Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 98/2021-91
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 8 950,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 497,87 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 7 497,87 Kč od 16. 4. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu pro částku 1 452,69 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 156,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně jméno příjmení, anonymizována čtyři slova obec a číslo část obce, ulice a číslo.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 497,87 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 7 497,87 Kč od 16. 4. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud žalobu pro částku 1 452,69 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 156,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [právního zástupce žalobkyně] [jméno] [příjmení], [anonymizována čtyři slova] [obec a číslo] [část obce], [ulice a číslo].
1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 8 950,56 Kč s příslušenstvím ze smlouvy, kterou uzavřela žalobkyně s žalovaným online přes webová adresa dne datum, a na základě které poskytla žalovanému služby název služby anonymizováno (s limitem odložených plateb do 30 000 Kč) a název služby anonymizováno (platba kupní ceny zboží prostřednictvím název účtu anonymizováno), přičemž žalovaný využil těchto služeb a čerpal celkem 7 497,87 Kč. Žalovaný nesplácel poskytnutou částku dle ujednání, žalobkyně požaduje dlužné poplatky 1 452,69 Kč. K výzvě soudu, jakým způsobem ověřila žalobkyně schopnost žalovaného splácet dle sjednaného závazku, žalobkyně sdělila, že si osobu žalovaného lustrovala v interní databázi, insolvenčním rejstříku, centrální evidence exekucí, rejstříku SOLUS. Žalovaný byl rozvedený, měl dvě děti, s příjmem 38 000 Kč a měsíčními výdaji 10 000 Kč. Žalobkyně dospěla k závěru, že se jedná o solventní osobu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.
3. V souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
4. Ze smlouvy označené jako smlouva k službě anonymizováno účet soud zjistil, že tato byla dne datum sjednána mezi žalovaným, jakožto spotřebitelem, a žalobkyní (dle obchodního rejstříku je od datum předmětem podnikání této společnosti mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru), a to v elektronické podobě (tj. distančně, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku), a na základě této smlouvy zřídila žalobkyně žalovanému (zákazníkovi) anonymizováno účet s finančním limitem standardně od 2 000 Kč do 30 000 Kč, a to dle vyhodnocení úvěruschopnosti a doložení příjmů žalovaného. Žalovaný byl oprávněn realizovat platby za zboží či služby prostřednictvím zřízeného anonymizováno účtu s tím, že byl povinen hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím anonymizováno účtu, vždy ve výši 10 % všech dosud neuhrazených čerpání. Výše úrokové sazby a roční procentní sazby nákladů je uvedena v obchodních podmínkách, nedílné součásti smlouvy (čl. I, bod 1.2, 1.4, 1.5). Dle čl. II, bodu 2.6 smlouvy, pokud žalovaný neuhradí zaslané a splatné vyúčtování, resp. alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených čerpání, stane se vyúčtování splatným v celém rozsahu a žalovaný je povinen hradit nejen dlužnou částku, ale také účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu (ta bude vyúčtována maximálně do výše 50 % dlužné částky) a úrok z prodlení. Podpis žalovaného na smlouvě chybí, ať už ve formě zadaného SMS kódu či jinak, nicméně žalobkyně doložila printscreen ze zakládání smlouvy online s informací o SMS kódu, žalobkyně měla v dispozici i kopii občanského průkazu žalovaného. Žalobkyně dále doložila printscreeny z webového rozhraní, ve kterých je uveden limit 7 500 (bez uvedení měny, nicméně se bude jednat o anonymizováno), dále žalovaný uvedl své telefonní číslo, e-mailovou adresu, dále obecný údaj, že je zaměstnán s příjmem 38 000 Kč a má měsíční výdaje 10 000 Kč, je rozvedený, má dvě děti. Dle doložených obchodních podmínek, které opětovně nejsou nijak podepsány, je specifikováno poskytování služeb žalobkyní. Žalobkyně doložila obchodní podmínky specifikující službu anonymizováno účet, kterou může zákazník platit složenky a faktury, či platit nákupy uskutečněné online v e-shopech, a anonymizováno karta. Zde je definováno, že anonymizováno účet je platebním účtem, je poskytován jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě možnosti odkládání plateb, čl. 5 předpokládá ověření úvěruschopnosti žalovaného, kdy schválení a otevření anonymizováno účtu je podmíněno pozitivním ověřením úvěruschopnosti zákazníka, při tomto ověření vychází žalobkyně ze zákazníkem uvedené výše příjmů, výše výdajů a výše měsíčních splátek, údajů sociodemografického charakteru, dokumenty prokazující příjem dle druhu příjmů (např. měsíční výpis z účtu, výplatní pásky, daňové přiznání), lustrace v registrech (insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí, registr SOLUS). Dále je pro tyto služby upravena smluvní sankce, pro případ, kdy se stane celá dlužná částka splatná v celém rozsahu, vzniká zákazníkovi povinnost kromě úhrady této dlužné částky uhradit také účelně vynaložené náklady, tyto jsou postupně odstupňovány, v nejvyšší míře, tj. v případě prodlení 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování se jedná o částku 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování. Z doloženého vyúčtování za únor 2020 soud zjistil, že žalovaný čerpal přímé platby od 13. 2. 2020 do 23. 2. 2020 v celkové částce 7 366,50 Kč, v březnu mu byly účtovány poplatky z prodlení 150 Kč, 100 Kč a 100 Kč, v dubnu smluvní pokuta 5 213,99 Kč, dále poplatky z prodlení 100 Kč, 100 Kč a 837 Kč. Z doloženého vyúčtování za březen 2020 soud zjistil, že žalovaný čerpal přímé platby 1. 3. a 4. 3. 2020, a to 40,37 Kč a 91 Kč, dále mu byla v dubnu 2020 účtována smluvní pokuta 112,61 Kč a poplatek 65,69 Kč (splatnost 15. 4. 2020). Z těchto dvou vyúčtování v součtu žalovaný čerpal na přímé platby, tedy čerpání úvěru ve výši 7 497,87 Kč. Upomínkou ze dne 13. 5. 2021 byl žalovaný vyzván prostřednictvím právního zástupce k úhradě dlužné částky a upozorněn na její možnost soudního vymáhání (odeslání je doloženo poštovním podacím archem ze dne datum).
