502,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 30 307,93 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 37 807,93 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 78% náhrady nákladů řízení, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením, do 3 dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení, na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 7 500 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 57 097 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 982,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 502,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 30 307,93 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 37 807,93 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 78% náhrady nákladů řízení, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením, do 3 dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení, na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 10. 2. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), poté, co ověřila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, smlouvu
o zápůjčce číslo na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši ve výši 60 000 Kč. Žalovaný převzal peníze v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný (Zákazník) se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem 57 097 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků ve výši 19 775 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, a odměnu za zpracování, doručení a administrativní zpracování činnost a flexibilní splácení ve výši 15 020 Kč, a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 22 302 Kč, celkem 24 měsíčními splátkami po 4 880 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na 10. 2. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, naposledy uhradil splátku dne 6. 11. 2019. Původnímu věřiteli vzniklo marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Žalovaný celkem zaplatil 52 500 Kč. Ke dni 10. 2. 2020 činila dlužná jistina částku 37 807,93 Kč a dlužný poplatek částku 26 789,07 Kč. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Po postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Žalobkyně se proto dožadovala zaplacení částky 64.597,00 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 37 807,93 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 26 789,07 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 9 502,39 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 982,63 Kč, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny 37 807,93 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny 37 807,93 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal dlužen žalované částky.
2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Bulharské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť poskytnutí úvěru bylo poskytnutím služby ve smyslu uvedeného ustanovení a úvěr dle smlouvy byl poskytnut na území České republiky.
3. Žalovaný nárok neuznal, navrhoval žalobu zamítnout a uvedl, že podle jeho názoru žalobkyně neprokázala oprávněnost vzneseného nároku, neboť je podle něj smlouva nečitelná a nelze ta dospět k závěru, že tvrzený smluvní vztah mezi stranami skutečně vznikl. Žalovaný dále namítl, že žalobkyně řádně neprokázala výši nároku, neprokázala seznámení žalovaného s existencí a obsahem případných podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, že mu nebylo doručeno oznámení o postoupení pohledávek a navíc žalobkyně při uplatnění nároku na náhrady nákladů řízení nerespektuje ustanovení § 14 b Vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, když se zjevně jedná o formulářovou žalobu a ustanovení upravující výši odměny za sepis a odeslání výzvy k dobrovolnému plnění.
4. Žalobkyně k námitkám žalobce uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla řádně se všemi právy a povinnostmi s odkazem na ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění, dále jen „o. z.“, podle kterého může věřitel pohledávku postoupit i bez souhlasu dlužníka, podle žalobkyně bylo postoupení žalovanému řádně doručeno, načež toto tvrzení doložila poštovním podacím archem. Žalobkyně dále uvedla, že smlouva a smluvní podmínky jsou otištěny ne jednom papíru s motivem a stylem písmem jako samotná smlouva, kterí je přehledně rozdělena a na některých místech dokonce tučně zvýrazněna a není tak možné, aby s podmínkami žalovaný nebyl srozuměn, když ten navíc obeznámení se smluvními podmínkami stvrdil svým podpisem. Žalovaný svým podpisem stvrdil taktéž převzetí částky 60 000 Kč, což podle žalobkyně dostatečně prokazuje vyplacení hotovosti žalovanému. Žalobkyně rovněž odkázala na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 318/97 ze dne 24. 2. 1998.
5. Ze smlouvy o půjčce číslo zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že byla uzavřena dne 10. 2. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, a žalovaným jako zákazníkem. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Původní věřitel se ve smlouvě zavázal poskytnout Zákazníkovi zápůjčku v částce 60 000 Kč a Zákazník se zavázal zaplatit věřiteli za tuto zápůjčku poplatek v částce 57 097 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 19 775 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 020 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 22 302 Kč, a že celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit činí částku ve výši 117 097 Kč. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % p. a. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovosti, a to vždy do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně ve 24 měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první po předposlední činí 4 880 Kč a poslední činí 4 857 Kč, když splatnost splátek je vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy, a že Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z 20. strany seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, ze dne 18. 12. 2020 byla uzavřena mezi společností právnická osoba, jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem, smlouva o postoupení,
podle které přešly pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z o oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021.
7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě
ze dne 28. 6. 2021, z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby s tím, aby uhradil celkem částku 84 946,07 Kč, a to nejpozději do 13. 7. 2021. Z tabulek o umoření ze dne 12. 1. 2021 soud zjistil, že zachycuje, jakým konkrétním způsobem došlo k postupnému čerpání úvěru a k jeho splácení, přehled reflektuje a zachycuje zaúčtování poplatků, úroků a pojištění. Z přehledu dále soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 52 500 Kč.
8. Přípisem zdejšího soudu ze dne 8. 11. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní
od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak,
že vycházela z prohlášení žalovaného uvedeného v kartách zákazníka. Na podporu svých tvrzení pak předložila Smlouvu o zápůjčce, smluvní podmínky a Kartu zákazníka (vše již spisem) a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020 -97.
9. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: dne 10. 2. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 60 000 Kč,
což žalovaný svým podpisem potvrdil. Žalovaný měl tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 57 097 Kč, a to pravidelnými měsíčními splátkami po 4 880 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný si svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož na úhradu svého dluhu nezaplatil ničeho. právnická osoba uzavřela jako postupitel s žalobkyní jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. V příloze smluv je mezi postupovanými pohledávkami uvedena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem zástupce žalobkyně před podáním žaloby. Žalovaný na výzvu nikterak nereagoval a nezaplatil již ničeho.
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
11. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. původní věřitelka, která žalované poskytla úvěr, sídlo na území České republiky.
12. Vzhledem k tomu, že ke sjednání smluv došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z.
na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným
je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona
a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil
podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
14. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,
co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
18. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017 -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání
pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
21. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
22. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
23. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o zápůjčce,
resp. spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho příjmy i výdaje. Právní předchůdce žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudil úvěruschopnost žalovaného,
zda je schopná spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá,
že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě,
že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
24. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem
na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 7 500 Kč (zapůjčených 60 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 52 500 Kč), také vrátit (výrok I.).
25. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně
tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.
26. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistin s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smluv o spotřebitelském úvěru (výrok II.).
27. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácených částek bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ,
a to od 19. 12. 2020 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.