Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 120/2021-46
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupené advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 26. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1.489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. jméno jméno, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 26. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1.489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč s příslušenstvím jako dluh z neuhrazeného úvěru. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný se registroval na webové stránce webová adresa, byl mu zde zřízen uživatelský účet a po ověření jeho úvěruschopnosti dne 25. 3. 2019 uzavřel se společností právnická osoba smlouvu o úvěru, prostřednictvím které čerpal částku 10.000 Kč (převodem na účet č. bankovní účet) se splatností dne 25. 5. 2019. Schopnost žalovaného splácet úvěr předchůdce žalobkyně posoudil nahlédnutím do veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI, jinými důkazy ohledně platební schopnosti žalovaného žalobkyně nedisponuje. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř. , soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.
4. Ze standartních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, jeho náklady a další důležité právní aspekty.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 3. 2019 (bez podpisu žalovaného a Všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem právnická osoba (pod záštitou společnosti právnická osoba) vyplývá, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba smlouvu, dle které se daná společnost zavázala poskytnout žalovanému částku 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit ve svou splátkách po 5.000 Kč splatných dne 25. 4. 2019 a 25. 5. 2019.
6. Z potvrzení o provedené platbě od právnická osoba ze dne 25. 3. 2019 bylo zjištěno, že na účet č. bankovní účet byla dne 25. 3. 2019 zaslána částka 10.000 Kč.
7. Ze sdělení právnická osoba ze dne 14. 1. 2022, že na účet žalovaného č. bankovní účet byla od právnická osoba právnická osoba připsána peněžní částka dne 25. 3. 2019 ve výši 10.000 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 5. 2021 a podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.
10. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník ), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku , kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
11. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Dle ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný uzavřel s právnická osoba prostřednictvím webových stránek smlouvu, ve kterém se daná společnost zavázala poskytnout mu částku ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky splatit ve svou měsíčních splátkách po 5.000 Kč, a to dne 24. 5. 2019 a 25. 5. 2019. Bylo prokázáno, že žalovaný dne 25. 3. 2019 čerpal celkovou částku 10.000 Kč na svůj účet a ke dni postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil.
16. Mezi smluvními stranami byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , když se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit ve svou splátkách. Žalovaný vystupoval v řízení mimo rámec podnikatelské činnosti, tedy jako spotřebitel a právnická osoba, jako podnikatel, na smluvní vztah se tak použijí ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. právnická osoba tak byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky chopen dlužnou částku uhradit. Žalobkyně však nedoložila ani netvrdila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, když žádným způsobem neprokázala, že by její právní předchůdkyni byla výše příjmů a výdajů žalovaného známa. V žalobě uvedla, že žádnými jinými důkazy týkající se platební schopnosti žalovaného, kromě lustrací žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR,CEE,CRKI a BRKI, nedisponuje. právnická osoba poskytla úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale z úřední povinnosti. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze neuhrazenou poskytnutou jistinu ve výši 10.000 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Žalovaný je v prodlení s úhradou peněžité částky a proto je dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení z této částky od 26. 5. 2019 do zaplacení, a to ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení.
17. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle kterého má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Pokud jde o výši nákladů právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb. , konkrétně z ustanovení § 14b o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když byl návrh podán na ustáleném vzoru opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (např. sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 200 Kč. Žalobkyni by při úplném úspěchu náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění se základním právním a skutkovým rozborem) ve výši celkem 600 Kč, režijní paušál ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 1.489 Kč.
18. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec l občanského soudního řádu .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.