5. Ve vztahu k doložení důkazů, jakým způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně ničeho více nedoložila (než uvedený printscreen z webového rozhraní, ve kterých žalovaný uvedl své osobní a kontaktní údaje).
6. Z činnosti soudu bylo zjištěno, že vůči žalovanému bylo v roce 2021 zahájeno několik řízení, z řízení sp. zn. 10 C 59/2021 vyplynulo, že byla vůči žalovanému žalována dlužná částka ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum se společností právnická osoba, a z druhé smlouvy o úvěru uzavřené dne datum se společností právnická osoba. Z řízení sp. zn. 7 C 111/2021 soud zjistil, že je vůči žalovanému žalována dlužná částka ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum se společností právnická osoba Z řízení sp. zn. 7 C 43/2021 soud zjistil, že byla vůči žalovanému žalována dlužná částka ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum se společností právnická osoba
7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Dne datum bylo mezi žalobkyní a žalovaným uzavřeno prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (online) ujednání, na základě kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do limitu 7 500 Kč, a to formou odložených plateb, žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatky za odloženou platbu, a to dle vyúčtování. Žalovanému byly takto v únoru a březnu 2020 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 497,87 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení, když ničeho neuhradil. Dluží tak 7 497,87 Kč. Celá pohledávka se stala splatnou nejpozději dle posledního vyúčtování se splatností 15. 4. 2020. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní zkoumána na základě informací poskytnutých žalovaným, dle kterých je žalovaný rozvedený se dvěma dětmi, jeho příjem je 38 000 Kč a výdaje činí 10 000 Kč. Zdroj příjmu žalovaného ani jeho výdaje nejsou nijak specifikovány a ani ověřovány, byť je toto předpokládáno ve všeobecných obchodních podmínkách, např. výpisem z účtu. Dále žalobkyně ověřila stav předchozích závazků žalovaného z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a z databáze SOLUS, s negativním výsledkem.
8. Pokud se jedná o právní posouzení věci, závazkový vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 an. o. z., § 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se o typ rychlého spotřebitelského úvěru, který je poskytován nebankovním poskytovatelem. V souladu se smluvním ujednáním (kdy limit poskytovaného úvěru se měl odvíjet od úvěruschopnosti žalovaného) a v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem splnila svoji zákonnou povinnost, a citaci právních předpisů, a ve vztahu k tomuto konkrétnímu úvěru uvedla, že žalovaný uvedl měsíční příjem 38 000 Kč s měsíčními výdaji 10 000 Kč bez bližší specifikace a u jednání výslovně uvedla, že nemá další důkazy k předložení. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je neplatnost smlouvy o úvěru, s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí tohoto typu finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti dle zákona č. 257/2016 Sb., když poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr s limitem do 7 500 Kč, ačkoli neměla dostatečně ověřeno, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného a v jaké finanční situaci žalovaný je (dle doložených obchodních podmínek se k posouzení úvěruschopnosti vyžaduje doložení jeho majetkových poměrů, např. výpisem z bankovního účtu žalovaného, ničeho v tomto ohledu však žalobkyně v této věci sama nedoložila; načež soud z jiných soudních řízení žalovaného zjistil, že si žalovaný obstarával opakovaně peněžní prostředky u nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a již v době sjednání tohoto úvěru datum měl splácet závazky na úvěry sjednané u právnická osoba, a právnická osoba). V danou dobu bylo tedy vysoce pochybné, zda je žalovaný schopen splácet sjednaný peněžní závazek. Žalobkyně navíc rezignovala na svoji povinnost posoudit také základní výdaje žalovaného na bydlení, náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na výživu žalovaného a jeho dětí apod. Samotná skutečnost, že má„ asi“ žalovaný stabilní příjem, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti. Nelze vycházet z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Soud má za to, že poskytovatel úvěru v daném případě provedl posouzení toliko formálně, vše s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána (a s kladným výsledkem). Za popsané situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po žadateli doplnění informací k jeho majetkové situaci. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující informace o skutečných výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne datum. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky 7 497,87 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 7 497,87 Kč od 16. 4. 2020 do zaplacení (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku pro částku 1 452,69 Kč je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl.
9. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 86 %, v rozsahu 14 % úspěšná nebyla. Žalobkyni přísluší náhrada v rozsahu 72 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč dle položky 2 bod 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3× 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (soud žalobkyni nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, neboť s ohledem na to, že je od počátku řízení právně zastoupena, měla být v tomto ohledu žaloba již řádně podána), paušální náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 této vyhlášky. Z účast u jednání konaného ve věci dne datum náleží žalobkyni odměna ve výši 1 000 Kč dle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 3. a paušální náhrada hotových výdajů za tento úkon ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t., dále jí náleží cestovné z obec do Vyškova a zpět – 2x 40 km ve výši 623,15 Kč (průměrná spotřeba 4,7 l /100 km, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč - § 1 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb., výše průměrné ceny benzinu 37,10 Kč - § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb.), dále náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu dle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 2x 2x 100 Kč, tedy 400 Kč a 21% náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 760,86 Kč Náklady celkem činí 4 384,01 Kč, avšak vzhledem k tomu, že žalobkyni přísluší náhrada těchto nákladů v rozsahu 72%, byla jí přiznána částka 3 156,50 Kč.
10. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí