Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
13 C 42/2022-11
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne datum domáhal po žalovaném původně zaplacení částky částka. Poté vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to o částka, které žalovaný zaplatil ještě před podáním žaloby a žalobce to omylem zapomněl zohlednit v žalobním petitu. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaným uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě dne datum žalovanému poskytl částku částka, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti spolu s poplatky v celkové výši částka nevrátil.
Žalovaný se k věci nevyjádřil.
Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o.s.ř. a dospěl k závěru, že žalobce se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce dne datum žalovanému poskytl částku částka, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne datum nevrátil, když vrátil jen částka. Spolu s jistinou se žalovaná zavázala zaplatit poplatky v celkové výši částka. Dopisem ze dne datum byl žalovaný naposled vyzván k úhradě dluhu.
Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku ), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku , přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobce a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku ) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku . Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši částka, který ve lhůtě splatnosti nesplatil. Ohledně požadovaného poplatku částka, který činí 31 % jistiny, dospěl soud k závěru, že jeho výše je přiměřená. Soud proto uložil žalovanému zaplatit dlužnou jistinu s tímto poplatkem, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , když větší úspěch ve věci měl žalovaný, kterému však v průběhu řízení žádné náklady nevznikly. Částečné zastavení řízení o částka bylo totiž procesně zaviněno žalující stranou, která nezohlednila to, že tato částka byla žalovaným zaplacena ještě před podáním žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. )
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce.