Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

115 C 34/2022-52

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 8 037 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 339 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 339 Kč za dobu od 19. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 698 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 040,34 Kč za dobu od 19. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 863,62 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 339 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 339 Kč za dobu od 19. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 698 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 040,34 Kč za dobu od 19. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 863,62 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 037 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 379,34 Kč za dobu od 19. 3. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne 10. 3. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě které jí poskytla úvěr ve výši 7 489 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky formou 15 měsíčních splátek ve výši 575 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 16. 2. 2021. Žalovaná dosud uhradila 1 150 Kč. Žalobkyně nárokuje rovněž smluvní pokutu ve výši 326,55 Kč, na kterou jí vznikl nárok v okamžiku, kdy se žalovaná dostala do prodlení s více jak třemi splátkami úvěru. Smluvní pokuta byla sjednána v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky, žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 2 204,34 Kč za dobu od 18. 3. 2021 do dne podání žaloby. Žalovaná neuhradila na žalobou uplatněnou pohledávku ničeho. V doplnění žaloby doručeném soudu dne 17. 2. 2022 žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy lustrací žalované v dostupných registrech dlužníků a dále vycházela z tvrzení žalované ohledně její finanční situace v rozhodné době.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle , (dále jen „ “). Žalobkyně dala mlčky souhlas s tímto postupem, když se nevyjádřila k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 7. 2. 2022, č. j. -42. Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 7. 3. 2022 za použití fikce doručení podle Žalovaná se dosud nevyjádřila, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.

4. Z listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Dne 14. 8. 2008 žalobkyně jako mandant a společnost právnická osoba jako mandatář uzavřely mandátní smlouvu č. anonymizováno číslo, na základě které se mandatář zavázal, že bude jménem mandanta uzavírat smlouvy o úvěru za účelem financování prodejní ceny zboží v prodejnách mandatáře. Dne 10. 3. 2020 uzavřela společnost právnická osoba jménem mandanta (tj. žalobkyně) s žalovanou úvěrovou smlouvu č. anonymizováno číslo, v rámci které byl sjednán úvěr ve výši 7 489 Kč, účel úvěru byla koupě anonymizována tři slova příjmení anonymizováno obec a 2x anonymizováno 4 v2. Žalovaná se zavázala splácet úvěr splátkami ve výši 575 Kč vždy k 15. dni v měsíci, splatnost první splátky byla stanovena dne 15. 4. 2020. Součástí smluvních ujednání byla smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky sjednaná pro případ prodlení žalované s více jak třemi měsíčními splátkami. Žalovaná v rámci sjednávání úvěrové smlouvy uvedla tyto informace o své finanční situaci: je na mateřské dovolené s příjmem ve výši 9 500 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti žalované jsou ve výši 26 500 Kč, její pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 6 400 Kč. Žalovaná má jednu vyživovací povinnost a splácí úvěry měsíční splátkou ve výšin 1 500 Kč. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 23. 3. 2020 byla žalované poskytnuta převodem na její účet částka 7 489 Kč. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná uhradila toliko dvě splátky, celkem 1 150 Kč. Z dopisu ze dne 26. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že z důvodu prodlení žalované s úhradou měsíčních splátek úvěru došlo k jeho zesplatnění a vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky ve lhůtě do 18. 3. 2021; dopis byl zaslán na adresu žalované. Dopisem ze dne 1. 9. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení. Téhož dne, 1. 9. 2021, právní zástupce žalobkyně zaslal poštovní zásilku na adresu žalované. Žalobkyně nedoložila soudu, a to ani k výzvě učiněné usnesením ze dne 7. 2. 2022, č. j. -42, žádné listinné důkazy na podporu tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy.

5. Podle § 86 zákona č. 257/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

7. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

9. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

10. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Smlouva uzavřená mezi účastníky řízení měla charakter smlouvy o úvěru podle , (dále jen „o. z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle o. z., neboť žalovaná byl při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně jí poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel úvěru není nadměrně zadlužen. Podle ZoSÚ je zapotřebí, aby spotřebitel namítal neplatnost úvěrové smlouvy (tj. relativní neplatnost). Zde je však třeba dle názoru soudu vycházet ze Směrnice, která je závazná pro soud a jejíž článek 23 stanoví, že sankce za porušení povinnosti stanovených směrnici mají být účinné a odrazující. Soud vykládá ZoSÚ v souladu s touto směrnicí, a proto sám z moci úřední přihlíží k neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru v zájmu ochrany spotřebitele. Žalobkyně nedoložila v rámci řízení, a to ani k výzvě soudu, žádné důkazy na podporu tvrzení o zkoumání úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena v prodejně společnosti právnická osoba, žalovaná uvedla informace ohledně své finanční situace, není však zřejmé, zda žalobkyně (resp. společnost právnická osoba v roli mandanta) si tyto informace ověřila. Z uvedeného má soud za to, že žalobkyně nesplnila povinnost danou jí ZoSÚ a článkem 8 Směrnice, tj. neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované převodem na její účet částku 7 489 Kč a žalovaná na tuto částku uhradila 1 150 Kč, je tedy z neplatné smlouvy podle o. z. povinna uhradit žalobkyni částku 6 339 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně podle ve spojení s  o. z. a za dobu od 19. 3. 2021 do zaplacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vznikl žalobkyni ode dne 19. 3. 2021, neboť žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 26. 2. 2021, ve kterém byla stanovená lhůta k plnění do 18. 3. 2021. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevzniklo právo na úhradu poplatků, smluvní pokuty ani části žalobou nárokovaného úroku z prodlení.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 863,62 Kč, přičemž tato částka představuje 58 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 79 % a úspěchu žalované v rozsahu 21 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 1 489 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 600 Kč, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč. Odměna a režijní paušály byly přiznány za 3 úkony právní služby před podáním žaloby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění), přičemž odměna za 1 úkon právní služby činí 200 Kč podle (dále jen„ AT“) – tj. 3 x 200 Kč, režijní paušál za 3 úkony právní služby před podáním žaloby činí 100 Kč podle AT – tj. 3 x 100 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval AT, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Zástupce žalobkyně doložil soudu, že je plátcem daně z přiznané hodnoty, a proto soud podle přiznal žalobkyni v rámci náhrady nákladů řízení rovněž částku odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech nákladů krom soudního poplatku (tj. částku 189 Kč). Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalované a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle Podle byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.

12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ( ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.