Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 304/2021-133
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s 8,25 % ročním úrokem z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši částka k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, advokáta se sídlem adresa žalobkyně, a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 8,25 % ročním úrokem z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbylé části se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa žalobkyně], a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.
1. Dne datum podala žalobkyně k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobu proti žalovanému
o zaplacení částky částka s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši částka. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň v průběhu každých číslo dnů čerpání anonymizováno a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého limitu. Žalovaný porušil své závazky tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši částka převedla dne datum na nově otevřený účet. Po převedení debetního zůstatku na zvláštní úvěrový účet právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému jeho splácení ve splátkách. Žalovaný však nehradil řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu zesplatnila ke dni
datum a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. právnická osoba, postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení ze dne datum na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Po postoupení nebylo na dlužnou částku ničeho uhrazeno. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši částka, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobkyně doplnila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný je schopen splácet poskytnutý úvěr.
2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, vyslovil svou místní nepříslušnost a danou věc postoupil Okresnímu soudu v Benešově jako soudu místně příslušnému.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o bankovních produktech a službách vzal za prokázané, že společnost právnická osoba, IČO, uzavírala s žalovaným dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno k tomuto běžnému účtu č. bankovní účet. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit ve výši částka s tím, že tyto prostředky měl žalovaný společnosti vrátit ve
24 měsíčních splátkách po částka, počínaje dnem datum Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Součástí smlouvy bylo i právo právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupit v případě nesplnění podmínek na straně žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne datum s účinností ke dni
datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou k úhradě dlužných částek včetně příslušenství. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy
o bankovních produktech a službách, sazebníku poplatků, všeobecných obchodních podmínek, produktovými podmínkami spotřebitelského kontokorentního úvěru, oznámením o zesplatnění, úrokovým lístkem, platební historií, výpisů z běžného účtu, smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího archu. Z potvrzení o výši přijmu a žádosti o povolení debetního zůstatku anonymizováno bylo zjištěno, že žalovaného čistý měsíční příjem činí částka, nemá žádnou vyživovací povinnost
a bydlí ve vlastním bytě či domě. Dále z výpisu věcí vedených Okresním soudem v Benešově proti žalovanému bylo zjištěno, že proti němu za poslední dva roky bylo vedeno zdejším soudem dalších šest řízení ve věci zaplacení pohledávek v různých výších od různých společností a dále v souvislosti s neplněním uložených povinností bylo proti němu vedeno několik exekučních řízení.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle § 2662 o.z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2665 o.z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
7. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí spisová značka, (PR číslo s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí III. ÚS 4219/18 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. spisová značka, podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud rovněž vycházel z ustanovení § 101 odst. 1, písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména za a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) o.s.ř.). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován pak, jestliže i po poučení soudem (§ 118a odst. 1, 2 o.s.ř.) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k § 118a a 120 o.s.ř.) o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti, ale výsledkem je ve sporném řízení rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k § 114b a 118a o.s.ř.).
11. Po provedeném dokazování a s ohledem na výše uvedenou právní úpravu i judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť žalobkyně v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru
č. 257/2016 Sb. netvrdila, ani neprokázala, že by se zabývala otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, když ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně po výzvě uvedla pouze obecné skutečnosti, na jejichž základě nemohla učinit závěr o individuální schopnosti žalovaného dluh splácet. Jakým konkrétním způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost dostatečně v souladu se zákony a soudní judikaturou zkoumala, a zda vůbec, není zřejmé.
12. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, kdy neplatnost zkoumá z úřední povinnosti, a v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku
částka, na kterou žalovaný neuhradil ničeho, je tak žalovaný povinen vydat žalobkyni částku částka, neboť v této výši u žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení. Současně přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení od datum, tedy den následující po splatnosti úhrady dlužných částek.
13. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadovaná částka neměla oporu v platné smlouvě, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaný nebyl ještě v prodlení).
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalovaného. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku částka. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka částka. Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši částka, a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c), bod 2. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, výzva k plnění) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku částka, a dále odměna advokáta za 3 úkon právních služeb podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d), g) (písemné podání, účast na soudním jednání dne
datum a účast na soudním jednání dne datum) advokátního tarifu. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony ve výši částka za tři úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony ve výši částka dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu. K těmto nákladům pak náleží náhrada cestovních výdajů za cestu k ústnímu jednání dne datum z obec do obec a zpět, přičemž soud nemohl uznat výpočet právního zástupce žalobkyně za tuto cestu osobním automobilem, neboť soudu nebyla předložena kopie velkého technického průkazu, tudíž bylo přiznáno cestovné ve výši částka dle ceny autobusové jízdenky podle webových stránek webová adresa, kdy jednosměrná jízdenka vychází na částka. Dále soud připočetl k nákladům náhradu za ztrátu času v počtu šesti půlhodin po částka, celkem částka, podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty (z odměny, paušální náhrady hotových výdajů, cestovnému a náhradě za promeškaný čas) ve výši částka podle § 137 odst. 3
o. s. ř., jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky
částka, což představuje 74 % žalované jistiny. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalovaného v rozsahu 26 %. Žalobkyni tak náleží 48 % z částky částka, což činí částka. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).